Pokud vás zajímá extrémní severské rybaření nebo historické počátky parlamentní demokracie, pak nejspíš dobře znáte jezero Thingvallavatn. S rozlohou 84 kilometrů čtverečních druhou největší vodní plochou nitra Islandu (a současně nejhlubší a nejstudenější). Nejspíš proto se tu výtečně daří pstruhům, dorůstajícím k jednomu metru délky. Na březích jezera také v roce 930, při zasedání althingu, staro-vikingské rady náčelníků, došlo k založení jednoho z prvních a do současnosti nejdéle nepřetržitě působících parlamentů. Jestli vám ale rybaření ani zmínky o nejstarším parlamentu nic neříkají, pak jste nejspíš až doteď neměli o jezeru Thingvallavatn sebemenší ponětí. A to je největší klad této lokality.
Kromě úzce vymezené skupiny informovaných, a rodilých Islanďanů, totiž zprávy o tomto místě do světa nepronikají, a zůstává krásně zapomenutým koutem. Přitom se nachází jen v hodinové dojezdové vzdálenosti od Reykjavíku. V této souvislosti se vyplatí se také zmínit, že počet stálých obyvatel Islandu se blíží 370 000, zatímco zahraničních turistů sem v před-covidových časech mířilo kolem 1,5 milionu ročně. Právě na zalesněných březích a v pustině kolem Thingvallavatn nachází místní obyvatelé klid před záplavou sezónních cestovatelů. Je to destinace, kam mohou zmizet na krátkou dovolenou, na chatu, nebo když potřebují vypadnout z města.
Ponechejme přírodu nedotčenou
Pochopitelně, že jezero a jeho okolí má k nějaké chatařské kolonii daleko. Přeci jen, je to Island. Takže míra izolace, vulkanickou aktivitou vyprázdněná krajina a nárazová nevlídnost klimatu by nám k pohodově strávenému prodlouženému víkendu nejspíš neseděla. Tady to ale vidí jinak. Po obydlí v této lokalitě, jež by umístěním odpovídalo chatě a pobytovým komfortem spíše rodinnému domu, zatoužila i Tina Dickow a Helgi Hrafn Jónsson. V Dánsku a na Islandu velmi populární folkové duo, umělci-celebrity. A jejich přání nezůstalo nevyslyšeno. Práce na projektu se zhostili architekti z dánsko-islandského studia KRADS.
Už od samého počátku stavební záměr formovala vize, že nejhodnotnějšími prvky je odlehlost lokality, její přírodní vyznění. A tyto rysy měly být stavbou zachovány, potažmo rozvinuty. Proto se tolik do realizace stavby na hustě porostlém návrší nad jezerem promítla okolní scenérie, projekt „modelovala“ zdejší nadpozemská krajina. S celkovou zastavěnou plochou 170 metrů čtverečních je odstupňovaná stavba definována severními výhledy na jezero, svou pozicí na svahu a mírně pod svahem, blízkostí zeleně. Přímo rozrostlé a vysoké stromy jsou na Islandu spíše vzácností, takže těch pár jehličnanů mělo být uchováno nedotčených.
Betonový základ pro dřevostavbu
Architekti – pokud to tedy není součástí propagace jejich studia – si tuze pochvalovali těsnou spolupráci s klienty. Protože prý jako umělci dobře rozuměli kreativní podstatě projekční práce, chápali obzory návrhů a procesu tvorby.
Šéfarchitekti projektu - Kristján Eggertsson a Kristján Örn Kjartansson – přitom jednoznačně vsadili na konstrukční materiály, zrcadlící povahu zdejší drsné krajiny. Kámen a formovaný beton, dřevo. Betonové základy dřevěného domu přitom vytváří dialog s topografií zbrázděného a členitého terénu. Nemodifikují jej zcela, jen dotváří a přizpůsobují se. Stavba je rozložena do tří odstupňovaných rovin, které kopírují pohyb krajiny. Podobným způsobem je pak řešen povrch střechy, porostlý místní trávou a mechem. I střechy ale podléhají dynamice, udávané svahem, a spolu s ním se naklání a klesají. Stavba se tak stává jakýmsi rozšířením kontury svahu, aniž by se nad ni nějak významně povyšovala.
Umístění stavby bylo voleno s velkou pečlivostí tak, aby se objekt začlenil do okolí, a zároveň aby rámoval speciálně vybrané výhledy do krajiny. Směrem k severu se dům zvedá nad nízké křoviny, aby z hlavní místnosti domu poskytl nerušený výhled na jezero Thingvallavatn a za ní se v mlhách a oblacích ztrácející horu Skjaldbreið. Opačným směrem se hlavní místnost otevírá na terasu, orientovanou k jihozápadu. Těsné okolí je obklopeno stromy, ale v dáli za nimi jde zároveň vidět na hory Jórutindur a Hátindur. Krajina a její reliéf, blízký i vzdálený, je tedy nedílnou součástí celého „víkendového“ domu.
Bezprostřední okolí budovy je tak hustě zarostlé vegetací, že je téměř neprostupné. Funguje to stejně jako plot, jen bez plotu – garantuje to bezpečí a soukromí obyvatelům. A současně to ponechává prostor přírodě. Zachování co nejčistší krajiny bylo hlavním záměrem jak v procesu navrhování, tak při stavbě domu. Neznamená to ale, že by se obydlí kvůli přírodě zříkalo prostoru. Ozeleněná střecha je založena jako přístupná plocha. Přístup na střechu je možný zevnitř, z podkroví domu určeného ke spaní a hraní. Nebo zvenčí, kde svah začíná u paty integrovaného přístřešku na lodě. Výhled odtud se neomrzí, protože kromě „jistot“ v podobě hor a jezera se okolní krajina díky počasí neustále mění.
Koexistence člověka a přírody
Stavba je zajímavá tím, jak nenásilně vyplňuje krajinu, anonymizuje se vůči okolí černými fasádami a zelenou střechou. Krajina Islandu je „intenzivní“, ale dům se tváří, jako by tu ani nebyl. Tím vlastně dost originálním způsobem nachází rovnováhu mezi člověkem a přírodou. Dům, který patří celebritám, a přitom se zříká se jakéhokoli záměru sebe-reference nebo tendencí k převálcování krajiny, je skutečně neobvyklý. Ale to je celý Island a končiny kolem jezera Thingvallavatn. Místa, kde „domorodci“ nachází klid před turisty.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Holiday Home in Þingvallavatn |
| Typ projektu: | rekreační obydlí, víkendová chata |
| Architektonické studio: | KRADS |
| Lokalizace: | Thingvallavatn, Sogio, Selfoss |
| Vedoucí projektu: | Kristján Eggertsson a Kristján Örn Kjartansson |
| Dodavatelé materiálu: | Russwood, Velfac, Bizazza, Culina, Kvadrat, Purnatur |
| Inženýring stavby, HVAC: | Emil Þór Guðmundsson |
| Interiérový nábytek: | Helgi Hrafn Jónsson, Jón Þórisson & Christian Danielsen |
| Klient: | Tina Dickow a Helgi Hrafn Jónsson |
| Realizace: | 2021 |
| Zastavěná plocha: | 170 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek