• ESTAV.cz
• Architektura
• Dřevěná chata mezi skálou a řekou

Prohlédnout fotogalerii37 fotografií

„Dvakrát nevstupuj do stejné řeky, říká přísloví. A co když jsi do té řeky ani nikdy nevstoupil?“

Povídání o chatách jsme zde měli již několikrát

Pochopitelně, že synonymem těchto většinově drobnějších objektů bylo za dob totality vyšperkované sídlo, kam lidé často prchali před realitou a namlouvali si, že tam jsou fakt svobodní. Pak se zase „vyskladnilo“ město a ti, co tam zůstali a neuprchli na chaty a chalupy, si pochvalovali to vylidnění. To pak nastával pravidelný exodus, kdy v pátek se všichni řítili z města ven hrát si na zálesáka a zedníka, tesaře a vrchního kecala z města v místní hospodě. Exodus měl v neděli večer podivně reverzní schopnost, kdy se všichni vraceli unavení domů. Na silnicích se stihli vzájemně poplivat a okopat, pocuchat si nervy, aby tu naturální očistu opět překryli civilizačním balastem. Hlavně, že byli včas ve vaně a stihli zprávy a oblíbený seriál. Je nám všem jasné, že to štěstí bylo velmi prchavé a subjektivní.

Pohled jižní. Foto: Petr Polák

Naštěstí není chata jako chata

Takže je zde ona vysněná chata, chatka, chatička, rybářská chata, lovecká chata, prostě objekt určený k rekreaci, odpočinku a volnočasovým aktivitám. Jestli ji nazvete rekreační chata, zahradní chata, víkendová chata, je ryze na vašem zvážení. Nostalgie, krásná vzpomínka, ale taky překotné přesuny národa, lidská nevraživost, malost, podrážděnost a závist rozhodně k očistě těla ani duše moc neposloužily. S ohledem na vzpomínky, které vždy nebyly jen radostné, jsem s trochou despektu otevřel projekt zvaný „Mezi skálou a řekou“, alias chata na břehu Sázavy. Ty myšlenky evokoval hlavně dříve zprofanovaný výraz chata. Nicméně zde naleznete, naštěstí, vše to, co většinově zmíněné „chaty“ postrádaly. Je to vytržení ze zaběhaného stereotypu filozofie chatových kolonií, skupinek, které často přinášejí místo radosti a odpočinku konfrontaci a střet lidských naturelů, kdy každý nazíral na ten svůj oddych po svém. A to včetně pošetilých vynálezů, nevkusu, kýčovitosti. V lepším případě laická neestetičnost a nevhodnost materiálů a řešení. Nebojte se, dnes se umělecká lidová tvorba z toho, co se kde našlo a přivlastnilo, nekoná. Toto řešení je totiž odvozeno spíše od severských předobrazů. Je jasné, že nemůžeme všichni zaplnit svými solitéry lesy, hory, jezera, řeky, prostě volnou přírodní krajinu a hrát si na zálesáka uprchlého před civilizací v jedné z nejlidnatějších zemí Evropy. V tomto případě se však zadařilo. Ocitli jsme se ukrytí v koutě lesa, takřka neviditelní, spojení s přírodním prostředím v blízkosti řeky. Přiznám se, že bych za sebe viděl trochu více světla, slunce a volného místa okolo chaty. Možná tak působí fotografie za deště, kdy počasí limitovalo některé pohledy.

Pohled jižní. Foto: Petr Polák

V jednoduchosti je opět krása

Jednoduchost a minimalistické pojetí umožňuje majitelům vyznávat daný způsob života a je pouze na nich, jak daleko zajdou ve vybavení a komfortu. Vše je věcí vkusu, naturelu a také v neposlední řadě věcí peněz. Tento přístup umožní mít vysněnou základnu pro volnočasové aktivity majitele a jeho blízkých, turistiku, rybaření, sjíždění vody, posezení u ohně, a hlavně nerušený odpočinek. Řešení chaty je prosté, jednoduché, nedere se z přirozeného prostředí a nepřetlačuje se s ním. Vzniklo zde dílko úměrné svým provedením vkusu majitele a možnostem dnešní doby.

Vidíme zde výsledek, který nádherně prorůstá prostředím a skvěle ukazuje, že v jednoduchosti je krása. Pohoda a odpočinek pro majitele má všechny základní prvky takového bydlení, počínaje krbovými kamny, jídelnou, panoramatickým oknem, i separátním prostorem pro spánek. To vše v prostorech obložených dřevem, s bohatým prosvětlením a propojením s okolní přírodou. Vše skvěle propracované, bez pocitu, že pokud zde zakotvíte na delší dobu, bude něco absentovat. Vše je řešeno vkusně, s ohledem na snadnou údržbu a v barevnosti, která respektuje místo stavby. Ten řečený respekt se vlastně odráží na každém kroku tohoto projektu. Tím vzniká krásné volnočasové řešení, odpočinkové místo, které se nechlubí nesmyslnou opulentností, ale naopak prorůstá přírodním prostředím, kde se nachází. Krásný příklad, kdy na celkem malém prostoru lze rozehrát podařené řešení, které má všechny potřebné atributy bydlení a je esteticky zdařilé. Tohle je jeden z těch opravdu zajímavých příkladů.

Pohled jihovýchodní. Foto: Petr Polák

Důvodem zdařilé estetiky je i nádech zmíněného severského minimalismu

Pochopitelně, že nádherné spojení severského minimalismu, účelné řešení dispozice, začlenění do přírodního prostředí, je neoddiskutovatelně skvostné. Volná dispozice, jednoduché schody, patro s místnostmi spojenými lávkou, vše přehledné, jednoduché. Přírodní materiály, vnější fasáda z opálených modřínových prken, interiér ze smrkových biodesek, vše na vysoké kamenné podezdívce, terasa s harmonikovými okenicemi, výhled panoramatickým oknem a smysluplné vybavení jsou bonusy sloužící k nerušenému odpočinku těch, co takový naturální azyl vyhledají.

Realizace ateliéru Mimosa na našich stránkách

Obecní dům v Rudimově

Ten vyrostl na místě svého předchůdce. Provozně a technicky nevyhovující stavbu nahradil funkční objekt nabízející potřebné zázemí pro společenský život a nezbytnou administrativu malé vesnice v Bílých Karpatech. Synergií s okolními stavbami zbrojnice dobrovolných hasičů, klubovnou místních spolků a areálem „výletiště“ s venkovním tanečním parketem a dětským hřištěm vzniklo nové těžiště obce. Její rozpočet objekt svým provozem příliš nezatíží díky aktivnímu energetickému standardu.

Pohled jižní. Foto: Petr Polák

Proti Proudu

Jak spojit dům ze 30. let 20. století s bistrem, jež bude mít svoje kouzlo? Zcela prostě. Svěříte realizaci zapálenému týmu architektů, kteří přijdou s myšlenkou i jejím řešením. To vše v esteticky zdařilé reminiscenci na téma karlínské osobnosti z oboru elektrotechniky, Františka Křižíka. Bistro je sice Proti Proudu, ale Křižík by měl z jeho nápaditého a technicistního interiéru radost.

Historická elektrárna v Plzni

Vystavěná v roce 1905 v areálu Plzeňského Prazdroje v rámci ambiciózního Spalkova projektu zabezpečovala výrobu elektrické energie pro pivovar i pro část města do roku 1995. Od roku 2019 se objekt mění na pivovar s plánovaným výstavem 10tis. hl ročně. Aktuálně je uzavřena první fáze – pivovar vaří pivo v jedné ze dvou hal, objekt je staticky a technicky zajištěn.

Pohled jihozápadní, zavřené okenice. Foto: Petr Polák

Letní kino Prachatice

Je sourodým naturálním celkem, odlehčeným systémem plachtiček, jednoduchých objektů spojených lany, kdy celý systém svým vzezřením supluje myšlenku vedení filmového pásu. Zastřešení, subtilní ocelové konstrukce a vlnitý plech vytvářejí dojem lehkých, zdánlivě dočasných, „letních“ objektů.

Rekonstrukce domu z padesátých let

Skvělý příklad rekonstrukce a renovace domu, který vítá své obyvatele vstřícným názvem projektu „Znovu doma“. Původní dům z padesátých let dvacátého století byl na přelomu milénia zrekonstruován podle návrhu studia ADR pro potřeby pětičlenné rodiny. Současná rekonstrukce jej upravuje na komfortní bydlení manželského páru s prostory pro setkávání rodiny a přátel. Kromě dispozic a kompletní proměny interiéru byly upraveny i povrchy, barvy a materiály exteriéru.

Průhled přízemím. Foto: Petr Polák

Základní popis

Chata na břehu Sázavy nahrazuje svou předchůdkyni na stejném místě. Z původní chaty zbyla po požáru jen kamenná podezdívka, kterou nová stavba přirozeným způsobem využívá. Poskytuje jí ochranu před povodní a nadhled – nad řekou a možná i nad každodenním shonem. Stačí shrnout okenici otevírající chatu k řece a pak už jen poslouchat šplouchání řeky a šumění borovic, pozorovat ledňáčky nad hladinou a peřejky za balvany. Opéct si buřty na ohni, zatopit v kamnech, povídat si s kamarády. Večer pak cestou do pokojíku pod střechou, velkého tak akorát k přespání, mizí horizont řeky a otevírá se pohled do skal za zády chaty – to, aby nikdo nezapomněl, jak je jimi tady Sázava tísněna.

Architektonicko-výtvarné řešení a ideový záměr projektu

Autorská zpráva

Chata na břehu Sázavy nahrazuje svou předchůdkyni na stejném místě. Z původní chaty zbyla po požáru jen kamenná podezdívka, kterou nová stavba přirozeným způsobem využívá. Poskytuje jí ochranu před povodní a nadhled – nad řekou a možná i nad každodenním shonem. Stačí shrnout okenici otevírající chatu k řece a pak už jen poslouchat šplouchání řeky a šumění borovic, pozorovat ledňáčky nad hladinou a peřejky za balvany. Opéct si buřty na ohni, zatopit v kamnech, povídat si s kamarády. Večer pak cestou do pokojíku pod střechou, velkého tak akorát k přespání, mizí horizont řeky a otevírá se pohled do skal za zády chaty – to, aby nikdo nezapomněl, jak je jimi tady Sázava tísněna.

Lávka k ložnicím. Foto: Petr Polák

Chata je lehkou dřevěnou stavbou posazenou na robustní kamenné podezdívce. Dřevěný skelet je z interiéru opláštěn smrkovou biodeskou, zvenčí fasádou z opálených modřínových prken. Opálením získala prkna fasády trvanlivost, současně chatu trochu „zošklivěla“ pro nevítané hosty. V neposlední řadě ji propojila – byť možná trochu cynickým způsobem – s předchozí stavbou. Směrem ke svahu za chatou je chata opláštěna falcovaným plechem odolným vůči vodě stékající tady ze střechy. Interiér je díky jednotnému materiálu a barevnosti – biodesce s přírodní barevností a černému kovu – celistvou „jeskyní“ nedělenou na dům a „nábytek“. Černý kov krbových kamen, schodiště a dalších částí interiéru přirozeně navazuje na opálenou fasádu jak barevností, tak „blízkostí“ tématu ohně. Odolná podlaha z přírodního kaučuku s kamenným vsypem umožňuje svobodný pohyb mezi chatou a jejím okolím. Chata je s výjimkou elektřiny samostatnou jednotkou. Vodou je zásobována ze studny na pozemku, odpadní vody jsou zachycovány nádrží v podezdívce objektu. Vytápění zajišťují krbová kamna a přímotopy.

Velkorysost hlavního prostoru je umožněna minimalizací pokojů v patře na malé, ale dostačující prostory pro přespání. Vždyť smyslem výletu za město je být spolu… Společný prostor v celé výšce chaty propojuje prostor před a za ní, řeku a skály. Směrem k řece je hlavní prostor prosklen v celé jeho délce, navazující terasa vyzdvižená nad terén nahrazuje kontakt s terénem a nabízí nerušený výhled na Sázavu. Terasu je možné uzavřít harmonikovou okenicí. To, když příliš pálí letní slunce. Nebo víkend skončil a otevřený víkendový dům se změnil v uzavřenou, „nedobytnou“ schránku. Tak zase za týden…

Průhled přízemím. Foto: Petr Polák

Doplňující informace

Použité podklady:

• Citáty – http://www.citaty.net
• Fotografie – Petr Polák, petrpolakstudio.cz, petr@petrpolakstudio.cz
• Fotografie, část textů a tisková zpráva – STUDIO MIMOSA ARCHITEKTI a Vendula Tůmová, LINKA NEWS s.r.o.

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata