• ESTAV.cz
• Architektura
• Přádelna Kežmarok jako příklad zajímavé revitalizace a konverze

Prohlédnout fotogalerii39 fotografií

„Architektura, to není kreslení. Architektura se může psát – jako báseň nebo partitura.“

Získání nové funkce bez ztráty identity

Autorský kolektiv trefně nazval to, o čem si zde povídáme velmi často. Revitalizace a konverze, jako fenomén několika dekád u nás, na Slovensku a vlastně v celém světě. Tam o něco déle. U přádelny Kežmarok konstatovali, že: „Největší přidanou hodnotou obnovy přádelny je to, že objekt získává novou funkci bez ztráty identity. Respekt k historii jsme spojili s funkční adaptací a vytvořili jsme prostor, který má potenciál se stát centrem života této dříve technické enklávy města.“

V této větě je vlastně velmi trefně obsaženo vše, co si zde trochu rozebereme. Respekt k historii, jako základ každé revitalizace. Funkční adaptace je samotný proces přestavby nebo úpravy interiéru, budovy či areálu pro nové využití. Vše jako udržitelný standard nového řešení se zachováním historického charakteru. No a nové centrum života? To vznikne souběžně, protože sem vtáhneme s novou funkcí a náplní nový život. Je jasné, že v předešlé industriální zóně život vypadal jinak. Po revitalizaci říkáme, že sem s volnočasovým vyžitím, otevřenými prostory, službami a náplní toho kterého nového celku „vpustíme život“. A to doslova. Ta nová funkce má také svůj výraz. Tím je konverze. Protože samotná revitalizace ještě nesděluje, zda zachováme původní funkci v novém hávu nebo nové řešení bude součástí nové jiné funkce. A to někdy spojené s původní funkcí, jindy zcela odlišného charakteru.

Jednací místnost. Foto: Jakub Čaprnka

Konverze společně s revitalizací dokáže divy

Viděli jsme zde mnohé nádherné příklady. Tudíž nás už nepřekvapí revitalizace, a hlavně konverze většinově z industriální původní stavby na jiné upotřebení. A když jsme viděli mnohé, pak mám na mysli konverzi industriálních staveb na loftové bydlení, na špičkové rezidenční bydlení, kde i na svoje auto vidíte z obýváku, konverzi na luxusní Gentleman Store v klenbách podzemního podlaží bývalých sklepů, konverzi na bytový dům z původní truhlárny a posléze školy nebo konverzi na budovu Českého rozhlasu v Olomouci z obchodního domu s nábytkem. Snesu vám zde klidně spoustu dalších příkladů. V neposlední řadě krásný příklad Žitného mlýna v Boršově nad Vltavou. Skvělá konverze industriální paměti do současného bydlení. Architektonický koncept projektu klade důraz na harmonické propojení historických a moderních prvků a vytváří prostor, který je nejen funkční a komfortní, ale také esteticky působivý. Projekt respektuje původní struktury a historii místa, zatímco nové budovy jsou navrženy tak, aby doplnily a obohatily celý areál. Kombinace moderního bydlení s bohatou historií a přírodním prostředím činí z tohoto projektu unikátní místo k životu.

Konverze tohoto typu jsou většinově zajímavým počinem a vtáhnou zpět do akčního života plnohodnotné architektury místa přežitá, zapomenutá nebo jaksi odepsaná svým neutěšeným stavem. Pochopitelně předešlá industriální nebo jiná funkce původní architektury tyto hodnoty nepotřebovala, nehledala a tudíž neměla. O to větší je to však posléze paráda, když se vše zadaří.

Pohled jihovýchodní letecký. Foto: Jakub Čaprnka

Kde všude se s konverzí potkáte

Co všechno lze na tomto „poli“ vytvořit? Popravdě skoro všecko. Sami znáte spousty příkladů, kdy starobylá sklepení se změní na snové vinárny, kluby, fabrické budovy na zmíněné víceúrovňové loftové byty, na obchodní prostory nebo třeba kanceláře, sdílené prostory, bydlení, školku, posilovnu nebo komplexní strukturu občanské vybavenosti, jež vše skvěle doplňuje.

