Hledat
Mapa cennemovitostí v ČR
estav.tvnový videoportál
Všechna témata

Modulární rodinný dům posazený mezi stromy kompromisy neřeší

Neustále balancovat mezi pracovním a rodinným životem? Řešit kompromis bydlení ve městě nebo blízko přírody? Rodina z Madridu tomu učinila přítrž, a nechala si na zalesněném pozemku vystavět bydlení, kde mají všechno. Zázemí pro práci i rodinu. S hezkou zahradou k tomu.
Foto: Paco Marín

Poměrně svažitý terén, navíc pokrytý rostlými borovicemi a pokroucenými duby, se na první pohled nejevil jako úplně ta nevhodnější parcela pro stavbu rodinného domu. Majitelé pozemku, kteří se tu hodlali usadit natrvalo, to ale viděli jinak.

Navíc tu zeleň stromů, poskytujících zástin, chápali jako největší přidanou hodnotu lokality. Chtěli je zachovat, protože o vegetaci je ve vyprahlém okolí Madridu nouze. A tak své bydlení plánovali s ohledem na co nejmenší narušení tohoto „vzácného“ místa. Chtěli, aby pod korunami stromů mohli vysázet nadivoko ovocnou zahradu.

Foto: Paco Marín

Ve stínu stromů

Architekti ze studia delavegacanolasso, kteří jim při tom sestavením vhodného projektu pomáhali, v tom s nimi drželi. Místo totiž byli poprvé obhlédnout na jaře, v plné zeleni, a zamilovali se do něj. I když samozřejmě z profesního hlediska chápali určité nedostatky v prostředí, které si zaslouží respekt zrovna tak jako zlepšení.

Proto také hledali řešení, které by nepopíralo identitu prostoru a budoucímu bydlení jeho charakter. První otázkou, na kterou našli odpověď, bylo: „Kam přesně stavbu usadit?“ Poněkud netypicky to nebylo zrovna to místo, kde stromy končily a dělaly mýtinu. Ta naopak vymezovala hranu zastavěného prostoru.

Foto: Paco Marín

Dům, v projektu nazvaný Fresno House, měl být skoro úplně zasunut pod koruny jehličnanů. Střecha měla vystupovat z masy zeleně jen tolik, aby to umožnilo fungování solární elektrárny, usazené na střeše.

To byla další podstatná indicie, jež vzešla od klientů. Chtěli dům, který by byl v rámci místních podmínek co nejvíce soběstačný, udržitelný. Dům, který nebude ovlivňovat terén – a spíš se sám terénem nechá ovlivnit.

Foto: Paco Marín

Z modulů, ale řemeslně

Základy stavby se tedy opírají o betonový sokl, který půlí objem domu. A ve svahu jeho přední část pak podepírá ještě podpůrná konstrukce. Spád svahu tak vede k tomu, že z hlavní úrovně domu je výhled na svah pokrytý borovicemi.

Jak architekti říkají: „Hledali jsme způsob, jak se co nejméně dotknout země, a nalezli jej v industrializovaném podpůrném systému. Ale zároveň jsme nechtěli, aby dům působil uměle. A tak jsme do návrhu s grácii začlenili i nuance tradiční řemeslné práce.

Foto: Paco Marín

S výstavbou – její rychlostí, cenou práce i materiálu – výrazně vypomohl prefabrikovaný modulový systém (tini). V tomto případě tedy silně modifikovaný, aby to nebylo jen o skládání před-vyrobených segmentů. Z modulů je sestavena ložnice i pobytová část. V některých místnostech je skladba materiálů doplněna o přiznané cihly, dřevěné obklady.

Upřímně řečeno, každý materiál je ukázán tak jak je, protože chceme, aby tím, jak budou přirozeně stárnout, odhalovaly plynutí času v domě,“ popisují architekti. Proto je struktura ponechána surová, včetně například výrazných ocelových okenních otvorů.

Dřevo se tu setkává s chladnou hrubostí kovu, uhlazené materiály jsou tu v kontrastu s přírodním kamenem, štěrkem vyspaných klikatících se cest v zahradě.

Foto: Paco Marín

Práce i rodina, vše na jedné zahradě

Dům byl tedy navržen ve vztahu k terénu a okolí přirozeně, jednoduše a příjemně. Je otevřený ven směrem do krajiny, a uzavřený směrem k ulici. Tam se také nachází krytá část parkovacího stání pro dva vozy, jištěná trojicí kovových pilířů.

Obydlí je rozděleno na část odpočinkovou – s hlavní a vedlejší ložnicí. Obě mají svou vlastní koupelnu. Tento spací segment pak přiléhá k obytné denní části. V ní je prostorná kuchyně, obývací pokoj a jídelna, vše v rámci jednoho spojitého prostoru.

Otevřenost a až velkolepost tu podtrhuje napojení na venkovní terasu. Od kuchyňské linky sice nevidí na koruny stromů, ale na modré nebe. Což v atmosféře místnosti dělá hodně. Spací část můžeme chápat jako spíše zasunutou – anebo terasu jako více vysunutou. Tak jako tak platí, že život v ložnicích je oddělený od toho, co se děje ve společenské části domu.

Foto: Paco Marín

Otázka soukromí není banální, protože mimo hlavní obytnou část – do svahu nad ní – leží zasazena ještě jedna „jednotka“. Malé pracovní studio, kancelář. A byť se nachází na jednom pozemku, bylo třeba oddělit práci rodičů od života rodiny. Pojetí, v němž do práce docházíte „k někomu domů“ je neobvyklé, ale je to prý jen o zvyku.

Kolega z práce ráno zaparkuje u silnice na společném parkovišti, projde zahradou rodinného domu a usadí se za stolem ve studiu. O tom, jestli jej paní domu pak pozve na rodinný oběd do hlavní části domu, se už architekti nezmiňují.

Pro majitele domu je ovšem takové uspořádání výhodné, protože jim pomáhá vybalancovat osobní a pracovní život. Pořád jsou na svém, nemusí nikam zajíždět a jsou stále obklopeni stinnou přírodní zahradou.

Jít na šichtu s tím, že cestou zkontrolujete, jak se daří fíkovníkům a citroníkům v sadu, špatné není. A když si něco zapomenete doma? Z práce to máte necelých dvacet metrů. V dolní části zahrady se nachází ještě malý bazén, snad kdyby bylo v práci moc horko…

Foto: Paco Marín

Údaje o projektu

Název projektu: Fresno House
Typ projektu: rodinný dům
Architektonické studio: delavegacanolasso
Lokalizace: Madrid, Španělsko
Vedoucí architekti: Ignacio de la Vega
Spolupráce: Pilar Cano-Lasso
Konstrukční modulový systém: tini
Klient: soukromá osoba
Zahájení projektové fáze: 2021
Rok dokončení (finalizace): 2023
Rozloha užitné plochy: 142 m2

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata

Mohlo by vás zajímat

Foto: Johan Dehlin

Kvalita nestárne. Dům odolává času i díky promyšleným úpravám

Mladý pár si tuto nemovitost vybral ke koupi proto, že byl osloven (ba přímo zasažen) stopami času a příběhy, které by takový dům mohl vyprávět. Tomu pak byly podřízeny další komfort zvyšující úpravy. Ve skutečnosti tu ale nebylo třeba činit velké změny. Tenhle dům je totiž vůči stáří imunní.

Foto: Fernando Guerra, FG + SG

Rekreační chaty zasazené do přírodní scenérie pozvedají celý region

Projekt, který přesahuje hranice. A to nejen prostorové, ale i časové. Záměr z portugalského Ancede totiž vytváří most mezi minulostí a přítomností. Tím dává budoucnost celému regionu, podporuje udržitelný cestovní ruch a velmi citlivě zhodnocuje potenciál, který se v místě realizace…

Foto: Robert Žákovič, www.robertzakovic.com

Architekturu rodinného domu předurčila krajina lesů u jezera

Lesní charakter parcely v nádherném kraji na severu Čech s celou řadou přírodních rezervací nabízí takřka ideální mikroklima pro zdravé a šťastné bydlení. Architektura rodinného domu určeného pro rekreaci čerpá inspiraci z daného místa, využívá stínění vzrostlých borovic i blízkost jezera s nádherně čistou vodou,…

foto: Felix Brinkhege, Ranil Beyer, Caspar Sessler

Domy v parku jsou komunitní vesnicí. Jsou připravené na pravidelné záplavy

Wümmehof v brémském Borgfeldu se nachází na adrese Katrepeler Landstrasse, ale asi byste jej opravdu našli, museli ještě chvilku hledat. Zvenčí je totiž tohle ne zrovna okázalé sídlo patrné spíše svou rozlehlou parkovou zahradou. Která má, stejně jako celá lokalita, poměrně pestrou historii.

Foto: Tõnu Tunnel

Romantické hnízdečko skryté v lesích připomíná šišku

Jen 50 minut jízdy od Tallinnu nabízí nezbytné teplo uprostřed severské divočiny, a k tomu ještě štědrou porci pohodlí. Svým obyvatelům umožňuje ponořit se do hlubin samoty. A dopomáhá jim k poznání, že les je vlastně v dnešní uspěchané době takovou zelenou tichou katedrálou.

Foto: Soeren Larsen

Luxusní posed: Dům, kterému prorůstá strom ložnicí

Prapůvodní geneze tohoto projektu trochu připomíná počátek anekdoty. Co se stane, když se v dánském baru potká inženýr lesnické školy, architekt a konzultant pro cestovní ruch? Takový vtip by nicméně gradoval nečekanou pointou, protože na jeho konci stojí počátek v Evropě unikátního hotelu. Jeho příběh zatím zdá se…