• ESTAV.cz
• Témata
• Plánujeme
• Výstavba a rozvoj měst a obcí
• Sociální architektura a vánoční festival zlozvyků

Prohlédnout fotogalerii33 fotografií

„Letos se proměňuje tento prostor v dějiště experimentu, který přehodnocuje náš vztah k vánočním svátkům i k městskému veřejnému prostoru. Vánoční festival zlozvyků obrací pozornost od konzumní tradice k hlubšímu prožitku města – i sebe sama. Vánoce jsou často spíše přehlídkou lidských zlozvyků, než oslavou nejkrásnějšího období v roce – shon, nakupování, úklid, přejídání nebo stres z návštěv a nakonec i hádky s rodinou. My jsme se rozhodli vytvořit prostor, kde může každý zpomalit, nadechnout se a nalézt prostor k vnitřnímu zklidnění,“ komentuje projekt Kateřina Šedá a ukazuje fotografie, nákresy a vizualizace.

Foto: Matej Hakár, www.matejhakar.com

Proměnit veřejný prostor i charakter Vánoc

Základní myšlenka stojí dle slov architektů na jednoduché změně perspektivy – celý festival na Římském náměstí je pojat jako cesta vlastní sebereflexe. Návštěvník postupně prochází situacemi, které nastavují zrcadlo jeho každodenním návykům. Ty vycházejí z dlouhodobého projektu Národní sbírka zlozvyků, kde Kateřina Šedá mapuje české zvyky a slabosti. Trasa vede k tomu, aby člověk své zlozvyky pojmenoval, porovnal je se zkušeností ostatních, a nakonec je symbolicky odložil v objektu zvaném zpovědnice. Z původně úzce cíleného záměru tak vznikl rámec otevřený všem – lidem potýkajícím se s jakoukoli formou slabosti i těm, kteří chtějí svým zlozvykům alespoň na chvíli nastavit zrcadlo.

Foto: Matej Hakár, www.matejhakar.com

„Z hlediska architektury se jedná o minimalistickou, avšak výraznou prostorovou kompozici. Využili jsme modulární trussové (nosné) konstrukce běžně používané pro stavbu pódií a vytvořili z nich rámec, do něhož jsou zavěšeny velkoformátové opony z bílého a červeného textilu. Ty rozdělují náměstí do sítě osmnácti pokojíčků – sekvencí průchodů a průhledů, které návštěvník prochází jako sled intimních interiérů pod širým nebem. Dočasná struktura opon o celkové ploše 2 478 m² – zhruba velikosti deseti tenisových kurtů – tak funguje jako urbánní scéna, která redefinuje podobu městských Vánoc,“ vysvětlují záměr architekti Peer Collective a odkazují na první nákresy.

Za těžiště kompozice označují architekti objekt zpovědnice. Ta je koncipovaná jako místo, kde se cesta náměstím láme do konkrétního rozhodnutí. Šest samostatných kabin nahrazuje klasický prodejní stánek – namísto směny zboží probíhá sdílení zkušeností, selhání a nových začátků. Interaktivní audiovizuální systém reaguje na podněty návštěvníků, propojuje jejich individuální výpovědi do kolektivního obrazu a proměňuje tak osobní sebereflexi ve sdílený zážitek. Na závěr se návštěvník vrací kolem rubu červených opon – symbolu návratu do běžného ruchu města, který se mezitím na chvíli ztišil.

Foto: Matej Hakár, www.matejhakar.com

Kouzlo metafor a přirozená interakce

Aby sociální projekt (experiment) fungoval, je třeba vytvořit takové prostředí, kde se lidé nebojí mezi sebou komunikovat. Opony zde metaforicky představují bariéry, jež vyzývají k překročení. Architekti je nazývají „měkkou architekturu“ – proměnlivým prostorem, který dovoluje být sám a přitom zůstat součástí městského dění. V noci se struktura proměňuje v galerii pod širým nebem: na bílé plochy opon se promítají výpovědi z Národní sbírky zlozvyků. Promítané obrazy, vzdálené ambientní zvuky a měkké světlo vytvářejí prostředí na pomezí veřejného a osobního – prostor intimity uprostřed centra města.

„Nechtěli jsme, aby lidé byli jen diváky nebo pasivními konzumenty. Každý, kdo do prostoru vstoupí, se stane jeho přímým aktérem. Architektura zde není pouhou kulisou, nýbrž rámcem pro dění, které by nevzniklo bez přítomnosti člověka. Tam, kde se jinde rozlévá punč a hraje hlasitá hudba, vzniká prostor klidu a vzájemného sdílení,“ dodávají architekti z Peer Collective a znova připomínají princip zpovědnice a motiv překonávání bariér, který se promítl i do fyzické úpravy stávajícího prostoru.

Foto: Jan Urbášek, Peer Collective

Povrch náměstí byl totiž za použití minimálních prostředků vyrovnán jemným štěrkem, aby se stal bezbariérovým a přístupným pro všechny bez rozdílu. Na úpravách se podíleli kromě zmíněných aktérů i samotní obyvatelé – vznikl tak přirozený moment občanské participace. Z areálu byl zcela vyloučen prodej alkoholu, čímž projekt dle slov aktérů reaguje i na bariéry méně viditelné – sociální a psychologické.

„Vzniká tak prostor, který nikoho nevylučuje a umožňuje setkávání lidí různých zkušeností v rovnocenném vztahu,“ dodává na závěr Kateřina Šedá a přidává též ukázky z Národní sbírky zlozvyků, jež provázejí návštěvníka daným prostorem: „Vánoce jsou jedno z nejrizikovějších období. Všude se pije, všude vám to nabízej, všude vánoční trhy, kde není jedinej stánek bez alkoholu,“ říká sociální pracovník adiktologické služby. „Každý rok se v průběhu Štědrého dne alespoň jedno jako celá rodina pohádáme. Ráno se vždy vsázíme, jestli se nám to povede i letos,“ podotýká Markéta, studentka VS. „Už dvakrát mě tchyně obdarovala něčím, co dostala ode mě. Ve stejném papíru!,“ zuří prodavačka Hana. „Každý rok si manžel dává předsevzetí, že zhubne deset kilo, a přesně deset pak přibere!“ dodává paní Jiřina.

Kateřina Šedá. Foto: Lucrezia Portanová

Vánoční festival zlozvyků

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata