Architektka Lenka Bidermanová říká, že okolí domu je natolik kouzelné, že hlavním úkolem muselo být atmosféru lesa nejenom zachovat, ale vpustit ji dovnitř. Do domu s prosklenou fasádou proniká slunce velkými okny společně s vůněmi borového lesa do všech místností včetně ložnic a koupelen. Regulaci světla zajišťují stylové žaluzie a sklánějící se borovice, které navíc přinášejí místu blahodárný stín. „V zimě při nízkém slunci pustí stromy sluneční paprsky do interiéru, v létě naopak příjemně cloní. Také proto jsme pro jednu z borovic vytvořili prostup dřevěnou terasou. Stala se jejím živým slunečníkem,“ podotýká architektka a ukazuje fotografie domu, terasy a interiéru.
Foto: Robert Žákovič, www.robertzakovic.com
Iontový dům v borovém lese
Stavba má všechny předpoklady pro takzvaný iontový dům. Nachází se na místě, které vytváří vysoký potenciál pro vhodné vnitřní bioprostředí, kde se má účinně relaxovat. Současné poznatky vědy dokonce označují iontové domy za „domy, které léčí naše buňky...“ Ionty se zkoumají jako elementární nosiče náboje – ve vzduchu jsou jediným prostředkem vedení proudu a podle polarity se dělí na kladné a záporné. Negativně nabitá částice je emisarem ozdravných efektů, kladná má negativní vliv na naše zdraví. Záporně nabitých shluků, iontů, by mělo být okolo nás podle zdravotních studií alespoň 800 až 1000 v jednom kubickém centimetru vzduchu.
V nejvyšších koncentracích se vyskytují v přírodě, kde se může jejich počet pohybovat okolo 1 000 až 5 000 iontů na 1 cm3 vzduchu. Nejčastěji je lze detekovat v blízkosti proudící vody (ve výšce 20 až 30 cm nad vodní hladinou) nebo u vodopádů. Hranice příznivého pobytu s výskytem minusových kyslíkových iontů se pohybuje někde okolo 500 částic na cm3. Ve městě je to obvykle okolo 200 částic na cm3, v borovém lese přes 1 000 částic na cm3. V případě tohoto domu lze přičíst k dobru i aktivity samotné majitelky, která přispívá po poradě s architektkou k vyšší tvorbě minusových kyslíkových iontů ve vnitřním prostředí i pěstováním vhodných rostlin a volbou materiálů na přírodní bázi (hlína, dřevo, cihla).
Foto: Robert Žákovič, www.robertzakovic.com
S prosklenou fasádou a jezerem v zádech
K jihu svažitý pozemek se vzrostlými borovicemi je asi minutu chůze od jezera, vzduch voní silicemi, sousední parcely mají podobný charakter a jsou dostatečné svojí výměrou, aby mohlo být zachováno soukromí všech. Borovému lesu je podřízena celá architektonická koncepce domu i lesní zahrady. „Chtěla jsem zachovat pocit, že jste stále v lese, i když jste uvnitř domu,“ vysvětluje svůj záměr Lenka Bidermanová v hlavní prostorné místnosti s vysokým stropem a nádherným výhledem.
Svažitý terén pojala jako výhodu. Stavba je totiž koncipovaná s ohledem na tvar terénu jako dvouúrovňová – garáž, hlavní vstup i terasa jsou umístěny v podkroví. „Ono se to přímo nabízelo, příjezd k pozemku je totiž v jeho nejvyšším bodě ze severu,“ vysvětluje a dále pokračuje: „Z ulice vnímáte hmotově jen nízkou část stavby se sedlovou střechou se štítovou orientací. V podkroví je i hlavní vstup se zádveřím, prostorná galerie s WC, kuchyňka a terasa s pergolou. Všechny obytné místnosti jsou v jedné úrovni v přízemí. Můžete sem sejít po solitérním točitém vnitřním schodišti, nebo projít venkem.“
Foto: Robert Žákovič, www.robertzakovic.com
Vstoupíte-li dovnitř budovy (odkudkoli), okamžitě pocítíte útulnost interiéru, zdravé mikroklima a vůni dřeva. Majitelé domu zde mají veškeré pohodlí, pokud přijede návštěva sejde zpravidla i dolů po dřevěném schodišti. „Původně jsem počítala s lehkou kovovou konstrukcí, ale dominantní dřevěné schodiště nakonec zvítězilo. Pokud by ale měl někdo problém s absencí zábradlí ve spodní části, jsou tady ještě pohodlné venkovní schody,“ dodává architektka, ukazuje na schody a kruhový otvor okolo nich, který funguje jako přirozený zdroj světla. Vyřešila tím problém v té části domu, kde je nejvíce zapuštěný do svahu. Střešní světlo by v lese nezůstalo dlouho čisté, a tak v návrhu zvítězil otvor ve stropě a prosklený štít, kterým shora proudí denní světlo. Efektní řešení.
Foto: Robert Žákovič, www.robertzakovic.com
Krása a elegance v souladu
Z technické zprávy, návrhu a půdorysů lze dále vyčíst, že stavba byla založena tradičně na betonových pasech a podkladní desce; jako nosný systém navrhla architektka železobetonový skelet v kombinaci ocelovou konstrukcí společně se subtilními nosnými sloupy u prosklené fasády. Některé nosné stěny a stropy v přízemí a v podkroví jsou provedeny ze železobetonu jako pohledové. Nenosné vyzdívky jsou z keramických tvárnic. Vše působí elegantně a vznosně. Ačkoli se jedná spíše o rekreační objekt, z hlediska zateplení splňuje normu pro rodinné domy k trvalému bydlení.
Fasáda je kombinací zateplených stěn s probarvenou stěrkou a oken na celou výšku místností s předokenními žaluziemi. Na podlahu přízemí výškově navazuje terasa na celou šířku domu, přístupná dvojitým portálem, stíněná borovicemi. Jako živý slunečník spolehlivě funguje jedna z borovic zapuštěná přímo v terase. Při stavbě se snažili realizátoři pokácet co nejméně stromů a maximálně využít propustné pískové podloží. Problémy s vlhkostí typické pro stavby v lese se eliminovaly drenáží u zadní stěny svahu a klasickou izolací proti vodě. K ideálu iontových domů se stavba nepřiblížila jenom příznivým okolím v borovém lese u jezera, ale také zdařilým technickým a architektonickým řešením.
Foto: Robert Žákovič, www.robertzakovic.com
Dům u jezera
| Autorka: | Ing. Lenka Bidermanová, www.bidermanova.com |
| Zastavěná plocha: | 348 m2 |
| Podlahová plocha: | 304 m2 |
| Plocha pozemku: | 1 394 m2 |
| Konstrukční řešení: | založení na betonových pasech a podkladní desce; nosný systém železobetonový skelet v kombinaci ocelovou konstrukcí společně se subtilními nosnými sloupy u prosklené fasády |
| Vytápění: | elektrokotlem a příležitostně krbem |
Sdílet / hodnotit tento článek