• ESTAV.cz
• Architektura
• Jen chránit nestačí. Přestavba památkově chráněné sýpky inspiruje

Prohlédnout fotogalerii24 fotografií

Ve svém nedávném příspěvku londýnské architektuře právě tohle řeší Vine Architecture Studio. Stála před nimi totiž zajímavá a poměrně dobře zachovalá budova. Sýpka v Barkingu. Stavba, usazená ve východní části města, na řece Roding. Objekt, který byl kdysi srdcem celé oblasti, součástí prosperujícího průmyslového přístavu na přítoku Temže. Snoubí se v tom historie města, technická zajímavost, architektura i trocha kultury.

Jenže jakmile sýpka přestala plnit svou původní výrobní a zpracovatelskou funkci, budova již nepřispívala k životu Town Quay ani širšího okolí. Jako vysoká budova s úzkým půdorysem byla pro skladování nepraktická a zároveň postrádala propojení s řekou a okolím Mill Pool. Právě v tomto období začala budova chátrat a upadla do zanedbaného stavu.

Romantický domek zateplili a prodloužili do zahrady dřevěnou přístavbou. Na střeše mají fotovoltaiku. Z ulice změny nepoznáte

přečíst článek

Jak vypadala a vlastně do jisté míry vypadá? Samotná budova představuje dominantní prvek na břehu Mill Pool. Její masivní konstrukce z londýnských cihel o tloušťce dvaceti palců (skoro jednapadesáti centimetrů), kladených v anglické vazbě, a malé okenní otvory svědčí o jejím historickém účelu robustní pracovní stavby.

Ve středu fasád orientovaných k řece i k silnici se nacházejí dva otočné jeřáby, které kdysi sloužily ke zdvihání obilí z člunů kotvících podél nábřeží a jeho spouštění do koňských povozů prostřednictvím vertikální sekvence protilehlých skladových vrat. Východní „věžička“ sloužila jako komín a v jejím krovu zůstaly popelem zbarvené krokve v místech, kde kdysi stály pece. V interiéru byly trámy a střešní vazníky zhotoveny ze dřeva s tepanými železnými konzolami.

Sýpka z Barkingu, uvedená do provozu v roce 1870, si zkrátka památkovou ochranu zaslouží. Také je zapsána na londýnském seznamu památkově chráněných budov II. stupně, což se promítá do toho, že by jí nemělo být ani bouřlivým rozvojem londýnské City nějak ublíženo. Ale nic z toho nepřináší odpověď na dilema architektů.

Foto: Nicholas Worley

Zachovat, ale hledat nové cesty

Ta základní otázka, které se tu dotkli, zní: „Je možné dát redundantním průmyslovým budovám nový význam?“

Protože když zredukujete soubor zajímavých detailů na jeden společný celek, zůstane před vámi ta samá Sýpka v Barkingu stát jako naprosto přebytečná záležitost. Londýn dnes nepotřebuje sýpku. A je otázkou na památkáře, jestli je zrovna Sýpka v Barkingu v něčem opravdu hodnotnější, než těch dalších 27 000 objektů, které jsou v Londýně rovněž zapsány na seznamu památkově chráněných budov II. stupně. Chránit sýpku z 19. století dál jako sýpku prostě smysl úplně nedává.

Proto také Vine Architecture Studio mělo navrhnout a zařídit alternativní model využití této stavby. Tak, aby bylo možné zachovat její původní charakter, ale také jí dát nový význam. Propojit ji například s dalšími nedávnými projekty v oblasti Town Quay. A ano, otázka přímočaře zodpovězená: Londýn možná nepotřebuje další starou sýpku, ale docela určitě potřebuje další byty. A tak jich tu, vedle té rozplánované obnovy historických prvků, vzniklo v horních podlažích hned šest.

Barevná betonová přístavba rozzářila viktoriánský dům. Pobaví vás také interiér plný křivek

přečíst článek

To mimochodem byla teprve první fáze projektu. V té druhé se přízemí promění v restauraci s terasou a pontonem nad řekou. Lávkou, která k sobě i jako součást pěší infrastruktury přitáhne lidi. A o tom to je. Je „hezké“ mít sýpku z roku 1870, ale o něco hezčí a o dost účelnější je kromě památkově chráněné budovy mít i nové byty, restauraci a třeba i ten pontonový most. Jak přitom dodávají architekti: „Snažili jsme se respektovat ducha původní budovy prostřednictvím citlivých zásahů s lehkým dotekem.“

Na celé projektu velmi úzce spolupracovali s místní radnicí, s inženýry a specialisty na památkovou péči. A také s úřadem Správy přístavišť (Port of London Authority), která měla k návrhu v říční přístavní zóně také hodně co říct.

Foto: Nicholas Worley

Jak se vlastně takový projekt řeší?

Z velké části nový projekt musel růst ze starého uspořádání. A nahrazovat nedostatky minulosti. Konstrukčně totiž budova stojí na velkém kamenném soklu, těsně nad úrovní vysoké vody. V průběhu let došlo k jejímu posunu vlivem přirozeného sedání podloží, což bylo považováno za historický leč nevyhnutelný jev. Výsledkem bylo, že se budova nakláněla, v cihelném zdivu se objevily výrazné praskliny a byly patrné známky nadměrné vzlínající vlhkosti.

