Na samém sklonku třicátých let tu předchozí budovu a zahradu, z počátku 20. století a vytvořenou podle návrhů Friedricha Gildemeistera, přestavěl do podoby reprezentativního venkovského domu Friedriech Schumacher. Ve výsledku stavebních úprav se pak zhlédl Friedrich Kellner, ředitel pojišťovny, který si tenhle dvoj-dům – jednopatrové a dvoupatrové stavení - vybral za své letní sídlo. Přikoupil k němu také řádný kus pozemků, na nichž nechal zřídit přírodní park. Soukromý.
V průběhu následujících neradostných let se areál tzv. Wümme dočkal jen pietních úprav, které v podstatě zakonzervovaly onu hlavní budovu a Hofmeierhaus, přesně v duchu tradicionalisticky orientované venkovské výstavby. Areál Wümmehof se jako mimořádný stavební i krajinářský počin následně dočkal památkové ochrany. A vlna jeho reputace neopadla ani v následujících letech, kdy se od roku 1950 stal hlavním sídlem hlavy rodu Hohenzollernů.
Foto: Felix Brinkhege, Ranil Beyer, Caspar Sessler
Tady je princovo
Tady, na Wümmehofu, žil princ Louise Ferdinand Pruský. Vnuk posledního císaře a tudíž asi poslední legitimní adept na císařský trůn, pokud by tedy Němci třeba pomýšleli na znovuzavedení konstituční monarchie. K tomu ale nikdy nedošlo, a v roce 2014 jde celý ten venkovský parkový areál s památkově chráněnými budovami do prodeje. Za blíže nespecifikovanou sumu, která ale – vzhledem k tomu, že jen zahrada měla 10 000 metrů čtverečních – asi nepatřila k nejnižším.
O tom, co bude s pozemkem a stavbou, jež znamenala tolik pro památkáře i politické konzervativce, se pak dlouho jen spekulovalo. Zvlášť poté co se proslechlo, že investor přikoupil i další tři nemovitosti v sousedství. Ale to už se dostáváme k současnosti a realizaci významného architekta Felixe Brinkhegeho. Jeho jméno trochu zmiňujeme i proto, že ještě než vyrazil na zkušenou do Londýna a stal se profesně proslulým, architekturu studoval v Praze.
Foto: Felix Brinkhege, Ranil Beyer, Caspar Sessler
A právě on byl pověřen částí prací, zacílených na pozemky Wümmehofu. Přesněji, na jeho bedrech ležel úkol šetrně rozšířit ubytovací kapacitu, a do parku v sousedství památkově chráněné budovy - mezi řekou Wümme, hrázemi a přírodní rezervací Wümmewiesen – vsadit několik objektů určených jako nízkoprahové/komunitní bydlení.
Cíle přitom mělo být dosaženo bez výrazného rozdělení pozemku ani bez hodnotu snižujících zásahů do parku. Což byl jistě úkol poměrně nevděčný, už proto, že místo a jeho proměna byly ostře sledovány po celou dobu plánování a realizace.
Foto: Felix Brinkhege, Ranil Beyer, Caspar Sessler
Raději menší a více
Jádrem tohoto rozšíření Wümmehof Houses jsou čtyři bytové jednotky, koncipované jako dvojdomky a dvou samostatně stojících domů. Společnou limitou je tu velikost užitné plochy, která se pohybuje od 100 po 130 metrů čtverečních. Umírněnost měřítek a přiměřená kubatura měla napomoci stavbám splynout s okolím. Některé stávající budovy na pozemku byly proto znovu rozděleny, umenšeny a renovovány, v souladu se záměrem a památkovou ochranou.
Důležité pro architekta byla předejít tomu, aby vznikla nějaká přílišná pravidelnost evokující řadovou zástavbu. A místo toho chtěl rozvést typologii jakési venkovské farmy, která s pojetím původního sídla lépe souzněla.
Proto byly nové domy převážně stavěny na již zastavěných/uvolněných pozemcích, respektive na místě koňských stájí, seníku, garáže pro vozidla. Složitější to bylo u bývalé vrátnice, která byla vystavěna v roce 1935 a byla též součástí památkové ochrany typu A, tedy stejného, jako měl jádrový objekt hlavní budovy a Hofmeierhausu.
Foto: Felix Brinkhege, Ranil Beyer, Caspar Sessler
Pozor na velkou vodu
Záměr se ale neomezil jen na zbourání/modifikace původních staveb, jejich přestavění. Do plánování se silně promítal fakt, že celá oblast parkové zahrady leží před hrázemi a nachází se tedy v záplavovém území řeky. A že i blízká přírodní rezervace s mokřady je pravidelně řízeně zaplavována. Takže parcely určené nyní k záplavě musely reagovat na periodicky možnou vyšší hladinu podzemní vody.
Řešeno to bylo usazením staveb na malých obytných lafetách, které objekty mírně vyzvedly nad terén. Usazení domů na litá betonová lůžka bylo praktické i proto, že na rozdíl od hliníkových rámů (což byla druhá zvažovaná varianta) mohou být ponechány v exponovaném stavu.
Foto: Felix Brinkhege, Ranil Beyer, Caspar Sessler
Do parkové krajiny se vytvořené domy hlásí dočerna opalovanými dřevěnými fasádami. Formálně jde o ony dnes tolik populární japonské karbonizace Shou Sugi Ban – ale architekt se zdráhá je tak nazývat. Stejně se totiž opracovávalo a konzervovalo stavební dřevo na domcích těch, co v okolí řeky Wümme těžili rašelinu po staletí. Zajímavou materiálovou volbou je i sázka na klinkerové cihly.
Vznikaly v nedaleké cihelně, za dodržení původního různo-teplotního postupu. Výsledkem je cihla, která se svými vlastnostmi neliší od těch, z nichž jsou postaveny všechny památkově chráněné objekty na Wümmehofu. Domy zastřešují jednoduché neošetřené hliníkové plechy, se stojatou drážkou, a místně je doplňují dvojité žlabové zámkové tašky. Tím splývají s okolními hospodářskými budovami.
Foto: Felix Brinkhege, Ranil Beyer, Caspar Sessler
Standard v souladu s historií
Vnitřní povrchy jsou z velké části ponechány surové, působí až nedokončeným dojmem. Záměrem ale je, aby architekt nevytvářel kompletní rámec života budoucích obyvatel, a oni sami si mohli zvolit, jakým způsobem si domky zabydlí. Dubové dřevěné podlahy, hliník v rámech oken (okna jsou ještě obložena dubovými okenicemi) a leštěné betonové stěrky vytváří neutrální objem k volnému užívání. Všechny nové budovy jsou zatepleny podle standardů nízkoenergetických domů, klimatizaci a systémy podlahového vytápění.
Lokální hříčkou jsou pak tzv. květinová okna. Jde o konzolový prosklený prvek, který – pokud v něm nechybí zalévaná kytice – signalizuje, že budova je trvale obydlená. Tuhle zajímavost v Brémách aplikovali po generace jako techniku odhánějící zloděje.
Foto: Felix Brinkhege, Ranil Beyer, Caspar Sessler
Historická zahrada o rozloze 10 hektarů byla víceméně ponechána nedotčena, místně byla dokonce obnovena, jak jen to bylo možné v průběhu navazujících stavebních prací. Lidé, kteří nyní domky ve Wümmehofu obývají, sdílejí zahradu a společný mají i přístup k řece, přes malé molo a loděnici.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Wümmehof Houses |
| Typ projektu: | komunitní bydlení v památkově chráněném parku |
| Architektonické studio: | Felix Brinkhege |
| Lokalizace: | Wümmehof, Borgfeld, Brémy, Německo |
| Vedoucí architekt: | Felix Brinkhege |
| Stavební dozor, realizace: | Felix Brinkhege |
| Dodavatelé materiálu: | Torfbrand Architektur-Klinker, fdu GmbH & Co. KG |
| Klimatizace, vytápění: | ConcreTec GmbH & Co. KG |
| Geologický průzkum, drenáž: | Underground |
| Klient: | soukromý investor |
| Rok dokončení (finalizace): | 2016 |
| Užitná plocha: | 7x 100-130 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek