Krajina náhorní plošiny Kozak v tureckém pergamonu není cestovatelům neznámá. Jsou to právě podmanivé krásy zdejší přírody, které každoročně lákají nemálo turistů k propátrávání těchto zajímavých končin. Kromě té nádhery ale k jejich přiznanému nedostatku ale patří i to, že s ubytovacími kapacitami to v regionu valné není.
Dá se tedy říct, že prvotní motiv investora pro stavbu Chaty v lesích byl zištný. Skrze stavbu, sloužící ke krátkodobému ubytování, chtěl posílit ziskovost místního cestovního ruchu. Ovšem odepsat celou Chatu v lesích jako nějakou rychlenou stavbu pro ubytování turistů, prázdninový bungalov, by bylo víc než nespravedlivé. Investor totiž chtěl už stavbou samotnou vytvořit zážitek a posílit dojem ze zdejší krajiny. Nechtěl nic tuctového, přemýšlel nad originálním projektem. Který by si z místa bral vlastně jen málo a nabízel za to hodně.
Tuto část úvah už ale směřovali svou invencí architekti ze studia Ediz Demirel Works. Kteří pochopili, že vytváří něco „víc“, než klasickou chatu. Svou prací také nabídly víc než přesvědčivé zkoumání vztahu mezi architekturou, krajinou a bydlením. Pro realizaci si, v souladu se záměry investora, zvolili skromné měřítko. Ale zato promyšlené, koncepčně důsledné. Z toho „na malé ploše nabídnout mnoho“ si vzali například to, že jimi vytvářený objekt Chaty v lesích pokrývá jen šestatřicet metrů čtverečních.
Nabízí ovšem čtyřiapadesát metrů čtverečních užitné plochy. Jak? Tím, že se táhne do výšky.
Kontrast podbarvený rzí
Chata v lesích je tak docela zajímavou ukázkou rozdílného prostorového vnímání. Při níž nezáleží na tom, kolik místa zabíráte, ale jak daný prostor využíváte. Architekti k tomu přidali i další zážitky. Jako ukázku duality v materiálnosti provedení, v originální stavební technice.
Dá se říct, že jejich design odolává konvenčním stavebním postupům, zříká se místních stavebních tradic. Třeba tím, že jimi navržený objekt funguje mimo to klasické „mimikry venkovských staveb“, vytváření turistických rádoby usedlostí. Za výsledkem jdou svou vlastní, osobitou cestou. Volí vědomý kontrast. Ale protože je jejich dílo rozměry malé, neútočí na okolní krajinu.
Jimi vytvořené architektonické gesto se ani nerozplývá v krajině, ani jí nedominuje, ale vyjednává s ní. Chata v lesích je o dynamickém napětí mezi zakořeněností a autonomií. Je zkrátka svá.
Stavba je zasazena do stávajících suchých kamenných terasových zdí staré vinice. Pokud k ní neznáte cestu, neuvidíte jí. A když byste ji zkoušeli ve stráni s vinohrady a sady zahlédnout, musíte dlouho trápit zrak. Protože i přes svou zjevnou nápadnost v té scenérii nápadná není. Chata v lesích je opřená o jednu ze stávajících kamenných terasových zdí, s níž splývá. Přesto se díky ocelovému rámu a kovovému obložení vědomě odlišuje od svého přírodního okolí.
Objekt je definován svým zapuštěným jádrem, které na ploše šestatřiceti metrů otevřeného přízemí vytváří celistvý prostor. Který je obklopen okny, průchody a rezavě vybarvenou kovovou skořepinou. Tento snížený prostor vybízí lidi k setkání kolem ohně, sdílení konverzací a prožívání prostoru z různých perspektiv. Mokré zóny a další funkce jsou připojeny jako rozšíření k tomuto centrálnímu jádru, zatímco mezipatro uvnitř skořepiny vymezuje spací zóny.
Do nich se ale musí už po žebříku. Dva světy uvnitř stavby jsou tedy propojené, ale jasně separované. Horizontální řez v skořepině rámuje panoramatický výhled na okolní krajinu a nabízí vizuální propojení s místem.
Takhle klasika nevypadá
Otvory na fasádě vyčnívají ven jako oči a vytvářejí zajímavé momenty, které zprostředkovávají mezi interiérem a exteriérem. Posiluje to i ona zpevněná suchá kamenná zeď, která slouží jako základ. Je záměrně doplněna stávajícím, nepravidelným uspořádáním kamenů v terénu.
Do něj se vlévají železobetonové základy Chaty v lese, které byly vyrobené přímo na místě stavby. Na rozdíl od ocelové konstrukce, jež byla stejně jako fasádní panely z cortenové oceli prefabrikovány v dílně. V místě stavby se prováděla pouze jejich montáž do jednoho celku. A právě ta architektonická forma, která je definována jednak „starými a původními kameny“ a nově tím „prefabrikovaným ocelovým rámem a cortenovým obkladem“ dodává výsledku nesmírně dynamický charakter.
Už proto, že industriální obklad z cortenové oceli zřetelně kontrastuje s přírodním terénem a kamenným základem. Na jedné straně je to tedy uzemněný a do topograficky integrovaného základu vsazený nový objekt vizuálně odlišné, prefabrikované skořepiny. Má to kontext, čitelná pravidla. A přitom je to odlišné od „klasiky“ současné venkovské architektury.
Turecko zrovna nepatří k zemím, kde by architektura cílila nad rámec funkčnosti. Co má být praktické, je praktické – co má být vznosné a okázalé je právě takové. Že by ale někdo k funkci přidal rozměr hravosti, přinesl k objektu sloužícímu pro krátkodobé ubytování i nápad navíc? V tom je práce studia Ediz Demirel Works a celá Chata v lesích poměrně unikátní.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Cabin in Woods |
| Typ projektu: | rekreační objekt |
| Architektonické studio: | Ediz Demirel Works |
| Lokalizace: | Kozak, Pergamon, Turecko |
| Vedoucí projektu (koncept): | Ediz Demirel |
| Architekt v terénu: | Tuna Ökten |
| Dodavatelé materiálu: | Linea Rossa, Segezha Group, VitrA |
| Klient: | soukromá osoba |
| Rok dokončení (finalizace): | 2025 |
| Počet podlaží: | 2 |
| Užitná plocha: | 54 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek