Pokud bude jeden ventilátor pro přívod vzduchu a jeden pro odvod vzduchu, snadněji je v rámci řízení budeme provozovat tak, aby proud vzduchu do objektu a ven byl stejný. Nebude se tvořit v rámci objektu jako celku podtlak nebo přetlak, proto název rovnotlaký, přesnější termín by mohl být „rovnoprůtokový“. Přívodní ventilátor tlačí vzduch do objektu, vzduchotechnickými rozvody je přiveden do obytných místností. Zde vzniká nepatrný přetlak proti ostatním částem interiéru. Odtahový ventilátor odsává vzduch z koupelen a WC, zde vzniká nepatrný podtlak. Čerstvý přívodní vzduch tak prochází přes pokoje, přes chodby a je odsáván z koupelen, toalet a kuchyní. Je tak zajištěno větrání celého objektu bez tlakového namáhání konstrukcí a oken. Zároveň je veškerý vzduch pod kontrolou a je možné s ním dále pracovat – filtrovat a dohřívat nebo chladit na přívodu, přivádět jen do zvolených zón nebo místností díky uzavíráním klapek. Je možné osadit systémy pro zpětný zisk tepla.
Zpětný zisk tepla
Při větrání je z objektu odváděn vzduch, který má teplotu 20-24°C – odsávaný vzduch z koupelen nebo kuchyní. Místo něj je přiváděn vzduch venkovní, s teplotou exteriéru. V modelovém případě třeba -5°C. Pro komfort pobytu v interiéru je potřeba venkovní čerstvý, ale studený vzduch ohřát na teplotu interiéru, tedy zhruba 20°C. Je spotřebováno relativně velké množství energie. Pokud ovšem využijeme zpětný zisk tepla, je možné ušetřit až 85 % energie, kterou bychom na ohřev vzduchu potřebovali. Technicky to není problém, stačí zařadit do trasy rozvodů vzduchotechniky zařízení pro zpětný zisk tepla.
Jednou z možností je tzv. rekuperace tepla, tedy využití protiproudého rekuperačního výměníku. Jedná se o soustavu oddělených kanálků. Z jedné strany do ½ kanálů vstupuje odpadní vzduch z domu. Z druhé strany je do druhé poloviny kanálů přiváděn venkovní čerstvý vzduch a prochází výměníkem proti vzduchu odváděnému. Vtip je v tom, že oba proudy jsou od sebe odděleny tenkou stěnou výměníku, takže se vzájemně nemíchají. Ale teplo si předávají, přiváděný vzduch je tak ohříván. Dle konstrukce výměníku, velikosti předávací plochy a rychlosti průtoku vzduchu přes výměník je možné dosáhnout vysokých účinností předání tepla. Aktuálně používané kanálové výměníky dosahují nárazových účinností až 95 %, průměrná roční účinnost se pohybuje nad 85 %.
Pro zjednodušení montáže a pro úsporu místa v objektech je rekuperační výměník integrován přímo do vzduchotechnických jednotek. Nejsou to složitá zařízení. Obsahují dva ventilátory (jeden pro nasávání, druhý pro výfuk) řídící elektroniku a rekuperační výměník tepla. Dále zařízení obsahuje filtry vzduchu a obvykle také prostor pro osazení předehřívačů nebo dohřívačů.
Při předávání tepla dochází k takovému ochlazení odpadního vzduchu, že se začíná srážet vlhkost. Vznikající kondenzát se musí odvádět do kanalizace.
Do vzduchotechnických jednotek lze osadit i takzvané entalpické výměníky tepla. Ty mají propustné membrány pro vodní páru, takže kondenzát (vlhkost) se z kanálků odpadního vzduchu prostupem dostane do kanálků přívodního vzduchu, kde se odpaří a je tak přiváděna do interiéru. V případě vyšších výměn vzduchu, většího větrání, se snižuje vysušování interiéru v zimním období. Při použití takových rekuperačních výměníků se ale musí hlídat riziko zamrzání. Hrozí nebezpečí poškození. Obvykle se řeší předehřev přiváděného vzduchu.
Rovnotlaké větrání s rekuperací i bez rozvodů vzduchu
Pokud nelze nebo není zájem využít centrální jednotku a rozvody vzduchu, lze využít menší zařízení pro jednu místnost. „Jednotky mají jednoduchou instalaci bez potrubních rozvodů. Decentrální (lokální) jednotky mají snadnou hygienickou údržbu. Dělíme je na dvě skupiny, klasické s protiproudým výměníkem a PUSH/PULL s reverzním výměníkem," uvádí Dušan Hanzík ze společnosti Meltem.
Lokální jednotky s protiproudým výměníkem jsou v podstatě zmenšenou variantou klasické centrální rekuperace. Skládají se ze dvou menších radiálních ventilátorů, výměníku, filtrů a elektroniky.
Nejen v zimě se vyplatí větrat řízeně
Systém je využitelný i v létě, zvláště ho ocení v domech a bytech ve znečištěných oblastech, například u silnic. Jednotky mají i letní režim, kdy lze rekuperační výměník vyřadit z provozu, vzduch jej obchází by-passem. Teplo se tak nepředává. Všechny ostatní systémy ale fungují – řízené větrání bez nutnosti otvírat okna, využívání výkonu větrání nebo filtrace vzduchu. Zvyšuje se tak komfort provozu. Provozně uživatel ušetří zhruba 3600 kWh energie na dohřev vzduchu. Komfort prostředí, snížení pylové zátěže do interiéru, větrání bez chladného proudění v objektu nebo snížení nemocnosti se tak jednoduše vyčíslit nedá.
Sdílet / hodnotit tento článek