I když se článek věnuje tomu, kdo se může a jak domoci pokácení dřevin souseda, které jsou zasazeny v těsné blízkosti společné hranice a omezují nebo narušují výkon vlastnického práva nad míru přiměřenou místním poměrům, ráda bych motivovala čtenáře k tomu, aby se nejprve snažili se sousedy dohodnout a najít řešení, které bude přívětivé jak pro vlastníka emisí zatíženého pozemku, tak pro přírodu. Ne vždy je potřeba radikální řez, někdy stačí jen změna postoje, i když někdy ani to opravdu nestačí. Pak je dobré znát svá práva i možnosti, jak je hájit soudní cestou.
Dnes je již všeobecně známo, že nový občanský zákoník v § 1017 založil pravidlo souseda zdržet se sázení stromů v těsné blízkosti společné hranice („Nestanoví-li jiný právní předpis nebo neplyne-li z místních zvyklostí něco jiného, platí pro stromy dorůstající obvykle plné výšky 3 m jako přípustná vzdálenost od společné hranice pozemků 3 m a pro ostatní stromy 1,5 m“) a také možnost požadovat až odstranění stromu v případě splnění zákonných předpokladů.
Z dotazů je patrné, že sousedé se mnohdy milně domnívají, že toto pravidlo platí pro všechny stejně. Ale pozor, není tomu tak. Jak ukazuje judikatura, v rámci uvedených nároků je rozhodující doba výsadby těchto dřevin.
S ohledem na jistou nepravou retroaktivitu nového občanského zákoníku v praxi vyvstala otázka, kdy, v jakých případech je možné požadovat v rámci ochrany vlastnického práva až odstranění stromu. V této souvislosti bych ráda upozornila na judikát nejvyššího soudu 22 Cdo 5259/2015 ze dne 27.6.2017 k možnosti odstranění stromů podle § 1017 odst.1 OZ osázených před 1. 1. 2014. Soud dospěl k závěru, že pokud půjde o jednání, které bylo dokončeno před 1. 1. 2014 (osázení stromů), tedy v době, kdy tehdejší právní úprava neobsahovala obdobné ustanovení § 1017, není možné u něj počítat s tím, že v případě, že stromy budou vysazeny v určité vzdálenosti od hranice, vznikne nárok souseda na jejich odstranění, opírající se o ustanovení o sousedském právu.
Nároky spojené s úpravou obsažené v zákoně 40/1964 občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 se omezovaly na možnost domáhat se ochrany prostřednictvím imisní sousedské žaloby, kterou ale nebylo možno domáhat se aktivního chování, nebylo umožněno domáhat se uložení povinnosti k odstranění zdroje rušení nebo obtěžování.
Skutkovým znakem § 1017 je sázení stromů, s nímž je spjat právní následek spočívající v nároku souseda na odstranění stromu. Pokud ten okamžik nastal před účinností NOZ, jedná se o skutek, který nemůže být podroben právním následkům, které jsou stanoveny novým právem.
U výsadby v blízkosti společné hranice vysázené před 1. 1. 2014 může vlastník pozemku, který je obtěžován stromy vysázenými na sousedním pozemku tak, že jej nad míru přiměřenou místním poměrům obtěžují účinky způsobené těmito stromy, se může bránit cestou negatorní žaloby (§1013).
Ano, na stromy vysazené před 1. 1. 2014 není možný přímý nárok prostřednictvím žaloby na odstranění dle § 1017 ale úplně bez „šance“ soused zůstat nemusí. Není totiž vyloučeno, že v případě úspěchu negatorní žaloby (požadavku na zdržení se chování, jednání) může soused v konečném důsledku odstranění stromu také dosáhnout.
Sdílet / hodnotit tento článek