Projekt se nazývá VISKALIA, je v gesci Etnologického ústavu AV ČR, Archivu Národního muzea a již zmíněné Fakulty stavební ČVUT. Z pohodlí domova se můžete virtuálně dostat do nejrůznějších koutů naší republiky a studovat popisy staveb, nákresy i dobové fotografie. Některé objekty lze zkoumat i ve 3D. Autoři si od realizace projektu slibují, že poslouží jako inspirace při renovacích či ochraně stávajících budov na českém venkově. Věří, že stavebníci budou o svých domovech více přemýšlet, v řadě případů navážou na tradici české lidové architektury a zkusí i něco z klasických řemesel a moudrosti našich předků.
Návrat k poctivému řemeslu
„Lidové stavitelství tvoří jeden z úhelných kamenů regionální a národní identity, velmi rychle ale zaniká. Chceme tento stav v rámci našich možností napravit. Tři roky jsme pracovali na digitalizaci dvou největších sbírek starých fotografií a plánů lidové architektury z 19. století až po 50. léta 20. století, tedy z doby, kdy objekty stály a fungovaly. To znamená zhruba 30 tisíc fotek, plánů, kreseb a dalších materiálů,“ vysvětluje Klára Woitschová z Archivu Národního muzea, kterou poté doplňuje podrobnějším výkladem virtuálního skanzenu Jiří Woitsch. Popisuje obraz regionálních domových typů, jejich rozdělení, a způsoby obstarání dat, identifikace a lokalizace objektů. V případě stávajících objektů pak porovnává současný stav s historickou dokumentací. Nicméně mnoho z katalogizovaných staveb je již zbořeno.
„Díky databázi a virtuálnímu skanzenu mají odborníci i běžní stavebníci možnost poznávat historii a zachovávat ji třeba během rekonstrukce či výstavbě nových domů. Lidová architektura v sobě totiž snoubí nejenom stavbu samotnou, ale i kulturní dědictví, zvyky, tradice, etnickou či náboženskou identitu a mnoho dalších atributů. Předpokládáme, že někoho bude zajímat, jak dříve vypadaly stavby v jeho okolí, nebo i nějaký konkrétní dům. V databázi ho může najít, a pokud ho nenajde, najde nějaký jiný, třeba ze sousední vesnice. Pořád bude mít dobré vodítko pro renovaci své stavby, a může se inspirovat i dobovými tradicemi a řemesly,“ dodává Jiří Woitsch a uvádí konkrétní příklady.
Příklady táhnou a inspirují
Ve Zbožicích na Havlíčkobrodsku stával ve stráni poblíž rybníka nádherný patrový dům se zděnou přízemní částí a roubeným patrem. Tak ho zachytila dobová fotografie z roku 1943. Virtuální skanzen ukazuje nejenom tyto fotografie, ale také nákresy jednotlivých částí usedlosti. Dozvíme se například, že míval roubenou světnici s podlahou o 30 centimetrů výše, než byla podlaha síně; v přízemí stávala pec a v zadním traktu hlavní budovy černá kuchyně. Z domu se šlo naproti do chléva a dvůr, který uzavírala klenutá zděná brána. V usedlosti byla také rychta (budova rychtáře) a zvonička na dřevěných sloupech u domu.
Ostravice na Frýdecko-Místecku, dům karpatského typu
Další zajímavé příklady lze najít třeba v Bukovnu na Mladoboleslavsku, kde nákresy, fotografie a 3D model patrové roubenky odhalují doškovou střechou s pavlačí a dekorativními sloupky. Najdeme tady i dům karpatského typu v Ostravici na Frýdecko-Místecku, což je přízemní roubený dům s trojdílnou dispozicí komorového typu s průchozí síní ve středním dílu, kde v zadní části k jizbě přisedala černá kuchyň. Díky pečlivé dokumentaci se zájemci dozvědí také to, že v domě byla pec a sporák s kachlovou kobkou s kamnovcem, který sloužil k ohřevu vody, a byl neodmyslitelnou součástí kachlových kamen.
„V Česku na rozdíl od většiny zemí Evropy nemáme centrální muzeum v přírodě (skanzen), kde by bylo možné na jednom místě vidět budovy z různých regionů. Nabízíme tedy skanzen virtuální v online prostředí a 3D modely jsou takovou třešničkou na dortu – lidé si mohou objekty různě otáčet, přibližovat, odklápět střechu, stěny, a virtuálně budovu opravdu celou takzvaně proslídit,“ říká na závěr Jiří Woitsch z Etnologického ústavu AV ČR a zve na prohlídku.
Sdílet / hodnotit tento článek