Bydlení v italských horách. Decentní úprava tu postačila k velké změně
Není to vždy o velikosti, ale o přístupu. A ten byl v případě projektu PJA sympaticky šetrný ke svému okolí. Ta opatrnost se pak zúročila v lichotivé podobě výsledného sezónního obydlí. Foto: Marcello Mariana fotografia
Nebylo to velké bílé prázdno zasněžených hor, které přimělo klienty architektonického studia ES-arch (pod vedením Enrico Scaramellini) k volání po změně. Šlo tu o komplexní úpravu letitého objektu, starého horského hospodářského stavení, a jeho přestavbu na „rekreační“ obydlí. Foto: Marcello Mariana fotografia
Spíš než o rekreačním obydlí – chatě – se tu ale vyplatí hovořit o bydlení sezónním. Objekt měl totiž po nezbytné rekonstrukci sloužit spíše delším pobytům. A jako takový nutně musel nabízet vyšší standard zabydlení, komfortu i obslužných kvalit. Foto: Marcello Mariana fotografia
Otázky k řešení se týkaly především povahy užitého materiálu v původní stavbě, návaznosti nových rozšíření a samozřejmě i toho, jak sladit záměr rekonstrukce s architektonickým stylem okolní zástavby. Úprava venkovského stavení na sezónní obydlí neměla narušit krajinný ráz, autentičnost místa. Foto: Marcello Mariana fotografia
Architekt Scaramellini k tomu přistoupil s jistou tvůrčí upřímností. Změny a zásahy jsou tedy navenek patrné, přiznané. Transformace tedy vizuálně zasahuje do svého okolí. Ale pozor, i přes (nepatrný) růst se tu neměnila měřítka nebo neproměňoval užitý styl. Foto: Marcello Mariana fotografia
Cílem projektu, jak si jej vytýčil architekt, bylo zviditelnit proces přeměny budovy. Jednopodlažní objekt je rekonstruován ve vápenné omítce, cokoliv přidaného jde tedy hned vidět. Dá se říct, že v létě bude výsledek rekonstrukce patrnější, než v zimě, kdy splývá se sněhem pokrytými svahy. Foto: Marcello Mariana fotografia
Stavba se rozrostla, postoupila o dva kroky, na jižní straně. Tam byl také vložen nový otvor, odsazený od vnějšího okraje stěny. Na jedné straně umožňuje přístup světla, na druhé straně výhled do okolní krajiny. Jinak ale nic dramatického. Foto: Marcello Mariana fotografia
Na jih je fasáda vybourána a objem je prodloužen podle stávajících geometrií. I tato část je z vápenné omítky. Záměrem projektu bylo provedení nových prvků ve vápenné omítce. Foto: Marcello Mariana fotografia
Tímto způsobem odlišná povaha omítky přidaných těles určuje srovnání mezi novým a starým. Vzniká tak proces formování staro-nového projektu. S přidanou hodnotou. Protože formální odstup u okenního otvoru je funkčně zajímavým rysem. Foto: Marcello Mariana fotografia
V praxi totiž funguje tak, že otvor se kryje v přesahu stínem. To znamená, že nové okno „nezáří“ do údolí, jak tomu často u rekonstruovaných venkovských horských staveb bývá. Foto: Marcello Mariana fotografia
Další navázané rekonfigurace v zásadě probíhaly jen uvnitř zastavěného objemu, objekt se přidržoval i nadále své stávající geometrie. V lokalitě tedy uvidíte něco, co je „nové“, ale uchovává to dál kontext starého. Foto: Marcello Mariana fotografia
Proto ta proměna místu, krajině i sousedství vlastně prospívá. Je to vítané oživení a náznak toho, že se tu něco děje, že místo nevegetuje v nějakém zakonzervovaném horizontu. Ale i nadále si uchovává svou sílu původnosti. Foto: Marcello Mariana fotografia
Interiér stávající hlavní budovy se vyznačuje vodorovným dřevěným jádrem, které podpírá krokve a prořezává kamenný štít. Foto: Marcello Mariana fotografia
Nová střešní krytina a dřevěný konstrukční systém určují „novou stěnu“, která je navrstvena na původní stěnu. Na jihu je fasáda vybourána a objem je rozšířen v návaznosti na geometrii původní budovy. Foto: Marcello Mariana fotografia
Projekt se skládá ze dvou částí. V přízemí je spací část skládající se z pokoje, obslužné koupelny a víceúčelového pokoje směřujícího na jih. Foto: Marcello Mariana fotografia
Přes přímé schodiště je přístup do obytného podlaží. Skládá se z jediného prostoru, ve kterém je umístěn kuchyňský kout. Přes malou prosklenou chodbu je přístup do pracovny. Foto: Marcello Mariana fotografia
Obytná část, stejně jako pokoj v přízemí, je ozvláštněna velkým oknem umístěným na západ. Východní strana, přivrácená k „ulici“ – tedy k ostatním domům v sousedství – je prakticky uzavřená, němá. Foto: Marcello Mariana fotografia
Jižní fasáda odráží klasickou fasádní kompozici venkovských staveb s francouzskými dveřmi a čtvercovými okny. Spojení mezi hlavní budovou a tou na místě prvního pozemku je zapuštěno do země a je zapuštěno do výšky. Foto: Marcello Mariana fotografia
Celý pozemek má rozlohu 1 700 metrů čtverečních. Foto: Marcello Mariana fotografia
Architekt tu ale ukázal, že k proměně a růstu není třeba dramaticky zvyšovat zastavěný objem. Vystačil si s chytrou úpravou toho, co tu už existovalo. Kontext zůstává stejný, ale posun ke kvalitě sezónního obývání je zřejmý. Foto: Marcello Mariana fotografia
Sdílet na Facebooku Sdílet na Pinterestu
1 / 20
REKLAMA