Udržovat si dvoumetrový odstup a obecný sociální distanc, nosit roušky a pravidelně si mýt ruce, nechodit zbytečně ven. Z věčně opakované mantry doporučení pro přežití pandemie už nás bolí uši, a nejeden by zatoužil po dovolené, ve které by svět stižený důvodnými obavami i neodůvodněnou panikou rád nechal daleko za sebou. Pobyt v místě, který by naplnil požadavky nezbytné společenské izolace, ale přitom mu dodal patřičný relax a čerstvé povětří. Norsko jeden takový příhodný recept na „karanténu“ nabízí, a pokud toužíte po odpočinku anebo dokonalém zázemí pro home-office, můžete jej nalézt v obydlí Straume.
300 metrů čtverečních jako celý životní prostor
Byť je podtitulem tohoto projektu Víkendový dům, trávit čas tu můžete tak dlouho, jak jen chcete. Anebo dokud vám nedojdou zásoby, potažmo pohonné hmoty do motorového člunu. Jinak byste se odtud už nedostali. S Sildholmen, jak je lokalita realizace nazývána, je totiž útesem, malým střípkem skalnaté souše vystupující z vod zálivu Remøya. Dům je ostrovem a ostrov je domem, nic jiného se tu nenachází. Ve své podstatě byste tu s patřičným proviantem mohli přežívat bez omezení, roušek i distancování. Nikdo jiný tu totiž nežije. Člověk už musí mít oblibu v samotářství zapsanou v nátuře, aby něco takového docenil. Anebo možná postačí, když už má lidí dost, aby tu po pár dnech samoty opět nalezl zalíbení v jejich přítomnosti.
Foto: Inger Marie Grini, Hans Olav Hasund
Každopádně do té doby mu dům Straume nabídne svým obyvatelům vše potřebné k existenci, včetně výhod digitální komunikace s pevninou. Projekt, realizovaný studiem architekta Knuta Hjeltnese, je totiž po všech stránkách moderní adaptací. Plně svým objemem odpovídající původní zástavbě. Jaké, když tu nic jiného není? Vrací nás to trochu do historie, ale nepříliš daleko. Ještě na počátku 90. let tu na stejném místě stála dřevěná bouda rybářského překladiště. Úložiště lan a sítí, sklad soli, nástrojů. To proto, aby rybářské lodě nemuseli doplňovat zásoby během sezóny při dlouhém kotvení na souši. Jen se zastavily tady, na půl cesty, a jejich posádky naložily/vyložily vše potřebné. Po norských fjordech je ještě dodnes rozeseta spousta takových „zastavení“.
Bouře, která změnila situaci
S tím, které se nacházelo na Sildholmen, ale v roce 1992 zúčtovala skutečně extrémní bouře. Původní letitá stavba se tehdy definitivně odporoučela do moře. V pozemkových a katastrálních mapách ale zaznamenána zůstala. Čehož chytře využil klient studia Knuta Hjeltnese, který si ostrůvek se zakreslenou stavební parcelou koupil. Pochopitelně se záměrem budoucí stavby. Podle místně příslušných regulí ale novostavba nesměla svými proporcemi, zastavěnou plochou, výškou a objemem přesáhnout limity nastavené předchozím objektem skladiště. Podmínky se do jisté míry týkaly i volby materiálu. Úřad tak vlastně podbízel klienta k tomu, aby na místě buď nestavěl, anebo vytvořil kopii původního skladiště. Zviklat se ale nenechal.
Foto: Inger Marie Grini, Hans Olav Hasund
Instantní dům připlul na palubě lodi
Norští architekti mu totiž zprostředkovali velmi líbivé řešení. Přeci jen, za Knutem Hjeltensem stojí třicet let praxe, a své zkušenosti násobí právě na projektech „v limitech místních podmínek“. Je u něj skoro pravidlem, že umí vytěžit syrové prostředí, a daná omezení a nevýhody, a chytře je přetavit v silné stránky. Víkendový dům Straume, dřevěná skořápka usazená na kusu neživé skály, je toho jasným dokladem. Než ale v prvních náčrtech a vizualizacích začal vznikat třívrstvý – třípodlažní dům, bylo potřeba zajistit, aby se nedávná historie zase tolik neopakovala. Bylo třeba zajistit maximální odolnost celé struktury, i v podmínkách extrémního vlnobití.
A když říkáme extrémního – máme na mysli až 6 metrů vysoké vlny, které si i s vysoce-tonážními loděmi pohrávají jako se špejlemi. I ty se totiž umí tu a tam u norského pobřeží za bouře objevit. Straume tedy musel být maximálně pevný a kompaktní. V praxi to garantuje 7 masivních ocelových rámů, které vyztužují celou stavbu. Do této bytelné kostry jsou pak vsazeny čtyři vnitřní integrované objemy obytných částí, jež jsou ke kostře samostatně uchyceny. Dům Straume tedy síla vln nezdeformuje, nezmáčkne. Vypíná se proti nim svou vlastní silou. Omezení tu pochopitelně jsou: je třeba bedlivě sledovat předpověď počasí, a pokud se blíží nějaká katastrofa, musíte pozavírat celý dům.
Foto: Inger Marie Grini, Hans Olav Hasund
Kovová kostra, ke které je přichycen vnitřní obklad (dřevěný) izolační prvky, vnější dřevěná fasáda a ještě předsazená dřevěná panelová přepážka, vytvořená z ochranných lamel, nápor vody ustojí. Pokud jste ale náhodou na pevnině a nezavřeli jste okna? Máte problém. Když není stavba zrovna obývána, je kompletně uzavřena, chráněna dvojitými dveřmi a okenicemi. A samozřejmě, pevně přichycena k podkladu betonové plošiny základů. Ta je jednolitá, s výběžkem schodiště a mola pro malé čluny, jen v profilu stavby zvenku překrytá kamenivem. To slouží jednak jako estetický prvek, ladící objekt k místu, a současně jako ochrana před přímou abrazí.
Straume není na odiv, sám se dívá do okolí
Vytvořit dostatečně kompaktní strukturu, která by splňovala dané nároky, by na samotném ostrůvku Sildholmen nebylo prakticky možné. Ostatně, není tu místo ani pro jeřáb. A proto byla celá stavba domu realizovaná v kryté hale, a na místo dopravena skutečně jako celistvý objekt, a usazena jeřábní technickou lodí. V poměru k možným nákladům jiných řešení se tato cesta jevila jako nejpraktičtější, byť pohled na dům vysazovaný na ostrůvek z lodě hraničí s kuriozitou. Unikátní pojetí domu Straume ale při pobytu uvnitř nepocítíte. Do třech podlaží rozložený obytný prostor disponuje všemi náležitostmi. Koupelny, kuchyně, jídelna i ložnice, pracovna i malý podstřešní ateliér. To vše propojené schody, a také jednotícím obkladovým materiálem ze dřeva.
Foto: Inger Marie Grini, Hans Olav Hasund
Straume umí být anonymní i otevřená, v závislosti na okolních podmínkách. Svými široce otevřenými okny narušuje představu o podivném solitéru, který uvidíte z každého cípu pobřeží – a povyšuje jej na místo, ze kterého naopak obhlédnete obzor.
Z opuštěnosti a izolovanosti tu vzniká nová kvalita domu, daná jeho výjimečností. Materiálová paleta, chytré uspořádání, úsporná a multifunkční opatření využívají skandinávský čistý styl jako prostředek k vytvoření silné atmosféry. Tu podtrhuje i to, že se z oken jídelny a kuchyně prakticky díváte přímo do moře. Straume je jako hausbót, který nikam nepluje a je pevně ukotven ke svému podloží. Je ale o poznání komfortnější, pohodlnější. A dobrovolná izolace od okolí, kterou nabízí, je jeho lákavou předností.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Weekend House Straume |
| Typ projektu: | dům na ostrově, adaptivní přepracování |
| Architektonické studio: | Knut Hjeltnes |
| Lokalizace: | Ålesund, Norsko |
| Vedoucí projektu: | Knut Hjeltnes |
| Spolupráce: | Nils Joneid, Sieglinde Muribø, Hans Hagen, Maria Nesvaag |
| Technická konzultace - inženýring: | Finn-Erik Nilsen |
| Klient: | soukromá osoba |
| Rok dokončení (finalizace): | 2016 |
| Počet podlaží: | 3 |
| Užitná plocha: | 149 m2 |
| Plocha parcely: | 300 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek