V Česku se používá pro výrobu nízkohlučného asfaltu několik technologií. "Každá z nich má svoje výhody a nevýhody. Co je ale společné pro všechny povrchy, je vyšší cena. Podle mého odhadu je to v průměru deset procent. Pro zachování potřebné kvality jsou vyšší také náklady na údržbu. Pokud se povrch nevysává speciálním čisticím autem, zmenšuje se jeho účinnost," uvedl jednatel Sdružení pro výstavbu silnic Praha Petr Svoboda. Nevýhodou je podle něj také kratší životnost. Nízkohlučné povrchy se v Česku začaly používat od roku 2012 s vypsáním programu "Nové technologie".
Prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví v ČR Václav Matyáš nutnost údržby za nevýhodu nepovažuje. Tu podle něj vyžadují i standardní druhy povrchů. "Základním principem je snížení valivého hluku až o čtyři decibely. Přitom při snížení hladiny hluku o tři decibely jde pocitově o poloviční snížení intenzity dopravy," řekl.
Podle Svobody má zavedení nízkohlučného asfaltu smysl především tam, kde není možné nebo vhodné postavit protihlukovou stěnu. "V úvahu se musí brát i rychlost vozidel," uvedl Svoboda. Největší využití má tento povrch v obydlených oblastech. "Proto se zřejmě nebude používat u všech projektů dopravní infrastruktury, v některých místech by jeho využití postrádalo smysl. Podíl v městské zástavbě ale rozhodně poroste," uvedl Matyáš.
Nízkohlučný asfalt byl použit například v úseku dálnice D1 u Průhonic, v ulici 5. května nebo v Michelské ulici v Praze, v Nádražní ulici v Českých Budějovicích, nebo při průtazích Nymburka, Příbrami, Kutné Hory nebo Kaznějova. Podle Matyáše je zavádění nových technologií pozitivní zprávou. "Je to cesta, kterou se ubírají i jiné obory, není tedy důvod, proč by se jí mělo stavebnictví vyhýbat. Naopak přinese nové materiály a postupy, které mohou ve výsledku zvýšit kvalitu staveb," dodal Matyáš.
Sdílet / hodnotit tento článek