Co je to alkalicko-křemičitá reakce (AKR)?
AKR je chemická reakce mezi alkáliemi v cementu (zejména sodíkem a draslíkem) a reaktivními druhy oxidu křemičitého (SiO₂), které se mohou vyskytovat v některých typech kameniva. Ne však ve všech, jako rizikové se prokázaly třeba opál, tridymit, chalcedon.
Za přítomnosti vody vzniká tzv. alkalicko-křemičitý gel, který absorbuje další vlhkost a začne bobtnat. Následkem toho vznikají v betonu trhliny a vnitřní napětí, které mohou vést k vážnému poškození konstrukce. Proces je pomalý – může trvat roky, než se poškození projeví. A právě proto je záludný. Projeví se mapovitým praskáním povrchu a rozpadem betonu. V konečném důsledku i kolapsem konstrukce.
Mám se AKR bát při stavbě domu?
Dobrá zpráva je, že běžný stavebník se AKR bát nemusí, pokud používá beton z ověřených zdrojů. Většina problémů s AKR vzniká v extrémních podmínkách – např. v konstrukcích trvale zatížených vlhkostí, kde je použito nevhodné nebo netestované kamenivo a cement s vysokým obsahem alkálií.
Riziko je minimální, pokud:
- používáte beton z certifikované betonárky
- stavíte v běžných suchých podmínkách
- nepřidáváte si sami kamenivo z neznámých zdrojů (např. z řeky nebo ze sutě)
U stavby svého domu se s AKR asi nepotkáte, hrozí ale jiná rizika
AKR je reálný problém, ale zejména pro masivní a starší konstrukce. U rodinného domu, garáže nebo základové desky je riziko minimální, pokud se použije standardní materiál z oficiálních zdrojů. Na běžných stavbách vyskytuje vzácně, ale není zcela vyloučena. Riziko se zvyšuje při použití necertifikovaného kameniva nebo v trvale vlhkém prostředí (např. sklep, základové konstrukce bez izolace).
Pokud se budete držet doporučení odborníků a nebudete experimentovat s neznámými surovinami, můžete na AKR klidně zapomenout. Ale to není jediný problém svépomocné přípravy betonu.
Problémy při míchání betonu
Daleko častějším problémem, se kterým se v praxi běžní stavebníci mohou potkat vychází ze záludností tvorby železobetonových konstrukcí. Nejvíce chyby vznikají při míchání betonu svépomocí, kdy stavebník užije nesprávné poměry složek nebo beton není dostatečně promíchaný a kamenivo se tak dostatečně neobalí cementovou směsí, popřípadě použije kamenivo znečištěné hlínou či vegetací. Stavebník tak zpravidla sníží pevnostní třídu betonu.
Problémy při ukládání betonu
Pokud se jedná o beton pro železobetonové konstrukce hrozí, že svépomocný stavebník použije nevhodně velké frakce kameniva. Tím může dojít k nepropadnutí kameniva mezi výztuž, a tedy vzniku dutin, neobalení výztuže cementem a její korozi. To je chyba, kterou bez odborné diagnostiky stavebník prakticky nemá šanci zjistit.
Lití betonu z velké výšky může způsobit jeho rozmísení v bednění, tedy kamenivo větší frakce se dostane vlivem gravitace dolů, zatímco nahoře bude směs s nižší frakcí – směs nebude homogenní.
Málokterý svépomocný stavebník používá vibrátor betonu, které zajišťuje dobré rozlití betonu do všech částí bednění, tedy že okolo výztuže nebudou vznikat dutiny. Běžně je přitom k zapůjčení v půjčovnách nářadí nebo ve stavebninách.
Častým rizikem u železobetonových konstrukcí je nesprávné krytí výztuže, tedy jak velkou vrstvou betonu má být armatura obalena. Příliš malá vrstva má za následek rychlejší korozi ocelové výztuže, tato výztuž pak nabývá na objemu, beton praská, výztuž se zcela odhalí a korozní proces zrychluje. Tloušťku krytí udává projekt. Její dodržení při uložení výztuže se zajišťuje plastovými nebo betonovými distančníky (lidově řečeno podložkami).
Příliš velká vrstva krycího betonu pak může znamenat, že výztuž stavebník umístil do nesprávné polohy v železobetonovém prvku, není umístěna dle výkresu a výpočtu. Staticky pak prvek bude fungovat jinak, než projekt předpokládá.
S vázáním výztuže svépomocí se pojí také mnoho problémů od nepochopení výkresu laikem. Nejčastěji e to zanedbání některých prvků z důvodů ceny. Častým omylem například je, že třmínky nemají žádnou statickou funkci a není nutné jich dávat tolik. Chyba. Třmínky mají v ohýbaných prvcích (například překladech) zachycovat smykové síly a statik je navrhuje dle výpočtu. Návrh je nutné dodržet na stavbě.
Zcela samostatnou kapitolou je pak ošetřování betonu v době tuhnutí a tvrdnutí. I zde lze udělat chyby, které mají za následek sníženou pevnost výsledného prvku nebo jeho kratší životnost. Svépomocní stavebníci by měli vždy žádat o pomoc odborníka.
Sdílet / hodnotit tento článek