Přehrát audio verzi
Proměny architektury a designu v devadesátých letech minulého století v Praze ukazuje CAMP
00:00
00:00
1x
- 0.25x
- 0.5x
- 0.75x
- 1x
- 1.25x
- 1.5x
- 2x
„Devadesátky si často spojujeme s divokými večírky, uvolněnými konvencemi a ryze optimistickou atmosférou, která se promítala i do stavebních projektů. Zatímco architektonická obec z tohoto období vyzdvihuje návrat k přísným proporcím, poctivým materiálům a stavbám s uvědomělým charakterem, širší veřejnosti utkvěl v paměti spíše okázalý kýč,“ komentuje výstavu Ondřej Boháč, ředitel Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR), a ptá se společně s autory výstavy, jaký obraz vlastně vytvořila tato neobvyklá kombinace, a do jisté míry i soupeření, těchto dvou „devadesátkových“ perspektiv.
Obrazová galerie. Zdroj: Centrum architektury a městského plánování (CAMP)
Odpověď by mohl dát výběr staveb a realizovaných projektů
Výstava nabízí širší kontext poměrně složité doby přechodu k demokracii – představuje nejvýznamnější stavby realizované na území Prahy mezi lety 1989 až 2004 a ilustruje na nich důležité dobové změny. Součástí výstavy je kniha DEVADE od autorů Matěje Beránka, Jana Bureše, Radka Šrettra Úlehly a Adély Vaculíkové, která dané téma shrnuje a nabízí pojednání o tom, jak odborná i laická veřejnost přehodnocovala svůj vztah ke stavební produkci 60. až 80. let. Oba vzájemně se doplňující umělecké počiny ukazují, že devadesátá léta byla důležitou a turbulentní dobou, na níž se nejčastěji nahlíží pouze skrze nejrůznější politické aféry, ale v architektuře byla dosud spíše přehlíženou dekádou. Autoři si kladou za cíl znovuobjevit architekturu vzniklou bezprostředně po pádu totalitního režimu a představit ji v dobovém kontextu – od fungování profesních spolků, po nástup prvních hobbymarketů; součástí jsou i záznamy, jak o architektuře hovořila a uvažovala tehdejší politická reprezentace i veřejnost.
„Pochopení architektury devadesátých let je pro plánování Prahy zcela klíčové, protože mnohá tehdejší témata, jako například obsloužení pražského letiště kolejovou dopravou či dokončení vnějšího Pražského okruhu řešíme dodnes a věnujeme se jim v Metropolitním plánu. Aktuální je pro nás i téma otevírání Pražského hradu, které tehdy probíhalo pod vedením architekta Masáka, a dnes se k němu vracíme v projektu obnovy Chotkových sadů, oblasti na rozhraní Pražského hradu a městské zástavby. CAMP touto výstavou ukazuje, že bez hlubší znalosti a porozumění nedávné historie nelze odpovědně plánovat budoucnost metropole,“ dodává k tématu Ondřej Boháč a představuje výběr staveb a realizovaných projektů.
Obrazová galerie. Zdroj: Centrum architektury a městského plánování (CAMP)
Návaznost na meziválečnou modernu a funkcionalismus
Po dlouhém období preferencí socialistického realismu a brutalistního stylu se architektura a design posouvají západním směrem a hledají inspiraci ve světových metropolích. Do Prahy přijíždějí významní architekti a designéři, aby zde zakládali kanceláře a nabídli zajímavé projekty. Týkalo se to jednotlivých staveb – například Frank Gehry a Tančící dům či Jean Nouvel a budova Zlatý Anděl, nebo i celých městských čtvrtí, například Ricardo Bofill a legendární oživení Karlína. Společně s domácími architekty a designéry měnila tato slavná světová esa podobu Prahy a vyprojektovala celou řadu ikonických staveb. Autoři konceptu výstavy hovoří o tom, že tehdejší architektura byla formována primárně dvěma směry – na jedné straně stála přísnost inspirovaná meziválečnou modernou a funkcionalismem, na straně druhé takzvaná diskotéka – svobodně rozverná postmoderna obdivovaného Západu plná roztodivných tvarů a okázalostí.
„Praha a s ní i celé Česko se po pádu komunismu otevřely přílivu zahraničních vlivů, nových trendů i digitálních technologií. Vznikla řada dnes již etablovaných ateliérů, proměnilo se fungování profesních spolků, vztah k veřejnému prostoru, společenské postavení architektů a dokonce i jejich vnímání politickou reprezentací. Do Česka začal proudit zahraniční kapitál a zásadně se vyvíjely vztahy mezi architekty a soukromými investory. Otevíraly se první hobbymarkety a stavební rozmach zažily mimo jiné i bankovní domy, administrativní budovy s flexibilními pronájmy a komplexní rezidenční projekty,“ píše se na jedné z tabulí výstavy.
Výstaviště (Křižíkovy pavilony, Pyramida, Spirála). Foto: Radek Šrettr Úlehla
Příběh architektury v obrazech, přednáškách i na filmových záběrech
Výstava návštěvníkům představuje výběr staveb, které vznikly během rozporuplné a významné éry přechodu k demokracii nejenom pomocí fotografií, nákresů a skic, ale také v podobě komentovaných prohlídek, přednášek či debat v rámci bohatého doprovodného programu. Připraveno je kromě knih a dobových časopisů také kino, kde je možné nasát dobovou atmosféru a zjistit všechny okolnosti realizace staveb. Cílem není dle slov autorů tehdejší kontext oslavovat ani odsuzovat, nýbrž mu porozumět a pochopit jej.
„Expozice ukazuje, že takzvaná devadesátková architektura byla myšlenkově mnohem bohatší a stylově rozmanitější, než za jakou byla dlouhou dobu považována,“ vysvětlují autoři konceptu a nabízejí klíč k pochopení polistopadové transformace hlavního města. Ten podle nich spočívá v uceleném pohledu na architekturu let 1989 až 2004 společně s příběhy a dobovými snímky vybraných staveb v porovnání se současným stavem. Najdeme mezi nimi nejenom již zmíněný Tančící dům, ale také hotely Don Giovanni či Hilton Prague; projdeme se po areálu Výstaviště Praha s Křižíkovými pavilony, Spirálou a divadlem Pyramida; znovu objevíme mostní tubus metra B připomínající kroutícího se hada mezi paneláky. Výběr dále doplňují kupříkladu Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie ve Strašnicích, Pragobanka, stanice metra Rajská zahrada, obytný komplex Hvězda, obchodní centrum Nový Smíchov, známý půdní byt Tygr Michala Cabana a mnoho dalších veřejnosti možná i méně známých staveb z této doby. Vidět je můžete také v naší obrazové galerii i s doprovodnou legendou CAMP.
Stanice metra Rajská zahrada. Foto: Radek Šrettr Úlehla
„Příběh architektury devadesátých let vyprávíme mnohovrstevnatě a často i zábavnou formou. Návštěvníci výstavy se u nás setkají s ikonickými stavbami, objekty i drobnými detaily – od slavnostních židlí s názvem Olga od Bořka Šípka, které původně navrhl pro Kancelář prezidenta republiky na Pražském hradě, přes dobovou inzerci, časopisy až po ironický pohled na dějiny devadesátek skrze memy od satirické platformy Dynamický Blok. Dobovou atmosféru a společenský kontext dále představí velkoformátová projekce od Pierra Urbana vytvořená z archivních materiálů České televize a aktuálních fotografií devadesátkových staveb od Radka Štrettra Úlehly. Pro zájemce jsou k dispozici také hmatové modely vybraných staveb, které zpřístupňují téma nevidomým,“ doplňuje naše povídání Štěpán Bärtl, vedoucí CAMPu, a zve na výstavu, která potrvá do 17. května tohoto roku. Doporučujeme a děkujeme za pozvání.
Sdílet / hodnotit tento článek