Stropy musí rozdělovat výškové úrovně obytného prostoru, přenášet statická a dynamická zatížení, sloužit jako protipožární bariéra, poskytovat zvukovou izolaci, úhlopříčně podporovat stabilitu obvodových stěn a také umožňovat rozvod inženýrských sítí (elektřina, vodovod, internet, odpady).
Typická rámová konstrukce dřevostavby má jednotlivá podlaží vyrobená jako jednu celou kazetu, která může být vytvořena pospojováním několika menších segmentů. Prefabrikované stropy jednotlivých podlaží jsou pak doslova „posazené“ na obvodové stěny. Je potřeba dbát na detail napojení, protože je zde nebezpečí vzniku tepelného mostu. Výhodou těchto konstrukcí je jejich rychlejší výroba v montážní hale a zároveň i rychlejší realizace celého projektu, ve kterém se na místě pouze dokončí rozvody a strop se uzavře zaklopením. V minulosti se jako stropní prvky používaly hlavně trámy, jež se zabudovávaly do kapes ve zdi. Tento způsob je ale poměrně pomalý, protože se zdivo musí obestavět kolem zhlaví trámů, navíc se s trámy špatně manipulovalo, protože byly těžké. Později se začaly trámy nahrazovat fošnami (50 - 80 x 200 - 260 mm), které se v konstrukci orientovaly na stojato v menší osové vzdálenosti (500 – 600 – 1200 mm).
Rozměry a osová vzdálenost se obecně u jakéhokoli typu stropu vždy odvíjí od velikosti rozponu, tj. rozměru nebo vzdálenosti podpor stropního prvku. Pomocí kovových prvků se mezi patry (např. v prostoru pro schody) snadno vytvoří výměna. Fošny se proti klopení zajišťují buď křížovými vzpěrami vyrobenými ze dřeva, nebo prefabrikovaným hliníkovými prvky umístěnými taktéž do kříže. Odlehčenou verzí jsou pak „I“-nosníky, jež mají stojinu vyrobenou například z OSB desek. Z těchto nosníků je možné konstruovat i obvodové stěny stavby namísto běžné rámové konstrukce. Jejich konstrukční výška se pohybuje v rozmezí od 150 do 400 mm. U všech těchto prvků ale nastává problém s rozvody. Do stropních prvků je potřeba udělat otvory pro průchod kabelů nebo potrubí. Stojina se tedy musí zeslabit kruhovým otvorem a v některých případech je ji potřeba dodatečně zpevňovat. Zajímavou alternativou, která řeší tento případ s rozvody, jsou nosníky typu „POSI“, jež umožňují rozvod instalace v prostorách mezi diagonálami vyrobenými z galvanizované oceli, bez jakékoli dodatečné úpravy nosníků.
Prostory mezi stropními prvky jsou vyplněné minerální vatou, jež slouží jako teplená a zároveň i jako zvuková izolace a ze spodní strany je konstrukce uzavřena nehořlavou sádrokartonovou deskou. Jako vrchní krytina se opět používají konstrukční desky se zámky, na které se položí koberec, plovoucí laminátová podlaha, nebo se zaklopí podlahovými prkny.
Sdílet / hodnotit tento článek