Poetická rekonstrukce v El Born je jako prázdná nádoba
Jak prozrazují architekti, celý základní koncept je rozvinut prostřednictvím čtyř vzájemně propojených dimenzí, které ztělesňují prázdnotu: čas, prostor, materiál a program. Foto: José Hevia
Byt během deseti let přijal různé konfigurace. Nejprve sloužil jako komerční infrastruktura a později jako kancelářský prostor. Foto: José Hevia
Podobně „variabilní“ je i modulární systém z jasanového dřeva. Ani ten nebyl původně navržen pro tento loft. Přizpůsoboval se novým potřebám, aniž by narušil svou strukturální logiku. Foto: José Hevia
Intervence vychází z přístupu, který usiluje o co největší odstranění existujících vrstev a přidává pouze to, co je nezbytně nutné. Foto: José Hevia
Stěny jsou očištěny tak, aby odhalily původní kamenné a cihlové zdivo, podhledy jsou odstraněny a odkryty jsou dřevěné trámy i katalánské keramické klenby. Foto: José Hevia
Celý obal prostoru je sjednocen vrstvou bílé barvy. Bílá zde nefunguje jako finální povrch, ale jako vizuální ekvivalent prázdnoty; není absencí barvy, ale polem možností určeným k obývání. Foto: José Hevia
Kámen, dřevo a keramika vystupují zpod této neutrální vrstvy a v abstraktním jazyce zesilují svou přítomnost. Hranice se rozpouštějí a přirozené světlo se rozlévá prostorem. Foto: José Hevia
Jeden otevřený prostor o výšce téměř pěti metrů, členěný mezipatrem, vytváří kontinuální půdorys, v němž je koupelna jediným uzavřeným prostorem. Foto: José Hevia
Nevznikají zde žádné hierarchie ani pevné příčky, což umožňuje otevřený program využití. Projekt neurčuje konkrétní funkce, ale vytváří flexibilní rámec schopný vyvíjet se v čase. Foto: José Hevia
Nábytek je řešen prostřednictvím nejzákladnější konstrukce: desek na čtyřech nohách, jejichž výška a proporce se mění podle funkce. Foto: José Hevia
Strategie opětovného využití systému, minimálních stavebních zásahů, redukce zdrojů a flexibility nevychází z konkrétního cíle udržitelnosti, ale přirozeně se rodí z hledání jednoduchosti. Foto: José Hevia
V této zdrženlivosti vzniká krása minima, kde velký strom a rostliny fungují jako živé prvky, které vyplňují prázdnotu, aniž by ji fixovaly. Foto: José Hevia
Architektura se tu nepředstavuje jako objekt, ale nabízí tichou oporu; prázdný prostor, který umožňuje hmotě, světlu a životu vstupovat do vzájemné harmonie. Foto: José Hevia
Sdílet na Facebooku Sdílet na Pinterestu
1 / 13
REKLAMA