V roce 2013 o sobě dali světu vědět architekti Cadaval & Solà-Morales poprvé. Na úpatí barcelonských Cabrils tu vytvořili svůj X House. Obytný dům, který byl navzdory topografii terénu podřízen geometrii zmíněného písmena. Teď, po pěti letech, o sobě dali členové mexicko-španělského tvůrčího dua znovu. V údolí Valle de Bravo vytvořili nový rodinný dům, Casa de la Roca. I když se nachází v oblíbené „relaxační“ lokalitě celého Mexico City, v terénu jej snadno přehlédnete.
A lidem znalým jejich dosavadní tvorby se nejčastěji vnucovala otázka, proč se toto sídlo vlastně nejmenuje Y House. Má totiž podobu tří propojených ramen, a připomíná trochu vikingskou runu i ypsilon. A stejně jako ve Španělsku je do značné míry ovlivněna profilem tohoto „písmena“. Rozhodně ale ne nějak „násilně“. Způsob, jakým je celá stavba zasazena do členité krajiny, je rozhodně pozoruhodný. I to, jak s ní navzdory rozloze 300 metrů čtverečních splývá.
Tři pohledy z Mexika
Krajina v okolí domu? Prý naprosto unikátní. Každý z trojúhelníkovitých výběžků objektu disponoval trochu jinou scenérií. Malá tůň s hladinou zarostlou vzplývavými rostlinami, široké údolí s výhledem na vodní nádrž, hustý xerofytní les se suchou a kamenitou půdou. Architekti věděli, že každý z těchto „směrů“ má svou cenu a zaslouží si konzervaci, byť třeba jen pro vyšší spokojenost obyvatel. Vybírat si nechtěli. Proto trojčetný dům Casa de la Roca tedy vstupuje do krajiny přesně na hranici tří biotopů, otevírá se jim a spojuje je.
Strategie neutrálnosti
„Je to dvojí strategie,“ říká Clara Solà-Morales. „Projekt domu je svým způsoben uchopen jako „vyhlídka na přírodu“. Pozice domu ve středu tohoto obrazu definuje vzdálenost mezi biotopy, a zároveň je štěpí na tři samostatné části. Je tu ale ona střední část domu, uzel, který je ponechán volný. V místě, kde by měla být izolace okolní krajiny stavbou teoreticky největší, vůbec žádná není. Je to bod průniku a splynutí.“ Dům tak působí velmi neutrálním dojmem, protože ani jednu scenérii nenarušuje. Jen je částečně opticky odděluje.
Neutrální vyznění podporuje i celkové provedení stavby. „Velmi nám záleželo na celé materialitě projektu,“ dodává Eduardo Cadaval. „Pochopitelně, že podstatnou částí řešení byly otázky týkající se údržby a provozu domu, provedení konstrukce, izolaci a reakci na termální charakteristiky území. Přitom jsme ale chtěli dům vyvážit, a v rámci daných limitů zajistit, aby neexpandoval do okolní krajiny. Celou Casa de la Roca jsme chápali jako lidský ostrůvek uvnitř přírody.“ Stavba neměla zabírat více místa, než bylo nutně nezbytné, a neměla ani působit přehnaně masivně.
Beton není křehký, ale zato vydrží
I ostrůvek ale potřebuje solidní základy. V tomto případě pak z betonu. Nezní to zrovna něžně, a po všem tom povídání o citlivém přístupu vůči biotopů se to může zdát trochu nepatřičně, ale realita místa je taková. Pokud chcete stavět na pomezí podmáčeného terénu a na pokraji suťového svahu o mírném sklonu, chce to nějakou jistotu. „Betonovým základem to opravdu všechno začalo,“ popisuje Solà-Morales.
Pro noční chlad i denní horko
„Vzhledem k vysokému zatížení celé konstrukce, její odolnosti vůči proměnlivému charakteru topografie na jedné straně domu, to bylo jasné řešení. Je také neoddiskutovatelné, jak dobře si beton vede v průběhu let, a jak nízké jsou náklady na jeho údržbu. Termální hmota tohoto materiálu je pozitivní díky teplotnímu přechodu, či spíše skoku, v krajině. Na to navazuje i působení široce otevřených prostor, které zajišťují křížovou ventilaci. Beton si zachovává teplo i během provívání v průběhu dne, a nijak není náchylný ani k nočním výkyvům teploty.“
Aby nic z místa neodešlo…
A dál? Architekti považovali za podstatnou část esence domu CDLR závazek, aby byly v maximální možné míře zužitkovány stromy a přírodní materiál z místa stavby. Kameny z vytěžen plochy základů se tak přenesly do struktury obvodových zdí, nemalé množství starého a pokáceného dřeva nalezlo uplatnění uvnitř interiéru. Třeba jako součást trámů a obložení. „Opravdu jsme chtěli, aby dřevo uvnitř domu bylo přesně to dřevo, které tu předtím jako stromy rostlo,“ dodává vcelku nekompromisně Clara Solà-Morales.
Dům vklíněný mezi stromy má tři větve s ojedinělými výhledy Foto: Sandra Pereznieto
I nepravidelné a amorfní kusy stromů nalezly využití. Přesunuly se jako „přírodní kamufláž“ na střechu domu. Ta je mimochodem celá pokryta zelenou vegetací, čímž dochází k velmi zajímavému efektu: stavba sice na zemi rozděluje rovným dílem výhled na tři různé biotopy, ale při pohledu z výšky je v terénu prakticky neviditelná. Nový účel nalezly dokonce i keramické střepy, které se tu podařilo najít. Neměly žádnou archeologickou hodnotu, ale pokračují teď ve své existenci na místě svého nálezu.
Proč ta černá barva na fasádě? „Přišlo nám, že s její pomocí vytvoříme jistou míru anonymity pro obyvatele, a přitom podtrhneme svéráz zdejší vegetace,“ říká Cadaval. „Byla to touha zapadnout a splynout.“ Dřevo z fasády je přitom jen natřené, ale nikoliv namořené nebo jinak povrchově upravené. Na stavbu pak terasou navazuje dřevěná paluba, která rozšiřuje využitelnou plochu.
K jádru věci
Z hlediska organizace interiéru je trochu náročné udržet pozornost: tři ramena objektu se totiž funkčně prolínají, a nezaplněný střed s terasou slouží jako průchod mezi nimi. Stropy a trámové konstrukce jsou odhalené. Uvnitř domu ale vše dává smysl a působí přirozeně. Od středu vzdálené cípy ramen jsou vyhrazeny soukromým pokojům, ložnicím. Hlavní, určená přímo stálým obyvatelům na jihu, menší, vedená jako pokoj využívaný při návštěvě odrostlejších potomků, a pak také ložnice pro hosty. Prostor má nenáročné monochromatické provedení.
Směrem do centra domu následují místnosti hygienické, koupelny a toalety. A pracovna. Na ně už navazují prostory společně využívané. Kuchyně kombinovaná s jídelnou, která díky nepravidelnému tvaru výřezu přesahuje do dvou ramen. Terasa, vnitřní zasklená posuvnými dveřmi a vnější s posezením, pak vytváří přechodovou zónu. „Chtěli jsme domu dodat velmi empatický rytmus, odpovídající tempu života obyvatel,“ říkají oba architekti. „Od svého probuzení přeci všichni směřujeme k jádru věci.“
Údaje o projektu
| Název projektu: | Casa de la Roca |
| Typ projektu: | rodinný dům |
| Architektonické studio: | Cadaval & Solà-Morales |
| Lokalizace: | El Peñon Reserve, Valle de Bravo, Mexiko |
| Vedoucí projektu: | Eduardo Cadaval & Clara Solà-Morales |
| Místní architekt: | Alejandro Filloy |
| Projektová spolupráce: | Eduardo Alegre, Orsi Maza, Alexandra Coppetiers |
| Strukurální inženýring stavby: | Ricardo Camacho de la Fuente |
| Technický tým: | José Antonio Lino |
| Hydrologie: | Daniel Jaramillo |
| Krajinářský design: | Simon Bequillard |
| Rok dokončení (finalizace): | 2018 |
| Zastavěná plocha: | 300 m2 |
| Klient: | soukromá osoba |
Sdílet / hodnotit tento článek