Fabrika 1861 ožívá. V Semilech vzniká kulturní centrum se světovými ambicemi. Podívejte se dovnitř
Vstupní budova areálu Semilské textilky, dnes zvané Fabrika 1861. Už zde tušíme, že se jednalo o komplex, budovaný nejen jako pragmatický výrobní závod ale i s důrazem na estetiku, reprezentativnost. Foto: Oldřich Rejl
Fabrika působí dojmem paláce. „Tomuto říkáme první nádvoří,“ komentuje Sebastian Kuršel s úsměvem. Jako první bylo potřeba objekty vyklidit a opravit střechy. Foto: Oldřich Rejl
Uprostřed, na místě bývalé malé hasičské zbrojnice, kterou nechali jako jednu z mála budov odstranit stojí dnes Foodtruck Fabrika a pořádají se zde kulturní akce. Původní vodní prvek a kousek zeleně zlidšťuje průmyslový areál. Zaměstnanci se zde měli i díky takovým detailům cítit příjemněji. Dnes trávník slouží k posezení a relaxaci na kulturních akcích. Foto: Oldřich Rejl
Továrna potřebovala zdroj energie. Tím byla vodní elektrárna. Dnes opět funkční. Foto: Oldřich Rejl
Vodní elektrárna focená z nýtované lávky Amálky. Klasické nýtování dnes už málokdo umí. Zaměstnanci vodní elektrárny se museli naučit staré řemeslo, aby poškozenou konstrukci uvedli do funkčního stavu. Foto: Oldřich Rejl
Pohled na tzv. Novou přádelnu. Režné zdivo s dominantní hodinovou věží působí dojmem paláce. Foto: Oldřich Rejl
Lávky mezi starou (vlevo) a novou (vpravo) přádelnou sloužily pro přepravu materiálu. V budoucnu zde budou procházet návštěvníci galerijních prostor. Foto: Oldřich Rejl
Dominantou je hodinová věž, tzv. Semilský orloj. „Podle hodin se řídil v továrně život. Po desítkách let mlčení již zase odbíjí,“ komentuje Sebastian Kuršel. Původní hodinový stroj se nechoval, tento je dovezený a repasovaný z jiného místa, jen o pár let mladší než původní. Foto: Oldřich Rejl
Sebastian Kuršel nás provázel areálem. Je vidět odvedený obrovský kus práce. I při velkém rozsahu areálu klade důraz na každý detail, stylovost a zachování maxima původních prvků. Foto: Oldřich Rejl
Jeřábová dráha v jedné z výrobních hal a zdobné štukatury pilastrů. Foto: Oldřich Rejl
Některé objekty na svoji střechu stále čekají. Tato původní nýtovaná konstrukce krovu se střešním světlíkem musela projít nákladnou repasí. Foto: Oldřich Rejl
I když již původní ovládání výtahu není funkční, jako původní prvek zůstal zachován a citlivě doplněn o moderní technologie. Foto: Oldřich Rejl
I když již původní ovládání výtahu není funkční, jako původní prvek zůstal zachován a citlivě doplněn o moderní technologie. Foto: Oldřich Rejl
Připravené podlahové vytápění v jednom z budoucích výstavních sálů. Celá Fabrika 1861 bude vytápěna tepelnými čerpadly. Použily zde kilometry potrubí. Foto: Oldřich Rejl
Již v dnešní době areál využívá mnoho umělců: filmařů, malířů, sochařů a fotografů. V jednom ze sálů se nachází rozsáhlá diplomová práce výtvarníka. Nebylo ji možné nikam stěhovat, proto v areálu zorganizovali také její obhajobu s výstavou. Foto: Oldřich Rejl
Jeden ze sálů připravený na pokládku parketové podlahy. Foto: Oldřich Rejl
Provizorní „hodovní sál“, kde se již organizují koncerty a další společenské akce. Foto: Oldřich Rejl
Na každém kroku můžeme narazit na původní vybavení, vpravo mistrovna, dnes využívaná jako bar. Foto: Oldřich Rejl
V areálu má svůj ateliér i sochař Sebastian Wojnar. Foto: Oldřich Rejl
Pokládka parketové podlahy. Foto: Oldřich Rejl
Sebastian Kuršel u původních protipožárních dveří. „Textilníci věděli, že jejich provoz je požárem velmi zranitelný. Dělení na požární úseky znali již tenkrát,“ komentuje při prohlídce Sebastian Kuršel. Foto: Oldřich Rejl
Jeden ze sálů před dokončením. Ocelové sloupy, parketová podlaha. Dohromady to tvoří až divadelně laděnou scénu. Foto: Oldřich Rejl
Některé prostory se i přes svůj nepochybný genius loci nepodaří zachránit. Technický stav je natolik špatný, že tato hala se šedovými světlíky dojde k demolici. Na jejím místě bude parkování pro návštěvníky. Než však půjde k zemi, využívají prostor rádi fotografové z Evropy. Foto: Oldřich Rejl
Některé sály připomínají svou výtvarností spíše zámek, jak je vidět na zbytku podlahy. Zaměstnanec i návštěvník se zde měl cítit dobře. Foto: Oldřich Rejl
Kanceláře nezbytné pro provoz kulturního centra ctí původní estetiku. Foto: Oldřich Rejl
Původní zdobné prvky jsou vidět na každém kroku a při revitalizaci areálu se majitelé snaží jich maximum zachovat. Foto: Oldřich Rejl
Historická veduta, na které nám Sebastian Kuršel ukazuje, jak rozsáhlý celý areál byl. Většina z něj zůstala stát, některé budovy byly dostavěny později. Součástí komplexu bylo i bydlení pro dělníky. Foto: Oldřich Rejl
Sdílet na Facebooku Sdílet na Pinterestu
1 / 27
REKLAMA