Je sice trochu smutné, že projíždějící nevšímavě minou zdejší pamětihodnosti, tradiční kostelík z 18. století anebo Fonte dos Olhos - Dům usazený na prameni. Ale zase tak špatně to domácí nenesou. Cestovního ruchu a z něho plynoucího zaměstnání – v kempech, restauracích a bistrech - si mohou užít na pláži dosyta. Ve vesnici mají aspoň klid. A tento kontext se přenáší i do architektury malé rekreační dřevostavby.
Klidné zastavení, když nespěcháte
Nevznikal proto, že by v Melides byly nezbytně takové objekty zapotřebí kvůli turistům. Nepodbízí se nějakým vizuálně strhujícím provedením, neohromuje měřítky. Nenabízí ani výhledy na moře – to je prostě o kus dál. Domek pro hrdličky si zadala k vyhotovení majitelka pozemku, aby kde měla trávit čas se svým přítelem, který pracuje ve městě. A když už tam náhodou spolu netráví čas, mohou si jej pronajmout výletníci.
Ti, kteří se chtějí z Melides vidět víc, než jen písečnou přelidněnou pláž. Ti, kteří nespěchají. Což je naprosto jiná sorta, než 99 % sezónních turistů. Ale právě takoví bez okolků vezmou za vděk minimalisticky laděným interiérem, nenáročnou kompozicí stavby, která má blízko k přírodě.
Jinak je dřevostavba zajímavá tím, že není prvoplánově koncipována jako ubytování pro turisty, ale jako bydlení pro majitelku. Která má k místu – pozemku i stavbě na ní – osobní vztah. A z toho plynou i další rysy práce architektů. Klientka si totiž přála postavit přístřešek, který by stál mezi dvěma stromy, letitými borovicemi. A nechtěla, aby se stromům něco stalo.
Objekt se jich tedy fyzicky nedotýká, jsou jako kolemjdoucí, kteří mlčky pozorují protagonisty scény - ale přesto se svou přítomností podílí na ději. Domek pro hrdličky je vsazen mezi ně. A i když získává nadhled vyvýšením, rozhodně to není žádný holubník.
Adaptibilní prostor
Nabízí 24 metrů čtverečních užitné plochy. Což je samozřejmě málo na „dům“, ale na přespání to úplně stačí. Navíc je sympaticky sestaven tak, že nabízí hned několik „vizuálních konfigurací“, z nichž je možné si pobyt vychutnat. Ano, musíte se spokojit s výhledy do zdejší krajiny, moře v nabídce není. Ale chybět vám tu nebude.
Je tu balkon, obývací pokoj, kuchyň, ložnice, koupelna. Tenhle víkendový přístřešek se netísní, ale vyniká. Jeho hlavní platforma je vyvýšena o 2,5 metru nad terén. Takže technicko-provozní zázemí se může krýt v tomto nenápadném přízemí, kryté základnou borovic.
Z dálky působí dům zvláštním dojmem. Člověk neodtuší, jestli vidí celou stavbu, anebo jen ten podivně zavěšený obdélníkový objem. Kuriozitou je i lichoběžníkovitá „korunka“ na vrcholku, stříška vystupující z profilu vlastní střechy. Ta kryje poležení pod hvězdami, matrace vyložené proti prosklené střeše.
Dá se odtud vyjít i na samotnou střechu, která je terasou. Jinak je tu sympatický zastřešený balkon, krytý za borovicemi. Dovnitř se dostanete po schodech, které jsou z části též zastřešené a mohou sloužit jako další alternativní posezení. V podstatě si tak můžete vybrat z mnoha možností, kde se pokojně usadíte.
Stín je tu zapotřebí
Jedním z charakteristických rysů interiéru je to, co by jinde bylo považováno za zápor. Je tu poměrně šero, nedostatek přirozeného světla. Na vině je tomu tenký plášť lamelových okenic. Ty se samozřejmě dají odklopit, ale majitelka to moc nedoporučuje. Jsou tu proto, aby chránili interiér před horkem. A to je tady, na pobřeží, v létě skutečně extrémní.
Formát uzavřeného pláště pak vyhovuje i zimním protivám, tedy chladným a deštivým měsícům. Domek pro hrdličky je vystavěn tak, aby – když je neobýván a je uzavřen – odolal bez obtíží místnímu klimatu, a nežádal si nadbytečnou pozornost.
Jinak to nepříjemné šero je dost relativní. Za měsíční noci sem bledé světlo proudí střešním oknem, takže interiér je pak bez svícení světlejší, než jiná obydlí. Nestane se vám, že byste tu zavadili o kuchyňskou linku anebo nenašli žebřík do patra.
Vybavení a nábytek tohoto přístřešku jsou šité na míru a zhotovené na zakázku. Mají přírodní ladění, minimální povrchové úpravy a často multifunkční rysy. Lavice nesou úložné prostory, ohrádka je vlastně žebříkem – a ten může být třeba sušákem. I když jde o výrobky ze dřeva, je spektrum jejich původu pestré – tis, cedr, bříza, korek, různé druhy borovic. Tato rozmanitost spojuje návštěvníka s přírodou nejen zvenčí, ale i zevnitř.
Řešení, které si kladlo za cíl uchovat borovice nedotčené, se vyplatilo. Stromy totiž pomáhají zastiňovat stavbu před úpalným sluncem, a celou ji provoňují aromatem terpenů a pryskyřice. Pobyt tady jde vašemu zdraví naproti. Dřevostavba skrze stromy vede „dialog“ se svým okolím, a příjemně se navazuje na okolní krajinu.
Údaje o projektu
Název projektu: | Columba Treehouse |
Typ projektu: | dřevostavba, přístřešek |
Architektonické studio: | Madeiguincho |
Lokalizace: | Melides, Grândola, Portgalsko |
Vedoucí architekt: | Gonçalo Marrote |
Projektový tým: | João Brás, Nicholas Sartori Gennari |
Tesaři: | João Marrote, Rui Peixoto |
Stavitelé: | Antonio Santos, Hugo Santos, Gaia Agozzino |
Klient: | soukromá osoba |
Užitná plocha: | 24 m2 |
Rok dokončení (finalizace): | 2022 |
Sdílet / hodnotit tento článek