Další příklady jsou na místě

Máte pravdu, těch není nikdy dost a je to radostné setkání. Krásným příkladem je Originální společenský sál, který povstal z hromady sutě a popela v bývalé kotelně v areálu Šroubárny v Libčicích nad Vltavou. Krásným příkladem prodejní pasáže s galerií a vlastní infrastrukturou je kupříkladu Galerie Vaňkovka v Brně. Jiný příklad je forma moderního coworkingu Base4Work v Bratislavě spojená se stavbou Jurkovičovy Teplárny s novými vnitřními prostorami od studia PERSPEKTIV. Zcela nové struktury vznikají spojením minimalistické moderní části spojené původní zachovalou a skvěle zrekonstruovanou industriální krásou kotelny. Netušené tvary stěn a stropů v konfrontaci s novou náplní jsou mnohdy až futuristického vzezření Base4Work v Bratislavě. Vlastně takovou nečekanou konverzí může být třeba Dům v ruině, kdy bývalá sýpka Arnoštov byla pod dohledem studia ORA změněna na obytný dům. Stejně tak je krásný celek Keramičky Kravsko, který byl změněn až na finální areál zážitkové turistiky.

Pohled jihozápadní letecký. Foto: Jakub Čaprnka

Za jeden z klenotů konverze však považuji řešení Automatických mlýnů v Pardubicích. Kdy industriální nádheru pomohlo vzkřísit studio Prokš Přikryl architekti a tím umožnili získat nové funkce místu. Ve víceúčelovém horním sále se koná divadlo, přednášky, koncerty, společenské akce. Terasa s barem nabízí vyhlídku na město. Suterén zajišťuje zázemí pro celé nové náměstí. Autorem nádherné monumentální národní kulturní památky Automatické mlýny je skvělý architekt Josef Gočár. Netušená krása zde ožívá a práce architekta Gočára tak dostává další netušený rozměr.

Ta setkání starých časů s přítomností jsou neskutečná

Je to často přeměna až pohádková, architektura, kulisy, scénografie, přehlídka užitého umění, magická přeměna původní funkce na něco smysluplného, odpovídajícího současnosti. Že se nejedná o nic magického? Ten názor rychle změníte, pokud se dostanete kupříkladu do podzemních vodojemů v Brně na Žlutém kopci. Chrám v podzemí může sloužit jako galerie, prohlídková trasa vodojemu, ale stejně dobře i ke koncertům, akcím všeho druhu i jako součást filmových pobídek. Monumentální dílo minulosti si v ničem nezadá s kostelní lodí, kdy nebývalým namnožením modulů prostoru máte pocit, zda vás neklame zrak. Neskutečné kouzlo a mystika vás nenechá rozhodně v klidu.

Pohled severní letecký. Foto: Jakub Čaprnka

Je třeba to výrazivo zpřehlednit

Když už děláme ten pořádek v brownfieldech, rekonstruujeme a revitalizujeme různá zapomenutá místa, nedá mi neudělat nám pořádek i v názvosloví.

Tedy dotaz zní: „Co je to?“

Rekonstrukce: předpona re – nám jasně říká, že jde o znovu sestavení, znovu sestrojení, většinou je myšlen návrat ke staršímu (původnímu), již nedochovanému stavu. Bez tohoto slova by znovu oživené památky nevypadaly tak, jak vypadají ve své původní kráse, stejně tak nádherné veteránské vozy, ale kupř. i vaše bydlení, na kterém se podepsal zub času.

Konverze: což je to naše dnešní stěžejní slovo, které značí změnu, přeměnu nebo obrat. Většinově je to činnost vedoucí ke změně účelu místnosti, provozu nebo třeba i obrovského celku.
Jinak je to změna funkce při zachování podstaty stavby či staveb.
Pokud ke konverzi přidáme re – značí to zpětný proces, opětovnou změnu, přeměnu. Často používaný výraz pro přebudování komplexu za zcela novým dalším účelem. To první přebudování je konverze, další, pokud opět měníme změnu účelu, je už rekonverzí.

Pohled jihovýchodní. Foto: Jakub Čaprnka

Revitalizace: oblíbená předpona re-, připojená ke slovu vitalis – životaschopný značí, že váš „hrad“ znovu oživíte. Tento výraz se užívá i pro větší skupinu budov, ulici, čtvrť či městský celek, bývalé sklady, průmyslové celky aj.

Brownfield: ten se totiž u projektů tohoto typu objevuje často. Tedy vězte, že tak označujeme nevyužívanou nebo zřídka užívanou nemovitost, více nemovitostí, či celý areál zemědělský, průmyslový nebo třeba vojenský. Nezřídka bývá vše po předešlé činnosti zarostlé, zanedbané, opuštěné a běžně i s ekologickou zátěží předešlých činností. Jedná se o překážku dalšího rozvoje měst, často o místa nebezpečná, která na území svého města rozhodně nechcete. Jsou to takzvané pomyslné „jizvy měst“, které si žádají rozsáhlé a často nákladné zásahy před jejich dalším využitím.

Nyní vás jen tak něco v následujícím povídání nezaskočí. A opět podotýkám, že si lehce procvičíte slovenštinu.

Letecký pohled centrální. Foto: Jakub Čaprnka

A pro jistotu vám osvětlím slovenský výraz „pradiareň“. Do češtiny se překládá jako přádelna. Chcete-li detailněji, jedná se o industriální objekt nebo provoz, ve kterém se surová vlákna z bavlny, vlny nebo lnu zpracovávají na přízi.

Co je tím revitalizovaným výsledkem či protějškem? Nic menšího než rodinná destilérka zpod Tater se zvučným jménem Karloff. Pokud ještě váháte, pak ano, je to Tatratea, Herberry gin, Tatra coffee, produkty z řady Tatranská, tedy ovocné destiláty a spousta dalších. To by mohlo fungovat, a ještě se líbit, nemyslíte?

Základní popis

Rekonštrukcia a nové funkčné využitie historickej pradiarne v Kežmarku

Pohled severovýchodní. Foto: Jakub Čaprnka

Architektonicko-výtvarné řešení a ideový záměr projektu

Autorská zpráva

Areál bývalej pradiarne v Kežmarku, ktorú v roku 1860 založil Karol Wein, patril k najmodernejším továrňam v Uhorsku. V období, keď sa pod Tatrami rozvíjal tkáčsky priemysel, išlo o významný priemyselný podnik. Výroba prebiehala nepretržite až do roku 1946, keď pôvodní majitelia museli odísť do zahraničia. Následne závod fungoval ako Tatraľan – mechanická pradiareň a tkáčovňa ľanu – a zamestnával až 2 500 pracovníkov. Po roku 1989 sa však v dôsledku ekonomickej transformácie výroba zastavila. Napriek zložitým obdobiam sa areál zachoval a jeho architektonická hodnota bola potvrdená vyhlásením hlavného výrobného objektu za národnú kultúrnu pamiatku.

Keď areál prešiel do rúk súčasného investora, nachádzal sa v havarijnom stave. Pod budovou preteká potok, pričom niektoré časti sú založené na drevených pilótach, ktoré sa postupne rozkladali. Vlhkosť a opakované zatekanie poškodili murivo, podlahy i stropy. Bolo preto nevyhnutné vykonať rozsiahle sanačné a statické opatrenia.

1.NP, provozní místnosti. Foto: Jakub Čaprnka

Architektonický koncept a súťaž – Vzťah k mestu a verejnému priestoru

V roku 2019 bola novým majiteľom vyhlásená architektonickú súťaž, ktorej cieľom bolo vytvoriť moderné výrobné a administratívne zázemie pre známeho výrobcu alkoholu, integrované do historickej budovy. V našom návrhu sme kládli dôraz na prepojenie priemyselnej histórie areálu s novou vrstvou funkcie a architektúry, ktoré sprístupnia toto miesto verejnosti. Areál pradiarne sa prakticky nachádza v extraviláne – v priemyselnej zóne mesta. Vnímame ho ako miesto s potenciálom stať sa novým urbánnym uzlom lokality. Preto sme navrhli verejný priestor, ktorý prirodzene prepája jednotlivé časti areálu a sprístupňuje historickú budovu obyvateľom a návštevníkom.

Navrh ponúka kombináciu výrobných, kultúrnych, rekreačných a spoločenských funkcií. V prízemí novonavrhovanej dostavby napr. vznikne kaviareň, podniková predajňa a múzeum venované histórii spracovania ľanu, čím sa priemyselné dedičstvo priblíži verejnosti. Prvá, medzičasom už dokončená fáza prestavby areálu, sa zaoberala hlavne rekonštrukciou pôvodnej budovy s adaptáciou jej priestorov na prevádzku výroby, administratívnej časti, degustačných priestorov a apartmánov pre hostí.

Keďže ide o národnú kultúrnu pamiatku, celý proces prebiehal v úzkej spolupráci s pamiatkovým úradom. Dôraz sme kládli na zachovanie autentických detailov – od liatinových výstuží s motívom ľanového kvetu až po tehlový komín, ktorý sa v budúcnosti stane vyhliadkou s panoramatickým výhľadom na Tatry.

Provozní místnosti. Foto: Jakub Čaprnka

Prepojenie histórie s novou funkciou

Zachovanie historickej vrstvy bolo pre nás kľúčové. Od začiatku sme pristupovali k projektu s rešpektom k industriálnemu charakteru objektu, ktorý vnímame ako podstatnú súčasť identity miesta.

Odstránili sme neskoršie prístavby, hlavne kotolňu, ktoré narúšali proporcie a siluetu pôvodného objektu, a vrátili sme mu jeho pôvodnú hmotu. Jednu z prístavieb sme ponechali z funkčných dôvodov – poskytuje zázemie pre zamestnancov – a vizuálne sme ju oddelili od zvyšku objektu.

Pri materiálovom riešení sme sa rozhodli pre striedmu paletu: k pôvodnej obnaženej konštrukcii z liatinovými stĺpmi sme doplnili len terakotové dlažby a svetlé omietky. Nové vrstvy sú zámerne neutrálne, aby nechali vyniknúť pôvodnú konštrukciu a patinu.

Vzorkovna. Foto: Jakub Čaprnka

Interiér a technické riešenia

Interiér sme navrhli s dôrazom na čitateľnosť pôvodnej statickej logiky. Liatinové stĺpy, tehlové klenby a poloklenby ostali zachované. Pôvodná materiálová vrstva bola očistená, steny sme len premaľovali, aby si zachovali prirodzenú textúru. Nové prvky – podlahy, zábradlia, svietidlá – sú riešené jednoducho a účelne, aby nepôsobili rušivo.

Z technického hľadiska bolo najväčšou výzvou zabezpečiť protipožiarne opatrenia vzhľadom na prítomnosť liehu a skladových priestorov. Všetky zásahy sme riešili tak, aby minimalizovali vizuálny zásah do architektúry.

Hodnota projektu

Najväčšou pridanou hodnotou obnovy pradiarne je to, že objekt získava novú funkciu bez straty identity. Rešpekt k histórii sme spojili s funkčnou adaptáciou a vytvorili sme priestor, ktorý má potenciál sa stať centrom života tejto skôr technickej enklávy mesta.

Okrem samotnej rekonštrukcie budovy vznikne aj nový verejný priestor, ktorý v tejto časti Kežmarku doteraz chýbal. Projekt tak nepredstavuje len záchranu pamiatky, ale aj jej premenu na živé miesto, kde sa priemyselná minulosť stretáva s mestskou funkciou.

Provozní místnosti. Foto: Jakub Čaprnka

Doplňující informace

Použité podklady:

• Citáty – http://www.citaty.net
• Fotografie – Jakub Čaprnka, www.instagram.com/jakub.caprnka, jakubcaprnka@gmail.com
• Fotografie, část textů a tisková zpráva – STUDIO BEEF ARCHITEKTI a Vendula Tůmová, LINKA NEWS s.r.o.

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata