Restaurátoři na konci minulého roku ohlásili, že vila prošla památkovou obnovou, při níž se podařilo zachovat všechny historicky cenné prvky. Dokončila se nejenom oprava domu, ale vše se připravilo i na rekonstrukci zahrady a rozsáhlého pozemku navazujícího na Lužánecký park. Zapadá totiž do konceptu volně přístupných zahrad vil Tugendhat, Löw-Beer a Arnoldovy vily. Aktuálně zde návštěvníci uvidí ve vnitroblocích výstavy životního stylu 19. a 20. století s akcentem na historické soužití české, německé a židovské komunity. Ve stálých expozicích pak výstavu věnovanou brněnskému architektovi a staviteli Josefu Arnoldovi nazvanou Genius loci a výstavu k dějinám a stavebnímu vývoji vily nazvanou Židé v Brně.
Trocha dávné historie a vklad novověku
Vila byla postavena architektem a stavitelem Josefem Arnoldem, jehož 200. výročí narození si připomeneme na konci letošního roku. Do Brna se přistěhoval v roce 1851, aby se později nesmazatelně zapsal do dějin tohoto města. Zúročil zde zkušenosti z Německa a Rakouska, kde studoval a pracoval pro významné ateliéry a kamenické mistry. Dlouhá léta pak působil jako člen brněnské obecní rady a inženýrské sekce moravského průmyslového spolku, stal se majitelem domu, vlastnil cihelny, kamenolomy, kamenické dílny i vzorkovnu stavebnin. Plně se věnoval také činnosti stavitele, architekta a restaurátora a výrazně ovlivnil tvář města Brna 2. poloviny 19. století. Za všechny realizované stavby zmiňme alespoň palác Johanna Bergla zvaný Muzejka, evangelický Červený kostel; dále Technické učiliště (dnes Masarykova univerzita), Německé gymnázium (dnes JAMU), Německou tělocvičnu pod Špilberkem či Městské divadlo (dnes Mahenovo divadlo).
Brněnská Arnoldova vila před rekonstrukcí. Zdroj: Muzeum města Brna
Z vlastních architektonických návrhů například Biskupský a chlapecký seminář ovlivněný „obloučkovým“ německým stylem (rundbogenstil); později se přiklonil k populární italizující neorenesanci, například v případě paláce Bochnerů von Stražisko, také u Kaunitzova paláce nebo Mariánského ústavu. K významným stavbám patří samozřejmě i zmíněná vlastní vila Josefa Arnolda. Podle dobových záznamů vznikla v roce 1862 a byla druhým domem v nově vznikající vilové kolonii v Brně na Černých polích realizované podle urbanistického plánu proslulého Heinricha Ferstela, který byl hlavním architektem vídeňské Ringstrasse. S Josefem Arnoldem spolupracoval na většině staveb. Asi nejznámější brněnskou stopou jsou vily Kaiserova a Giskrova či vila advokátů Adamčikových, které byly rovněž součástí již zmíněné vilové kolonie. Ta byla vůbec jednou z prvních na našem území, vznikla za městskými hradbami, na kopci pokrytém vinicemi a ovocnými sady s unikátním výhledem na městské historické panorama. Urbanisté popisují široké údolí potoka Ponávky a plochu u Lužáneckého parku jako vysoce atraktivní a perspektivní prostor pro novou výstavbu po německém a rakouském vzoru, kde se v tuto dobu již delší dobu stavěly nádherné vily na březích řek a jezer nebo v zahradách. Snahou Brna bylo využít zkušeností obou architektů k podobným projektům.
Brněnská Arnoldova vila před rekonstrukcí. Zdroj: Muzeum města Brna
Rekonstrukce vily a koncept přístupných zahrad
Vila podle vlastního návrhu majitele byla inspirována podobnými zahraničními rodinnými sídly, inspirace přicházela také z Prahy (zejména v osobě Antonína V. Barvitiuse). Na dobovém půdorysu je možné vidět zdobené průčelí budovy s předloženými schody navazujícími na objekt s hlavním vchodem z jihovýchodní strany, v levé části půdorysu se nachází podélný dvoutrakt, v pravé části příčný jednotrakt. Obdélná vstupní hala ve zvýšeném přízemí je volně propojena s dvouramenným schodištěm, se nímž sousedí kuchyně. Proti schodišti s bohatě dekorativním zábradlím se nachází vstup do jídelny. Jídelna je dále propojena dveřmi s dalším pokojem, z něhož byl – stejně jako ze vstupní haly – přístupný velký obytný salón s hlubokou obdélnou nikou. K pokoji za jídelnou a salónu přiléhala prostorná veranda. Půdorys patra byl téměř identický – velký salón s balkónem nad rizalitem, pokoj pro hosty a dvě menší komory. Později přibyla stáj a kočárovny s bytem domovníka ve spodní části parcely, při západním nároží v přízemí byla navržena obdélná přístavba (Zubau) s příslušenstvím a z pokoje pro hosty a komor v patře se staly dvě větší místnosti. „Podle nákresu jihovýchodního průčelí byly fasády domu navrženy v duchu romantizující gotiky, ale vzhledem k absenci jakýchkoli dalších pramenů nelze jednoznačně určit, zda tato adaptace byla realizována. Nepodařilo-li se realizovat romantickou úpravu vily, pak určitě přibyla stáj a kočárovny s bytem domovníka ve spodní části parcely,“ uvádí se v dobových pramenech.
Vila Josefa Arnolda byla poté zcela jistě upravována dalšími majiteli a ovlivněna členy tří významných brněnských rodin: Löw-Beerů, Tugendhatů a Hože. Jejich rozsáhlá rodinná sídla takto zapadají do současného konceptu obnovy a do konceptu otevřených a volně přístupných zahrad. Löw-Beery byla slavná rodina průmyslníků z Boskovic, která vybudovala prosperující firmu zabývající se vlnařstvím, cukrovarnictvím a lihovarnictvím. Alfred Löw-Beer obdivoval soudobou architekturu a spolehlivě odhadl rozvíjející se potenciál vilové kolonie na Černých polích, kde se v lužáneckém svahu nacházela i Arnoldova vila. Zakoupil v okolí rozsáhlé pozemky a secesní vilu se zahradou, kterou později přestavěl; část pozemku daroval své dceři Gretě, která si na něm společně s manželem nechala vybudovat rodinný dům – známou vilu Tugendhat. Arnoldovu vilu v blízkém sousedství už tehdy vlastnila neméně slavná spřízněná rodina Hože. Cecilie byla manželkou významného advokáta a spolumajitele maloměřické cementárny Kornelia Hože a teta Grety Tugendhat. Arnoldova vila byla novými majiteli upravena v duchu art deco s prvky secese a rozšířena o nejrůznější přístavby a nadstavby, včetně dispozičních změn a nových povrchů. Už tehdy se zde objevily dlažby, které byly výrobkem známé firmy RAKO, původně rakovnické továrny na výrobu šamotového zboží a mozaikových dlaždic, založené v roce 1898.
Brněnská Arnoldova vila po rekonstrukcí. Zdroj: Muzeum města Brna
„V Arnoldově vile se vyskytuje velké množství dochovaných různorodých kolekcí s kvalitními dekory. Jednotlivé kusy byly odborně sejmuty a po opravě stropů a podlah opět umístěny na původní místa a doplněny. Památková obnova komplikované přistavované stavební struktury si vyžádala specifické přístupy a metody. K nejnáročnějším souborům prací patřilo statické zabezpečení objektu, a to vnější i vnitřní,“ vysvětlili návštěvníkům restaurátoři a dále podrobněji popsali specifický zásah, který si vyžádala krovová soustava a hrázděné zdivo věže vily (Arnoldova věž) nabízející nádherné výhledy na sousední vilu Tugendhat i vzdálenější hrad Špilberk. „Muzeum města Brna věnovalo speciální péči nalezeným dekorativním a stavebním prvkům, jejich sběru a dokumentaci v průběhu památkové obnovy a následné prezentaci přímo v objektu. Zvýšená pozornost byla věnována autentickým konstrukcím a detailům,“ dodávají zástupci muzea při slavnostním otevření restaurované vily a informují i o celkových nákladech projektu ve výši 130 mil. korun s příspěvkem norských fondů (32,79 %).
Sdílet / hodnotit tento článek