V současnosti je Casa da Lavandeira jedním z nejdiskutovanějších projektů v Portugalsku. Dílem proto, že podobné podmínky – podobné situace – se tu nachází na řadě dalších míst. A zhodnotit je stejně, jako to dokázali v Ancede, by nejspíš všem přineslo venkovu výraznou změnu k lepšímu.
Fernando Coelho a Ana Loureiro, architekti ze studia FCC Arquitectura, svým počinem podporujícím udržitelný cestovní ruch zkrátka inspirovali velmi široké publikum.
Nejprve ale krátkou jazykovou odbočku. Lavanderie není, jak by se mohlo zdát, farmou na pěstování levandule. Tedy, alespoň ne primárně. Historicky na Iberském poloostrově byly docela obyčejnými venkovskými prádelnami. Které vám za úplatu vypraly a vyžehlily dovezené svršky.
Foto: Fernando Guerra, FG + SG
To propojení s levandulemi ale není úplně liché, protože se tu prádlo sušilo v sadech a na loukách. S cíleně pěstovanými květinami, které měly provonět už vyčištěné oděvy. Díky tomu prádlo z lavanderie skutečně vonělo jako nové.
Doba samozřejmě pokročila, a představa, že byste si zaváželi někam do kopců za městu hromadu špinavého oblečení jen proto, aby vám je přeprali, je samozřejmě nepravděpodobná. Lavanderie jako takové zanikly, zůstaly po nich nanejvýš tak ty rozvaliny a zplanělé záhonky levandulí.
Foto: Fernando Guerra, FG + SG
Ohlédnutí za minulostí
Ani v okolí staré prádelny – vystavěné v 18. století jako součásti durienského panství v Baião – to nevypadalo jinak. Velká kamenná budova, obklopená provozním zázemím, se spoustou sadů, louček a vinic v okolí. Vše v malebně zvlněné krajině, svažující se k břehům řeky Ovil. Krásné místo, ovšem s poněkud nenaplněným potenciálem.
Klienti FCC Arquitetos si jej přáli víc než trochu oživit. Plánovali tu vystavět pobytové centrum, kombinující klasické ubytování s nabídkou wellness služeb. Tedy klasické zázemí pro turisty, doplněné o prvky, které vás mají během pobytu rozmazlovat. Záměr brzy silně nabobtnal. Ve svých obrysech totiž nepokrýval jen ubytovací a lázeňské kapacity, ale také krajinářské zásahy, které ze zahrad staré lavanderie udělaly zahrady nové.
Foto: Fernando Guerra, FG + SG
Největší nejistoty se pojili s celkovým konceptem ubytování. Po zralé úvaze ale architekti navrhli, že než jedno ústřední bydlení hotelového typu bude účelnější rozprostřít jednotlivé apartmány do krajiny. Aby každý pokoj byl samostatnou ubytovací jednotkou.
S dostatkem soukromí, pohody a vůněmi. Lidé se tu – pohybujíc se po klikatých cestičkách – mohou ubírat za výhledy na řeku lemovanou starými mlýny, mohou obdivovat zdejší flóru, faunu i architektonické dědictví. Je to atrakce, která roste z autentických zážitků. A dopomáhá tomu projekt architektů.
Foto: Fernando Guerra, FG + SG
Lépe více menších, než jedna velká
Díky nim není Casa da Lavandeira jen o hlavní budově – ta je postavena ze žuly, zahrnuje kapli, halu, několik pokojů, kuchyň s tradičním krbem a ložnice pro personál – ale spíš o objektech rozesetých po krajině, sloužící jako samostatná ubytovací zařízení jednoho uceleného turistického komplexu. Který, kvůli té zprostředkované izolovanosti, zase tak moc turisticky nevypadá.
Tyto rekreační stavby, dřevěné buňky, jsou součástí plánu území, spojují hosty s jejich přírodním prostředím. Uchopeny jsou jako tzv. Brandas, dřevěné udržitelné konstrukce. Nápadné jsou svou tvarovanou křivkou, která je definuje. Linie a křivky tu směřují výhledy zevnitř a nabízí kontakt s různými prostředími.
Casa da Lavandeira není malým projektem. Stavělo se tu na ploše 4 550 metrů čtverečních, na dalších 3560 metrech se tu zase velmi intenzivně pracovalo krajinářsky. Včetně úprav terénu a nezbytných doplňujících výsadeb. S řešením projektu se započalo poprvé v roce 2016, o dvě léta později byly zahájeny práce v terénu. A hotovo bylo až v polovině roku 2023.
Při realizaci bylo zapotřebí balancovat různé požadavky, s tím, že vždy v čele stál krajinný ráz. Nově vkládané prvky měly doplňovat již existující skladbu, ale neměly měnit její charakter. Tomu odpovídala i pestrá škála zapracovaných materiálů. Jiná byla u původní hlavní stavby, kde se konzervoval historizující vzhled, moderní pak u objektů ubytování.
Foto: Fernando Guerra, FG + SG
Velmi pozitivní výsledek
Ke slovu tu přišel přírodní kámen i žula, surový odhalený beton. Tepelně modifikované jasanové dřevo se propsalo do exteriérů. Střechy tu většinou pokrývají – pro region typické keramické střešní tašky. Stavby mají nové hliníkové a dřevěné rámy, podlahy buď z jasanu anebo ve formátu keramických dlaždic. Pracovalo se tu s tradičním dřevem Ipe, i s novinkami v podobě tzv. minerální kůže. Každý materiál si přitom žádal specialistu.
Pod výsledkem Casa da Lavandeira jsou tedy podepsáni mnozí. Lví podíl na úspěchu realizace mají samozřejmě Coelho a Loureiro, kteří přišli s prvotní vizí. Zužitkovat potenciál, který v sobě neslo splynutí krajiny, staré stavby a rozptýlených skořápek ubytovacích objektů.
Realizace z Ancede je díky tomu skutečně obdivuhodná. A protože opuštěných historických objektů s nádherným okolím je v Portugalsku mnoho, živě se dnes diskutuje o tom, kdo další po vzoru Casa da Lavandeira o něco takového zase pokusí.
Foto: Fernando Guerra, FG + SG
Údaje o projektu
Název projektu: | Lavandeira Douro Nature & Wellness |
Typ projektu: | turistický komplex |
Architektonické studio: | FCC Arquitectura |
Lokalizace: | Ancede, Portugalsko |
Vedoucí architekt: | Fernando Coelho, Ana Loureiro |
Projektový tým: | Sérgio Silva, Luís Vieira, Diana Teixeira, João Mota, Luciano Gonçalves, Diana Chumbo |
Design interiérů: | Paulo Lobo |
Strukturální inženýring: | Engistart engenharia |
Tesařské práce: | Árvore de aromas |
Krajinářský návrh: | Paulo Palha |
Hlavní dodavatel stavby: | Armindo João Gomes Empreiteiro |
Osvětlení: | OHM light with identity |
Instalatérské práce: | Fernando Teixeira Pichelaria |
HVAC: | A. Cruz Lda |
Odborné konzultace: | Horex, Coroa&Costa |
Klient: | soukromý investor |
Rok dokončení (finalizace): | 2023 |
Zastavěná plocha: | 4 550 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek