Větrání domů a bytů

Hygienické minimum pro větrání obytných prostor (rodinných domů a bytů) se udává 0,5/h, což znamená, že by se měl vzduch v prostoru kompletně obměnit 1x za dvě hodiny. Druhým kritériem je ale minimální hodnota vzduchu pro jednu osobu, tedy 25 m³ /os./h. Tedy pokud si pozvete domů všechny příbuzné a známé na velkou oslavu, změní se samozřejmě i potřeby větrání.

Potřebná hodnota pro větrání může být také ovlivněna dalšími technologickými požadavky, jako je například výskyt radonu, nebo nárazově i zajištění odtahu pachů nebo zvýšené vlhkosti v kuchyni či z WC a koupelny. Pokud se jedná o průmyslové, výrobní prostory, bude větrání záviset hlavně na druhu technologie a výroby.

Pokud nebudeme v interiéru bytů dobře větrat, hrozí spousta rizik, mezi nejčastější pak nadměrná vlhkost a vznik plísní. Špatná kvalita vnitřního prostředí má vliv i na rozvoj alergií a dýchacích potíží.

Rozlišujeme tři základní způsoby větrání:

• Přetlakové
• Podtlakové
• Rovnotlaké

Přetlakové systémy větrání

Přetlakové větrání není v bytech příliš běžné. Nevyužívá se ventilátor pro odtah vzduchu například z kuchyní, koupelen nebo WC, ale naopak se ventilátorem zajišťuje přívod vzduchu do obytných místností. Přívod je kontrolovaný, umožňuje ohřev vzduchu a také filtraci. Vzduch pak z objektu proudí ven netěsnostmi.

Podtlakové systémy větrání

Tento způsob výměny vzduchu, tedy větrání zná a používá prakticky každý z nás. Na toaletách hotelů nebo škol je při využití zapnut malý odtahový ventilátor. V panelových domech je obvyklý společný centrální ventilátor na střeše, odtahující vzduch ze všech koupelen a WC při sepnutí požadavku na větrání z jakéhokoliv bytu. Také kuchyňská digestoř s přímým odtahem vzduchu do venkovního prostředí patří do této kategorie.

U podtlakového systému je hlavní nevýhodou nemožnost kontrolovat vstupní vzduch. Ventilátor vytvoří v místnosti podtlak, a vzduch se musí někudy nasát. Většinou netěsnostmi oken, dveří apod. Pokud vzduch není odkud nasát, většinou dojde k tomu, že se ventilátor sice točí, ale nevětrá. To se může zajistit přívodními prvky, které se otevřou v případě podtlaku. Opět ale platí, že nemáme jistou kontrolu vstupního vzduchu.

Rovnotlaké větrání s rekuperací tepla

Rovnotlaké větrání znamená, že to, co se ventilátorem do místnosti přivede, to je také ventilátory odvedeno. Proto téměř nedochází k únikům nebo pronikání vzduchu nekontrolovaně přes netěsnosti pláště budovy. Výhodou je, že se vzduchem můžeme různě pracovat, předávat teplo odpadního vzduchu tomu čerstvému, regulovat intenzitu větrání, dohřívat ho, vsadit vzduchové filtry apod. Právě předávání tepla z odpadního vzduchu pak zajistí energeticky málo náročné větrání. Předání tepla se děje v rekuperačním výměníku, kde se přívodní vzduch ohřívá od vzduchu odpadního, avšak vzájemně se nemíchají. Nevýhodou systému jsou většinou složitější rozvody vzduchu a počáteční investice.

Lze však využít i lokální rekuperační jednotky. Ty se instalují do obvodové stěny, otvorem skrze fasádu. Na trhu jsou i rekuperační jednotky, které umí předávat nejen teplo ale i vlhkost, a tím udržovat vhodné vnitřní prostředí i v zimním období.