To není všechno. Na fasádě obrácené k řece byl ponechán invazivní porost, který způsobil hnilobu dřeva v interiéru, a dřevěné trámy byly usazeny na dřevěných podložkách místo na kamenných ložiscích, přičemž vykazovaly známky degradace. Průzkum stavu dřeva a dřevěných konstrukcí odhalil rozsáhlé napadení červotočem, stejně jako mokrou hnilobu tam, kde dřevo navlhlo.

Přístavbu domu ve svahu navrhli podle schodů. Svažitý terén se propsal i do interiéru

přečíst článek

Už z toho bylo zřejmé, že aby bylo možné původní dřevěné prvky přiznat, musely být nejprve všechny ošetřeny. K tomu byl využit transparentní intumescentní nátěr, který současně plnil i protipožární funkci. Napadené dřevěné prvky byly ošetřeny, aby se zabránilo dalšímu chátrání, všechny netěsnosti byly opraveny a budova vysušena před provedením sanací nosných dřevěných prvků. Pro zpevnění popraskaného zdiva bylo nutné použít výztuž Helibar a vápennou maltu, aby budova mohla „dýchat“.

Prvním velkým zásahem tedy bylo zahájit průzkum a nezbytné opravy, aby se vůbec zjistilo a zajistilo, že tu bude ještě co chránit. Následovalo nezbytné zesílení a ošetření stavební konstrukce. Pak už, podle prvních plánů, architekti zavedli nenápadné ocelové pásy vedené podél horní části stávajících trámů, které propojují vnější nosné stěny s vnitřní dřevěnou konstrukcí a ztužují budovu v každém podlaží.

S určitou ironií se tak dá poznamenat – ne tedy za architekty, ti si nic takového tvrdit naplno netroufají – že mechanismem památkové ochrany by se dříve nebo později celá ta Sýpka v Barkingu pro-chránila k samovolnému sesutí nebo nařízené demolici. Až snaha udělat z ní něco trochu praktičtějšího a prospěšnějšího nastartovala vlnu zásahů.

Foto: Nicholas Worley

Návrat, ale jinam a jinak

Jak popisují architekti, jejich přístup k dříve zanedbané budově spočíval v citlivé obnově a novém pojetí. Navržené interiérové doplňky koncipovali jako lehčí prvky vložené do masivního zděného obalu, přičemž zásahy představovaly další vrstvu historie respektující její původní utilitární eleganci. Po obnově exteriéru a střechy v italském stylu pak navrhli terasu a ponton jako lehké zásahy, oddělené od hlavní konstrukce, což jim dodává pomíjivou kvalitu díky jejich odrazu v Mill Pool.

Dispozice bytů je přístupná z jednoho centrálního jádra a orientována tak, aby maximálně využívala široké výhledy na vodní hladinu. V duchu nenásilného přístupu architekti zachovali, opravili a přiznali původní trámy, krovy, stropnice i cihelné zdivo. Původní okna byla nahrazena dvojitě zasklenými francouzskými křídlovými okny odpovídajícími původnímu stylu a profilaci. Podhledy stropů byly dokončeny malovaným dřevěným obkladem a podlahy tvoří široká dubová prkna.

S kaplí za zády, s řekou pod sebou. Přístavba z Francie umí splynout s místem

přečíst článek

Materiály a povrchové úpravy vybírali tak, aby doplňovaly stáří a charakter budovy svou haptickou, strukturovanou a teplou povahou. Vertikální komunikaci umístili do středu budovy přímo pod příčným traktem orientovaným k silnici. Zavedením vertikálního pásu zasklení jemně navázali na historické souvislosti obnovením původních otvorů v této jinak bezokenní fasádě. Všechny byty jsou přístupné z tohoto jediného jádra a orientované tak, aby využívaly rozsáhlé výhledy na vodní hladinu.

Tam, kde se nové stěny a podlahy stýkají se stávajícím zdivem, navrhli zajímaví detail, umožňující, aby nové prvky působily vizuálně odděleně prostřednictvím stínových spár a korkové výplně po obvodu podlah. Nové podlahy byly zvýšeny oproti původním, aby bylo možné zajistit potřebnou akustickou izolaci a zároveň elegantně vést instalace a kabeláž bez nutnosti specifických instalačních tras.

A to je vlastně celé: památková ochrana historických budov a technických památek určitě není špatná, ale její pochybení může plynout z toho, že je neumíme dodatečně (a dostatečně) adaptovat na současné využití. A tím o ně často přicházíme hned nadvakrát. Sýpka v Barkingu má šťastnější osud. Při současném citlivém vylepšení a zachování původních prvků si uchovává svou někdejší podstatu a přitom se stává staro-novou součástí svého města. Ne jak stavba chráněná pro samotnou ochranu, ale pro svou celkovou hodnotu, přínosnost.

Foto: Nicholas Worley

Údaje o projektu

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata