Pokusím se shrnout vliv zásobování vodou a odstraňování srážkových vod na vývoj objemu skleníkových plynů. V měřítku, kterým se budu zabývat, může profese ZTI částečně příznivě ovlivnit mikroklima, ale jen to.
Srážky a jejich rozložení v ČR
Srážkové úhrny jsou na území České republiky, vzhledem k její velké vertikální členitosti, proměnlivé v čase a prostoru. Vliv nadmořské výšky na srážkové úhrny se projevuje jen u nejvyšších pohraničních pohoří. Významné jsou návětrné a závětrné efekty horských překážek. Roční srážkové úhrny kolísají na našem území od 410 mm (v Žatecké pánvi, kde se projevuje závětří Krušných hor) po více než 1700 mm v Jizerských horách. Na více než 60 % území roční úhrn srážek dosahuje 600-800 mm. Nejsušší oblasti České republiky jsou Kladenská tabule, Žatecká pánev, Řípská tabule, Drnholecká a Jaroslavická pahorkatina, se srážkovými úhrny nižšími než 500 mm. Výrazně nízké srážkové úhrny jsou v celé západní polovině Čech, kde spadne průměrně ročně méně než 550 mm. Směrem k východu srážkové úhrny rostou, na Českomoravské vrchovině jsou průměrné srážkové úhrny okolo 700 mm, v pohraničních horách pak mohou dosahovat i více než 1400 mm.
Jak využít dešťovou vodu
Ve svých předcházejících článcích jsem uvedl, že v zásadě jsou k dispozici dva základní, přírodu nejméně ovlivňující způsoby pro manipulaci se srážkovou vodou. Hlavní způsob je akumulace srážkové vody a její využití v objektech. Druhý způsob je akumulace srážkové vody se vsakováním na pozemcích kolem objektů v místech pro vsakování příznivým geologickým složením podloží. Pro obě řešení je potřeba znát přibližný průběh srážek v čase a možnosti jejich odstraňování (využití, vsakování).
Obr. 1 Schéma bilance využití srážkové vody v objektu
Energetická bilance (odhad roční potřeby el. energie):
- Č1 – čerpadlo odkalení separační nádrže, inst. výkon 0,4 kW, roční odběr 0,2 kWh/rok
- Č2 – čerpadlo odkalení akumulační nádrže, inst. výkon 0,4 kW, roční odběr 0,2 kWh/rok
- Č3 – čerpadlo odběru vody do systému, inst. výkon 0,5 kW, roční odběr 182 kWh/rok
- Č4 – automatická vodárna zásobující objekt provozní vodou, inst. výkon 0,75 kW, roční odběr 115 kWh/rok
Celkový roční odběr bude cca 297,4 kWh/rok
Rozhodnutí o využití srážkové vody v objektech je důležité z hlediska bilance vodního režimu nejen v lokálním, ale i z hlediska celkového pohledu na hospodaření s vodou v rámci celé České republiky zejména v jejich nejsušších oblastech.
A vyplatí se to?
Každé decentralizované řešení technického problému ve výsledku většinou zatěžuje investora vyššími náklady jak pořizovacími, tak provozními. Na druhou stranu může být tato nevýhoda vyvážena jistotou vlastního zajištění provozu i v době, kdy dochází ke krizovému stavu v centrálním zásobování vodou. Samozřejmě je to podmíněno dodávkou energie z veřejných zdrojů, kam se přesune vznik CO2. V případě vlastního zdroje el. energie se provozní náklady na energie přenesou do nákladů na výrobu a likvidaci celého technického zařízení včetně zdroje energie. Tady se většinou uhlíková stopa vytrácí…
Je tedy možno vyvodit, že rozhodnutí využití srážkové vody v objektu je závislé na šetření pitnou vodou spíše než na omezení uhlíkové stopy objektu. Využívání srážkové vody v objektu podporuje v současné době systém platby za vodné a stočné. Stočné za odvádění splaškové vody se odvozuje od odebrané pitné vody na vodoměru pitné vody z veřejného vodovodu.
Platba za odvádění srážkových vod se dá omezit po dohodě se správcem veřejné kanalizace tím, že uživatel prohlásí využívání přebytečné srážkové vody na zalévání pozemku. Komplikace vzniká, pokud majitel nemovitosti využívá vlastní zdroj pitné vody, a přitom je napojen na splaškovou kanalizaci obce.
Na obrázku 1 a přiložené tabulce je příklad energetické bilance při předpokládaném zdroji srážkové vody 100 m3/rok s vyrovnanou bilancí odběru nepitné vody, kdy se do soustavy nemusí přivádět pitná voda. V případě suchých období, se samozřejmě ušetří energie pro dopravu vody do provozní akumulace. Bohužel se musí nechat v provozu automatická vodárna (vodovod nepitné vody se v žádném případě nesmí propojit s vodovodem pitné vody). Fyzické odpojení výtlaku nepitné vody a napojení na pitný vodovod znamená činnosti navíc a vyšší náklady spojené s dezinfekcí a proplachem vodovodu nepitné vody. Po naplnění akumulační nádrže v dalším dešťovém období by se musela znovu provést demontáž a montáž napojení zdroje nepitné vody.
Obr. 2 Ekologické řešení cesty v parku
Rozhodnutí o využívání srážkové vody musí být podloženo úvahou o investičních nákladech (předběžně lze počítat s 150 – 200 tisíci Kč) a ostatních nákladech na provoz (obsluha a údržba zařízení, náhradní díly apod.). Výše uvedené podmínky provozování a investice do soustavy pro využití srážkové vody ukazují, že v našich podmínkách nelze při využívání nepitné vody uvažovat s neutrální uhlíkovou stopou. Podstatný vliv na rozhodnutí bude mít celková bilance zásobování objektu vodou a snaha po přírodě blízkému řešení stavby.
Druhý, levnější způsob odstraňování srážkové vody je vsakováním na pozemcích kolem objektu [3, 4] nebo vytvořením umělého mokřadu. Tato řešení jsou vhodná s místy pro vsakování příznivým geologickým složením podloží nebo na pozemcích s dostatečně velkou rozlohou. Podrobnější popis řešení jsem uvedl v předchozím příspěvku [5].
Obr. 3 Mokřad v ziměVytvořením průlehů tím, že komunikační systém na pozemku je cca 100 mm nad úrovní záhonů, se zajistí zachycení srážkové vody na pozemku, zkrátí se doba nutná pro zálivku a zabrání se odnosu ornice (obr. 2). Navíc se zajistí rychlé vysušení cest v zahradě. Vhodným řešením je vytvoření umělého mokřadu nebo jezírka s přepadem do okolního terénu pro zlepšení mikroklima v okolí stavby (obr. 3), které umožňuje spojit dvě funkce, estetickou a praktickou.
Využití dešťové vody k některým účelům v budovách (zejména v rodinných domech) se rozšiřuje souběžně se zvyšováním ceny pitné vody, její dostupností a v závislosti na legislativních podmínkách odvádění odpadních vod v řešené lokalitě.
Končím pesimisticky konstatovaním, že samo o sobě využití srážkových vod nebo jejich zachycení na pozemku nemovitosti uhlíkovou stopu nesníží. Kůrovec, požáry ve volné krajině a války v různých částech světa se postarají o nekontrolovatelný nárůst CO2 na Zemi.
Literatura
[1]http://neviditelnypes.lidovky.cz/veda-oxid-uhlicity-je-v-tom-nevinne-dud-/p_veda.aspx?c=A190709_221914_p_veda_wag
[2]https://www.idnes.cz/ekonomika/zahranicni/nedopalky-plasty-oceany-znecisteni.A180829_172751_eko-zahranicni_svob/diskuse
[3] ČSN 75 9010 Návrh, výstavba a provoz vsakovacích zařízení srážkových vod
[4] Z. Žabička, Ing. J. Vrána PhD, Hospodaření se srážkovou vodou, interní předpis ČKAIT, 2011
[5] Z. Žabička, Sucho 1 – Levné řešení, ESTAV.cz, 2019
Sdílet / hodnotit tento článek