Přebohatá souostroví s nesčetnými ostrůvky nemusíte hledat jen na korálových atolech u rovníku. Nečekaně jsou k nalezení i na severu Baltu, přičemž zrovna to u Stockholmu se může pyšnit 24 000 střípky z vody vystupující souše. Stockholmské souostroví je díky tomu druhé nejrozlehlejší v Baltu, a čestný primát získává v turistické popularitě. Je to malebné, romantické, krásné. Což je ale současně i jejich zhoubou. Zóna ostrovů a ostrůvku při severském pobřeží je totiž právě pro svou mimořádnost intenzivně vyhledávanou lokalitou k nejrůznější rekreační zástavbě. Čímž ztrácí punc autentičnosti.
Víc chatiček než ostrovů
V průběhu 18. a 19. století tu počet stálých obyvatel nepřesahoval 3-4 000 osob, vesměs se jednalo o rybáře a jejich rodiny. Zajímavostí je, že stálých obyvatel tu dodnes výrazně nepřibylo, ale zato je tu o 50 000 chat a sezónních bungalovů navíc. Vzhledem k tomu, že souostroví je od roku 1989 součástí tzv. Ramsarských území (chráněným mokřadním biotopem), jde záměr konzervace přírodních hodnot rozsáhlého příbřežního území proti divoké zástavbě. A tento stav bylo nutno patřičně regulovat. Nepřímým důsledkem je pak i projekt od studia Metropolis Arkitekter, který se nachází na samém výběžku Smådalarö.
Smådalarö, součást obecní komunity Haninge, z těsného sousedství zátočin a ostrůvků, dlouhodobě těží. V roce 2012 tu ale podstoupili radní nelehké řešení, jestli se cítí být více obcí, nebo spíše rekreační oblastí. Zvolili si to první (nachází se tu 102 obytných rodinných domů a 52 rekreačních chat), a proto tu přistoupili k přísnější regulaci všemožné dovolenkové zástavby. V praxi to znamená, že pokud tu máte chatu, srub nebo bungalov, jste ve stavebním plánu vyhláškou omezeni počtem dalších objektů, které si postavíte na pobřeží. Proč?
Stavby na břehu je třeba omezit
Laicky řečeno, nebylo totiž nic až tak neobvyklého, když si nějaký lufťák z města postavil ke své chatě garáž, ateliér, dílnu, dřevník, zastřešenou vyhlídkovou terasu, saunu a k tomu ještě soukromou loděnici s molem. Aby tento nesourodý shluk staveb, dost výrazně narušujících přírodní linii pobřeží, na deset měsíců z dvanácti do roku opustil. Nevypadalo to hezky. Projekt od Metropolis Arkitekter a jeho tvůrce, Caspara von Vegesacka, tedy v zásadě řeší situaci, kdy si na pobřeží u své víkendové/prázdninové chaty můžete postavit maximálně jednu takovou stavbu, abyste přebujelou zástavbou zbytečně nedráždili starousedlíky a stavební inspektory.
Co to tedy na pobřeží Smådalarö vyrostlo? Originální dřevostavba, která v sobě kombinuje několik funkčních programů. Je to objekt, sloužící k relaxaci a odpočinku. A to jak aktivnímu, protože majitel se rád realizuje kutilskou prací se dřevem, tak i hýčkavě uvolňujícímu. Uvnitř se totiž nachází i pro Švédy naprosto nezbytná sauna. Která, vzhledem k pozici na samém pobřeží, těží z výhledů na hladinu a ostrovy vpovzdálí. Těsný kontakt s hladinou tu ale ospravedlňuje jiný „motiv“. Stavba je současně úložištěm, chcete-li, garáží pro lodě a skladem materiálu.
Rybáři věděli, jak na to
Je to tedy funkční mix několika objektů, vtěsnaných pod jednu střechu. Stavba vzniklá z kompromisů a ústupků, nabízející rozumnou alternativu proti nahloučené a nehezké zástavbě. Svým tvarem přitom nenarušuje okolí. Její koncept i tvarové dimenze vychází z proporcí tradiční zimní loděnice, do nichž schovávali na zimu před ledem staří švédští rybáři. A právě jejich přenesené zkušenosti se do stavby čitelně propsaly.
Dřevostavba je usazena do mírně svažitého břehu, a vyvýšena nad něj. Vyvyšující sloupy jsou usazeny v betonových patkách. Za letního večera se to může zdát poněkud zbytečné, ale když se moře rozbouří, ukazuje se těch pár decimetrů výšky jako velmi praktické opatření. Vlny pak totiž dosahují až k „boudě“, která pak více připomíná hausbót. Podobně se pak tohle vyvýšení zúročí, když se na břehu začne hromadit proudy zanášený nalámaný led.
Sauna, která se nebojí větru na pobřeží
Profil konzole střechy, mírně vystrčený a předsazený kupředu, před čelo stavby, pak poskytuje komfortní zástin za slunných dní, zatímco prodloužená zastřešená terasa kryje majitele během o poznání častějších dní deštivých. Otevřený prostor přímo pod střechou se může zdát být nerozumem, zvlášť když vezmeme v potaz občasnou sílu zdejších větrů. Ale toto místo má svůj účel. Právě sem jsou zasouvány malé kánoe, a jsou přes zimu pod „deklem“ vsazeného štítu. Na silný vítr nicméně stavba musí být připravena, a řešit jej spojitými šroubovými spoji podél celé konstrukce.
„V našich projektech je důležitý zejména detail a obvykle se snažíme využít stavebnictví jako architektonický prvek téměř dětinským pedagogickým způsobem,“ popisuje postup van Vegesack. „V této budově jsme se rozhodli vystavit konstrukci a jasně ukázat, jak je box úložného prostoru zavěšen pod velkou střechou.“ Prvky, které jsou nápadné a působí zranitelně, jsou provedeny s rozmyslem. Okna v izolačním skle jsou na fasádu nalepena sice bez rámu, ale zajištěna mosazným kováním.
Majitel si tedy může dopřát osvěžení ve vlnách, proplout svou trasou mezi malebnými ostrovy anebo trávit čas úpravou lodí v dílně, aby si pak mohl dopřát relax v sauně s výhledem na moře, kam může vyrazit příště. Metropolis Arkitekter si libují v práci se dřevem, a na výsledku to jde vidět. Fasáda a dřevěná konstrukce jsou ze dřeva chemicky neošetřené borovice, která postupem času zešedne a „roztaví se“ ve skalách. Celkově to dává budově tektonicky silný charakter.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Sauna Smådalarö |
| Typ projektu: | dřevostavba, kombinovaná sauna |
| Architektonické studio: | Metropolis Arkitekter |
| Lokalizace: | Smådalarö, Haninge, Stockholm, Švédsko |
| Vedoucí projektu: | Caspar von Vegesack |
| Klient: | soukromá osoba |
| Rok dokončení (finalizace): | 2020 |
| Užitná plocha: | 24 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek