Analytici sociologického ústavu prioritně zjišťovali, zda má české nájemní bydlení reálnou šanci stát se hrdou alternativou vlastnického bydlení. Uvažovali také o tom, v čem se liší nájemní bydlení u nás a na západ od našich hranic. Martin Lux, vedoucí oddělení socioekonomie bydlení, říká, že základním fenoménem je vždy kvalita bydlení, jistota a bezpečí: „Je třeba ukazovat, že existují pronajímatelé nabízející dlouhodobé, bezpečné a vysoce kvalitní bydlení v nájmu. Chceme nabídnout prostor pro ty pronajímatele, kteří jsou zárukou kvality a profesionality, a nechtějí se spokojit s tím, že nájem je v naší zemi vnímán jen jako dočasná a nechtěná zastávka na cestě k vlastnímu bydlení,“ uvedl při představování platformy Nájem plus. Spolupráci v rámci projektu nabídla také inciativa Finančně dostupné bydlení (FDB).
Vlastnické a nájemní bydlení v Česku
Sociologický ústav AV ČR (SÚ AV ČR) sleduje dlouhodobě (kromě jiného) míru spokojenosti s bydlením, podíl vlastnického bydlení u nás a v zemích Evropské unie a další asociace k nájemnímu a vlastnickému bydlení. Hledá také důvody převahy vlastnického bydlení nad nájemním: „Pokud do vlastnického bydlení zahrnujeme i bydlení družstevní, činí jeho podíl zhruba 79 % z celkového bytového fondu, přičemž v segmentu nájemního bydlení výrazně dominuje soukromé oproti veřejnému (obecnímu) nájemnímu bydlení,“ podotýká Martin Lux. Podobu tohoto systému bydlení pak vysvětluje historickým vývojem, kdy v průběhu sociální a ekonomické transformace devadesátých let a přechodu k liberální demokracii a tržnímu kapitalismu panovala představa o tom, že privatizace státního a obecního majetku zajistí jeho efektivnější správu a bude manifestovat ideologický příklon k individualizované společnosti…
Míra spokojenosti s bydlením (2001, 2013) Zdroj: Grafy_SÚ AV ČR
Podíl vlastnického bydlení v zemích EU (okolo 2019) Zdroj: Grafy_SÚ AV ČR
Podíl vlastnického bydlení bude nejspíše vyšší (cca 80 %) Zdroj: Grafy_SÚ AV ČR
Asociace k nájemnímu a vlastnickému bydlení (2013) Zdroj: Grafy_SÚ AV ČR
Z grafů SÚ AV ČR je patrné, že vlastnické bydlení se u nás postupem času ustavilo jako ideální a idealizovaný způsob bydlení umožňující dávat najevo vlastní zodpovědnost, dospělost a nezávislost. Martin Lux poukazuje I na fenomén jisté hrdosti, pokud se vlastníci nemovitosti zavážou splácet hypotéku. Demonstrují tím vyšší příjem a prokazují zároveň svoji „občanskou disciplinovanost správného občana = člena společnosti…“. „Kromě těchto kulturních a symbolických významů,“ pokračuje dále Martin Lux, „představovalo vlastní bydlení také podstatný nástroj uchování a případného navýšení majetku, který může být využit na stáří nebo předán dalším generacím, čímž se dále upevňuje rodinné pouto a recipročně oplácí praxe takzvaných mezigeneračních transferů. To se ale postupně mění dle vzoru západních zemí (viz graf Podíl vlastnického bydlení v zemích EU).“
Další perspektivy bydlení a nastavení podmínek pro alternativní modely
Klesající oblibu vlastnického bydlení a neochotu zavazovat se celoživotně bankám (společně s jistou rozladěností zvláště u mladých lidí) potvrzuje i zástupce iniciativy Finančně dostupné bydlení (FDB) Martin Veselý. Společně s kolegy si již delší dobu klade za cíl ukázat, že rozpor mezi veřejným a soukromým zájmem v oblasti bytové politiky je velmi často zdánlivý a rozhodně nikoli nepřekonatelný: „Bez dobře nastavení spolupráce nikdy nic rozumného nevznikne,“ podotýká. „Představa, že by investorem veškeré výstavby byl stát, je nesmyslná. Stát a města musejí hledat nástroje, jak dopomoci k bydlení početně velké a rozrůstající se skupině obyvatel. Nelze předpokládat, že to trh sám záhadně vyřeší. Naším cílem je ukázat různé nástroje, které mohou pomoci různým skupinám lidí,“ uvedl v rozhovoru Martin Veselý, naznačil další perspektivy bydlení a přidal i dobré příklady podpory „baugruppen“ a nejrůznějších forem družstevnictví, kdy město nabídlo pozemek pro určitou výstavbu bezúplatně nebo za nižší cenu: „Jako dobrý příklad bych zmínil družstevní modely, které zde mají tradici od první republiky.
Češi se učí bydlet v nájmu. Jak to chodí s nájmy ve zbytku Evropy? Kde lze nájemníka vystěhovat a jaké jsou podmínky?
přečíst článekUnikátním počinem byla třeba pražská zahradní čtvrť Spořilov, kde se od poloviny 20. let začalo stavět a vzniklo asi 1200 domů pro nižší střední vrstvy. Tito lidé vytvořili družstvo, vybrali si architekta, vzali si úvěr od banky. Stát jim poskytl pozemky a garantoval splácení peněz za nízký úrok. Dnes jsou však bohužel možnosti většiny našich měst ovlivňovat majetkovou politiku dost omezené, protože se většina vhodných městských pozemků po revoluci postupně zprivatizovala…“
Bydlet v nájmu v klidu. Etický kodex nájemního bydlení má nastavit férové podmínky všem
přečíst článekNutno připomenout, že iniciativa „baugruppen“ má u nás celou řadu stoupenců (např. baugruppe.cz). Získala dokonce i podporu a příslib hlavního města. „Plánujeme začít stavět podle konceptu, který se osvědčil v Německu či Švýcarsku. Je to i naše představa způsobu bytové výstavby ve městě. Podporujeme nejen soukromý developerský sektor, ale i alternativní způsoby, jako jsou spolky pro bydlení baugruppe, nebo bytová družstva. Baugruppe přináší do města aktivitu jednotlivých lidi a zpravidla zajímavou architektonickou kvalitu,“ nechal se slyšet náměstek primátora Petr Hlaváček a slíbil, že město vytipuje nevyužívané pozemky a dá je k dispozici pro spolkovou výstavbu.
„Praha dlouho zaostávala za ostatními evropskými zeměmi, kde je obdoba spolkového bydlení běžným a oblíbeným lékem na bytovou krizi. Spolkové bydlení je totiž přínosné pro město a výhodné pro obyvatele. Praha takto zhodnotí městský pozemek, a navíc získá tolik potřebné byty. Členové spolku si vytvoří projekt podle svých představ, a ještě ušetří nemalé peníze, neboť neplatí marži developerovi. V kombinaci s výhodným financováním a prodlouženou dobou úvěru by splátka za 75 m2 byt nepřesáhla deset tisíc korun měsíčně,“ dodává Pavel Zelenka, zastupitel Rady hlavního města Prahy a doporučuje pečlivě vypracovaný manuál, který dopodrobna popisuje iniciativu BAUGRUPPE (ke stažení zde).
V rámci baugruppe se rodí i celé ekovesnice
Není to samozřejmě jediná možnost, jak se vypořádat s vysokými cenami za bydlení ve velkých městech naší republiky. V široké nabídce můžete vybírat dle vašeho mentálního nastavení a finančních možností, inspiraci lze čerpat hlavně v zahraničí, kde již existují propracované a osvědčené postupy, jak se dopracovat ke kýžené nemovitosti. Koncepty se stále vyvíjejí a reagují na aktuální situaci, nicméně základ je stále stejný, vznikají pouze nové osobité komunity a přibývají také ekovesnice. Martin Veselý z iniciativy Finančně dostupné bydlení (FDB) hovoří o čtvrté vlně společného bydlení, která je spojena s potřebou definování dostupného a kvalitního bydlení ve městech. Jako dobrý příklad uvádí Vídeň, Amsterdam či Kodaň, která se z pozice městské samosprávy rozhodla jako první podporovat komunitní bydlení ve formách baugruppe a cohousing. Viditelný je zde důraz na spolupráci při výstavbě (baugruppe) i v následný život (cohousing, coliving) podporou nejrůznějších komunit bez ohledu na barvu pleti a vyznání. K tomu je ovšem potřeba jisté „životní nastavení“, důvěra (také v instituce a státní správu), solidarita, empatie, jisté znalosti a potřebné dovednosti. Ve velké oblibě je jsou také nejrůznější freedomky, mobilehomy nebo mobilheimy, kde se více preferuje individualita, promyšlená koncepce ekologického a svébytného bydlení. Dům může být zcela samostatný, bez závislosti na stávajících sítích, může se měnit velikostně i kvalitativně, dle potřeb a možností rodiny. Vše je dáno moduly a jejich kombinací. Po nalezení vhodného pozemku lze domek profesionálně umístit a prakticky ihned obývat.
Sdílet / hodnotit tento článek