Přehrát audio verzi
Chata nad jezerem má respekt ke krajině, ale taky sílu vlastních nápadů
00:00
00:00
1x
- 0.25x
- 0.5x
- 0.75x
- 1x
- 1.25x
- 1.5x
- 2x
Terén? Extrémní, náročný. O jeho charakteru nejlépe vypovídá to, že se lokace stavby nachází v centrálním Švýcarsku, respektive v kantonu Schwyz. Hory, lesy a skaliska v těsném okolí stavební parcely pak dokresluje blízkost malebného jezera Uri. Výhledy se k němu upíná, ale činí tak z výšky strmého severního svahu nad městem Brunnen. Limity prostředí se tím ale ještě nevyčerpaly.
Celá ta lokalita na břehu jezera je totiž součástí chráněné Ptačí oblasti. A když už ve Švýcarsku něco takového vyhlásí, myslí to s ochranou takového území vážně. A samozřejmě, ta parcela snů ležela u skalního ostrohu, v bezprostřední blízkosti lezecké skály Stockflue. Co představovalo další podstatný limit realizačního návrhu. Co naopak může vyvážit ty nedobře rozdané karty? Třeba zapojení šikovných architektů. A dá se neskromně podtrhnout, že pro řádný průběh realizace byla účast slovenských Guča architekti skutečně klíčová. V terénu i místních regulativech se totiž zorientovali na výbornou.
Projekt se odrážel od podoby původní stavby, jež v místě stála. Ta původní stavba byla kombinací kamenné a srubové konstrukce, což ponechávalo alespoň nějakou volnost návrhu řešení. Jinak ale švýcarské regulativy nekompromisně stanovovaly nutnost zachování původní půdorysné stopy, výšky i samotného charakteru objektu. Práce se zasklením rovněž podléhala omezením poměru možného prosklení jednotlivých fasád a přísným požadavkům na charakter fasád viditelných z veřejných tras, kde bylo požadavkem respektování místního koloritu.
Daného předem bylo mnoho, kvůli zachování respektu k místní krajině. Architekti ale dokázali i v těchto nastavených pravidlech najít cestu k originálnějšímu pojetí. Čímž dopomohli chatě nad jezerem Uri projevit sílu vlastních nápadů.
Cesta přes hory a regulativy
I tady samozřejmě projekt prodělal určitou tvůrčí cestu.
Původně se uvažovalo o méně rozsáhlé rekonstrukci stávajícího objektu. Jenže jak se projevilo během demoličních prací, technický stav si žádal mnohem rozsáhlejší zákrok. V podstatně průzkum odhalil nutnost kompletního odstranění srubové části stavby. Z pouhé údržby rekonstrukcí tak vznikl záměr složitější. Jak připouští trio architektů, Peter Čurlej, Matej Fekiač a Simona Kolimárová, ta výsledná nová podoba objektu je tak výsledkem hledání rovnováhy mezi ikonickým kontextem.
A samozřejmě, je i částečným výstupem těch místních přísných regulací. S tím, že velkým přáním klientů byla volání po otevřeném prostoru, jež by jim umožnil nežít jen v uzavřeném prostoru chaty, ale k obydlí, které splývá v kontaktu s exteriérem. Který je tu mimořádný. Ambicí architektů též bylo, aby objekt sám při pohledu zvenčí, třeba při procházce na nedaleké turistické stezce, nepůsobil jen jako další chata. Ale aby s tím přírodním okolím souzněl a vypadal vlastně obyčejně. Tak, jako by tam stál odnepaměti.
Tento zajímavý princip pak obhajuje skutečnost, že se ona otevřenost a detaily Chaty u jezera Uri projevuje až při vstupu do interiéru a při samotném užívání objektu.
Do jisté míry tomu napomáhá samotná morfologie, průběh terénu. Který vlastně přirozeně dělí pozemek na tři zóny: centrální nástupní zóna přímo komunikuje s terénně zapuštěnou společenskou jižní zónou. Ta vznikla lehkým dotvarováním terénu, zatímco severní část se saunou je výškově oddělená, přístupná pouze schodištěm.
Ta zůstává „od všedního běhu domácnosti“ oddělená, soukromá. Jinak celé hmotové řešení vychází z toho, co bylo povolené. Tedy z původního objemu, který se na úrovni 1. nadzemního podlaží noří do svahu.
Nikoliv však beze změn. Geometrii totiž doplňuje novotvar sauny. Samostatný solitér, který se od objektu odděluje, avšak sklonem střechy a hmotou cituje severní fasádu domu.
Záměrná surovost materiálů
Prosklení, které bylo omezeno místními regulativy, se tu ale štědře otevírá do strany „kam oči turistů nevidí“. Tedy do strmého srázu, který je pro náhodné návštěvníky nepřístupný. Taková orientace nenarušuje místní kritéria, a přitom poskytuje obyvatelům maximální soukromí. Současně pak umožňuje obyvatelům netypický průhled přímo do korun stromů, stojících pod domem. Chata, která „zabírá“ jen jednasedmdesát metrů čtverečních, tak nabízí nečekané prostorové kvality.
Konstrukční a materiálové řešení odráží dualitu surového neměnného a měkkého, v čase se proměňujícího materiálu. Konstrukce v kontaktu s terénem jsou realizovány ze železobetonu, zatímco nástavba využívá technologii CLT panelů a rámové konstrukce, které byly kvůli náročnému přístupu montovány z prefabrikátů v dílnách a na místo dopraveny helikoptérou. Fasáda je členěna na tři vůči sobě mírně ustupující roviny, což opticky zmenšuje měřítko domu. Dřevěné lamely doplňuje kamenný obklad soklu s hrubou omítkou, plynule přecházející do exteriéru.
Červená chata pro rodinnou rekreaci je jedna velká střecha. Stojí na místě bývalé stodoly
přečíst článekŘešení dispozice je koncipováno otevřeně, s minimálním počtem pevných prvků, jež by ubíraly z prostoru i světla. Flexibilitu uspořádání prostoru tu zajišťují posuvné stěny. Vstupní prostor přechází do otevřené haly, jíž dominuje „socha“ v prostoru, respektive vyvýšený betonový kubus nesoucí krb a k němu připojené subtilní ocelové schodiště. Tento prvek vertikálně propojuje podlaží a přirozeně zónuje samotný interiér, který zůstává příjemně plynulý.
Kuchyně v severní části rámuje výhled do surové skalní stěny, zatímco jídelna a obývací pokoj těží z jižních a západních průhledů. V obývací části je za posuvnou stěnou ukryt spací kout s dvoulůžkem. Tuto intimní zónu, částečně zapuštěnou v terénu a prosvětlenou pochozími světlíky, je možné v případě potřeby propojit s denní částí anebo ji naopak zcela izolovat. Pod hlavním lůžkem je navíc možné vysunout další plnohodnotné lůžko, čímž se variabilně zvyšuje kapacita domu pro neformální přespání bez nároku na další podlahovou plochu.
Oproti usazenému a mile ohlazenému interiéru je výrazným prvkem exteriéru surovost užitých materiálů. Architekti to osvětlují snahou o jejich aktivní zapojení do místního kontextu a sladění s okolní přírodou. Povětrnostně odolná a přirozeně zvětrávající cortenová ocel na zábradlích a květináčích, roxorové tyče na subtilních „levitujících“ schodišťových stupních či betonové prefabrikáty ohniště jsou záměrně ponechány bez povrchové úpravy.
Cílem zahradních úprav bylo dosažení přirozeného prorůstání zeleně přes mlat a štěrk a vytvoření podrostu pod konstrukcí schodiště, čímž se stírá hranice mezi zahradou a divokým porostem na skále. Chata tak nepůsobí jako cizorodý prvek, ale spíše jako klidná pozorovatelna, která respektuje drsný charakter švýcarských Alp a poskytuje svým obyvatelům útočiště v korunách místních stromů.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Rekonstrukce chaty ve Švýcarsku u jezera Uri |
| Typ projektu: | rekonstrukce a přestavba chaty |
| Architektonické studio: | Guča arch. |
| Lokalizace: | Timpel, Ingenbohl, Schwyz, Švýcarsko |
| Vedoucí architekti: | Peter Čurlej, Matej Fekiač, Simona Kolimárová |
| Krajinářský návrh: | Mils_studio |
| Hlavní dodavatel stavby: | Strüby |
| Dodavatelé materiálu: | 4B, Dolmen by Lando, Davide Groppi, Santacole, Ingo Maurer, Motostack, HAY, Tecta |
| Klient: | soukromá osoba |
| Zahájení projektové fáze: | 2021 |
| Rok dokončení (finalizace): | 2025 |
| Zastavěná plocha: | 71 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek