Hledat
Nový stavební zákon
estav.tvnový videoportál
Všechna témata

Farma, co není farma. Bydlení si zvětšili a vylepšili hliněnou stěnou, kamny a zimní zahradou

Výzvou v tomto projektu bylo, jak se vypořádat s typickou „sériovou“ vlámskou fermette, která nesplňuje dnešní energetické standardy a obecně není považována za hodnotnou architekturu. Po kritické analýze stávající dispozice a jejího odtržení od okolí se architekti rozhodli „dům otevřít“ a vymanit se z tradiční organizace.
Foto: Tim Van De Velde

Když si manželé Marc a Ann v 90. letech kupovali dům, byli nadmíru spokojení. Podařilo se jim sehnat stavbu na klíč, kompletní bydlení k nastěhování. A nelitovali toho, protože jim sedělo nejen provedení domu, ale především i jeho okolí. Usadili se totiž v Roosdaal, v oblasti Pajottenland. Tomu, co by se v rámci zalidněné Belgie (a její vlámské provincie Brabantsko) dalo asi nejlépe popsat jako „ten pravý venkov“.

Jejich dům odpovídal charakteru okolí. Bylo to obydlí celkem dobře reprodukující styl venkovské usedlosti, které bylo ze svou stran obklopeno polnostmi a lesík měli přímo za zády. Fungovali tu dobře dalších třicet let, vyrostly tu i jejich dvě dcery. Kde je tedy zádrhel? Dohromady nikde, chtělo by se říct. Marc a Ann trochu zestárli, a ani jejich obydlí se nestalo o nic mladší. Co ovšem zabolelo, že okolí jejich domu v Roosdaal postupně pozbylo to ladění venkova.

Přibyly tu další nemovitosti v sousedství, z donedávna prašných silniček se staly poctivé asfaltky, zmizela pole v dohledu a z lesíka se stal jen takový malý háj. Oba manželé to popisují tak, že dílem kvůli umístění domu v kopcovité krajině a okolní zástavbě se postupně ztratilo propojení s přírodou. Jejich cílem bylo toto propojení znovu obnovit.

Marc i Ann to tady mají rádi, a po těch letech si už nechtějí zvykat na jiné bydlení. A chtěli ve svém domě uchovat část z té minulosti, kvůli které se tu usadili. Proto se, bezmála po třiceti letech s plány na to že v domě zestárnou, pustili to rekonstrukce domu.

Foto: Tim Van De Velde

Problém jménem fermette

Na jejich straně stály dvě velké výhody. Tou jednou bylo, že mohli počítat s pomocí řady přátel. Do rekonstrukce se zapojili rodiny obou jejích dcer, a spousta jejich známých. Marc i Ann jsou po celý život zaměstnáni „v sociální sféře“, pomáhají lidem. A tak jim po zásluze chtěla spousta lidí na oplátku pomoci. O pracovní sílu tedy nouzi neměli.

Tou v pořadí druhou výhodou pak bylo, že se s žádostí o rady a praktická doporučení obrátili na ateliér Hé! Přesněji tedy na architektky Hanne Eckelmans a Renée Verhulst, k jejichž profesním oblastem „venkov“ patří. Stejně jako staro-nové, tradiční řemeslné principy a to, co se dnes tak rádo nazývá udržitelností. Jejich zaměření konvenovalo s tím, co si pro sebe manželský pár představoval do budoucna.

Tím byl otevřený a světlý dům, který by byl soustředěný do středu, kolem hliněných kamen. Což je představa navýsost romantická a povznášející, ale narážela na mantinely reality. Protože to, v čem bydleli, byl příklad sériově stavěné vlámské fermette. Tak se ve nejen ve Flandrech pojmenovává styl domu, který vypadá jako venkovská farma, ale vlastně jí není. Nemá její soběstačnost, provedení.

Fermette jsou dnes často kritizovány za to, že jsou spíše napodobeninou statků než za to, že jsou postaveny jako funkční zemědělské stavby. V těch 90. letech to nevadilo, byla to samostatně stojící obydlí, evokující podobu tradičních statků. A cenilo se u nich hlavně to, že dobře a nerušivě „vplouvají“ do venkovské krajiny. To pravda byla a je.

Foto: Tim Van De Velde

Ale hodnoceno současnou optikou se už prvky jako „tradiční“ cihlová konstrukce, dřevěné sedlové střechy a někdy klenutá okna nebo dveře neslučují s tím, jak jsou vnímány energetické normy staveb. Poctivá farma ze 17. nebo 18. století je vystavěna tak, že svými půlmetrovými anebo ještě silnějšími zdmi obstojí i dnes. Její novodobá napodobenina ale tuhle „sílu“ nemá. A je otázkou, zda se vůbec vyplácí rekonstrukce typické „sériové“ vlámské fermette.

I odborníci z ateliéru Hé! upozorňují na to, že obecně není považován za hodnotnou architekturu. Takže to, co na formálně jednoduchém projektu zaujalo architekty nejvíc, byl samotný problém: jaká může být budoucnost tohoto druhu bydlení? A rozhodli se to na projektu rekonstrukce domu v Roosdaal otestovat praxí.

Udělejme to lépe, jinak

Ateliér začal kritickou analýzou stávající dispozice domu a jeho odtržení od okolního prostředí. Architekti se rozhodli „dům otevřít“, aby se vymanili z jeho tradiční organizace. V kontextu zástavby okolních domů už nebylo třeba hrát na kartu původnosti (a tedy, ona fermette moc autentičnost stejně neodrážela).

Dále se přístup architektů zaměřil na zahuštění a zkompaktnění celkové dispozice. Protože už nebylo třeba vydržovat oba původní „holčičí“ pokoje, jejich prostor ustoupil nové zimní zahradě. Ta má být oním zakonzervováním stylu venkova. Venkovský dojem jen utužuje to, že jej lemuje silná stěna z dusané hlíny. Stlačená hlína je materiálem ryze přírodním, a pro staré venkovské objekty docela typickým. Tady funguje jako dvoustranné pojetí. Pro to posílení dojmu, i pro své funkční vlastnosti.

Foto: Tim Van De Velde

Jak to? Díky své tepelné kapacitě funguje tato stěna jako vyrovnávací prvek. V chladnějších dnech slunce prohřívá zimní zahradu a stěnu, která pak postupně naakumulované teplo vyzařuje do interiéru; v horkých dnech naopak pomáhá prostor ochlazovat. Řekněme primitivní systém, leč osvědčený staletími, tu dostává novou šanci.

Změn v interiéru taky nebylo málo. Původní chodba a pracovna se proměnily v nový obývací pokoj, který se otevírá do zimní zahrady. Velkorysá vstupní hala se změnila v útulné posezení, u těch vysněných hliněných kamen. Ta tu nahradila starý olejový kotel a nyní slouží jako centrální vytápění. I z garáže, která pozbyla svou funkci, vznikl nový vstup. Bílé interiérové stěny dostaly povrch z červené hliněné omítky.

V přízemí (Marc a Ann myslí na blížící se stáří, nechtějí moc chodit do schodů) se nachází prostorná ložnice a kompaktní koupelna, díky čemuž je dům uzpůsoben pro celoživotní bydlení.

Výsledkem je adaptace adaptované stavby. Z napodobeniny venkovské farmy, z fermette, se stal dům, který má k té farmě vlastně mnohem blíž. A přitom odpovídá soudobým požadavkům, má lepší energetickou bilanci, než kdy předtím.

Přitom toho dosahuje chytrou reorganizací a prvky, které jsou spíš starosvětské, než novodobé. To zahuštění a reorganizace, obnovení propojení s krajinou skrze zimní zahradu, dělá z domu v Roosdaal něco nového. Novou typologii, která ukazuje, jak se dá s těmi ne až tak hodnotnými fermette nakládat.

Foto: Tim Van De Velde

Údaje o projektu

Název projektu: Omloop Farmhouse
Typ projektu: rekonstrukce rodinného domu, renovace
Architektonické studio: hé! architectuur
Lokalizace: Roosdaal, Halle-Vilvoorde, Belgie
Vedoucí architekt: Hanne Eckelmans a Renée Verhulst
Hlavní dodavatel stavby: Inhout
Dodavatel stavebních řešení: Serrebouw de clercq
Dodavatel stlačené hlíny: Leemniscaat
Dodavatelé materiálu: Léem
Klient: soukromá osoba
Rok dokončení (finalizace): 2023
Celková užitná plocha: 320 m2

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata

Mohlo by vás zajímat

REKLAMA