Zdánlivá maličkost, která nabízí tři různé řešení (papírová osuška, ručník, elektrický sušák) může mít totiž zásadní dopady na možné šíření pandemického viru. Která metoda je tedy nejefektivnější? Produktový a materiálový specialista GBC, Brent Ehrlich, by podle vlastních slov ještě před pár měsíci nadšeně zvedal ruku pro elektrické sušáky. Jejich provoz má nižší uhlíkovou stopu, šetří lesy i materiál, snižují objem produkovaných odpadů. Ve srovnání s papírovými utěrkami jsou „zelenějším“, ekologičtějším řešením. Jenže když do hry vstoupí neviditelné viry? Začínají se misky vah obracet v prospěch obyčejných papírových utěrek. Problém je totiž v tom, že po důkladném mytí je třeba i důkladné osušení.
Mokré ruce totiž na svém povrchu ještě bakteriální a virové nositele mají, i po dvacetivteřinovém mytí. Vodní prostředí jim totiž zvyšuje mobilitu. A v situaci, kdy přistoupíte k elektrickému větráku, síla fukaru tyto zbytky odstřelí z vašich rukou do prostoru. Což je efekt, který v případě papírových utěrek nenastává. Zní to jako divoká teorie, ale opírá se o výzkum přenosu patogenů, který v roce 2018 realizovali mikrobiální biologové v univerzity v Connecticutu. Ti instalovali desky s růstovým živným médiem (agarem) pod elektrické sušičky, a sledovali, kolik bakteriálních kolonií se na nich během používání sušáku uchytí. A po 30 vteřinách sušení se v médiu zabydlelo od 18-60 různých kolonií. Na vině byl právě onen ofuk.
Zdroj: AdobeStock.com - mihail
Pochopitelně, že tehdy byly ve hře bakterie, a nikoliv viry. Ale podle Ehrlicha může být mechanismus přenosu a transportu podobný. A vzhledem k tomu, že koupelny a toalety v kancelářských budovách navštíví stovky lidí denně? „Dosud máme jen velmi nejasnou představu o tom, jak se covid-19 šíří. Ale výsledky naznačují, že mnoho druhů bakterií, včetně potenciálně patogenních a spor, je schopno se šířit tímto způsobem a deponovat se pak v místnostech, které k očistě slouží.“
Sdílet / hodnotit tento článek