Chce to vědět o Varšavě trochu víc, než jen informace načtené z cestovních průvodců, abyste věděli, kde hledat zelené srdce polské hlavního polského města. I když se na první pohled vůbec nezdá, že by se v této metropoli mohlo někde skrývat, opravdu je tu. Skryté a nenápadné. Nachází se na pomezí Śródmieścia a Żoliborze, v roztroušeném pásmu zahrádkářských kolonií. A to, co činí jeho zelené oázy zvláště atraktivní je, že se odtud nabízí panoramata celého tak rušného města. Které přitom můžete sledovat hezky v klidu, zpod stínu ovocných a okrasných stromů.
Není divu, že si to tady (jako stovky jiných obyvatel Varšavy) zamilovali i Magda Grabowska-Wacławek a její manžel Grzegorz Wacławek. Jejich jména vám možná úplně povědomé nebudou, ale v Polsku je zná asi každý. Ona je úspěšná výtvarnice a populární zpěvačka, on je zakladatelem grafického studia Animoon, známého svými animacemi. A oba tito kreativní lidé pospolu nalezli „pramen svého klidu“ právě v té zelené oáze zahrádkářských kolonií. Rozhodli se, že si v ní zřídí malou chatičku.
Určitě nic rozměrného, snad jen trochu víc osobitého. Něco, co by odráželo krásu okolí a přitom reflektovalo i jejich životní styl. Barevný domek pro radost.
Zahradní domek je víceúčelový. Slouží jako studio pro práci i jako chata pro ubytování hostů
přečíst článekTa poptávka po skromném a docela malém domku trochu pramenila i z toho, že se zástavba v těchto zahrádkářských kolonií řídí přísnými regulemi. Manželé Wacławekovi jsou za to samozřejmě rádi, protože to není zase tak dávno, co se právě o ty zelené oázy vedl ve Varšavě boj. Coby dostupné a nezastavěné parcely po nich mlsně zahlíželi velké developerské firmy. Obyvatelé Varšavy se ale tehdy postavili na stranu zahrádkářů.
Jak připouští Magda Grabowska-Wacławek, polská metropole se tehdy vydala cestou Berlína.
„Tam panuje zahrádkářská horečka už více než deset let. Je to přece nejjednodušší způsob, jak mít vlastní zahrádku, klid, kousek zeleně, a k tomu pěstovat květiny, zeleninu nebo ovoce. A to vše blízko domova, ne někde na konci civilizace,“ uvádí. V průběhu let se naštěstí organizace Polského svazu zahrádkářů (ROD) staly respektovaným partnerem, který dokázal před stavebními projekty uhájit i zelená místa nedaleko centra. A obyvatelé Varšavy se následně vrhli do své znovuobjevené vášeň, zahradničení.
Kreativní návrh pro kreativce
Na pomezí Śródmieścia a Żoliborze to vedlo ke vzniku svérázné komunity obyvatel, kteří podobně jako manželé Wacławekovi žijí v činžácích a panelácích v centru, ale ve svém volném čase mizí pod příkrovem zeleně. Kde mohou existovat, volněji a svobodněji, a užívat si v letních měsících stinná útočiště před úmornými vedry.
To, že manželi plánované obydlí v zahrádkářské kolonii stojí vlastně v srdci města, ale příroda tu má pořád hlavní slovo, mělo být z projektu patrné. A proto také oslovili architekty z kanceláře NOKE Architects, s nimiž už dříve na jiných projektech spolupracovali. Architekti z NOKE, Karol Pasternak, Piotr Maciaszek a Mateusz Jaworski, pak pochopitelně přemýšleli nad tím, co do té přírodou spoluřízené lokality mohou přinést nového. Omezení stavební chtěli kompenzovat bohatstvím nápadů, jak se ke klientům – výtvarníkům sluší a patří.
To hlavní, s čím ale NOKE přišli, byly barvy. Domek v zahrádkářské kolonii, nenáročná chatička, totiž nemusí být spoutaný pravidly konvencí o výzoru své fasády. A navrch k tomu přidali pestrost tvarů. Zkrátka vytvořili po svém dílo, které by jinde působilo nepatřičně, ale v zelené oáze působí docela mile. Jak zdůrazňuje Karol Pasternak, kultura těch varšavských zahradníků je docela svébytná. A začalo k ní patřit i to, že brány jednotlivých zahrádek jsou prý tou největší pýchou jejich majitelů, vizitkou celé komunity.
„Svým tvarem a vzhledem odrážejí osobnost vlastníků,“ dodává k tomu Piotr Maciaszek. „A proto jsme se i my zaměřili na výraznou konstrukci brány.“
K jejímu návrhu přispěla sama výtvarnice. Je rozhodně originální. Červená brána s kulatou lampou, která uprostřed nese obrázek jejich milovaného psa jménem Lusi. Ta brána je mimořádná i proto, že je vlastně jediným prvkem viditelným z uličky. Samotný domek, stojící pod stromy za ní, je záměrně ukrytý a objevuje se až po vstupu do zahrady. Pramení to i z neobvyklého tvaru pozemku, jehož dispozice tím architekti chytře zhodnotili.
Samotná lokalita totiž předznamenávala omezení. Parcela je sice o něco větší než standardní zahrádky v okolí, má ale tvar úzkého lichoběžníku – téměř trojúhelníku. Navíc podle regulí nesmí v zahrádkářské kolonii stát trvalé stavby přesahující pětatřicet metrů čtverečních. Architekti tyto limity proměnili v přednost a chytře je zapracovali do návrhu.
Jak to tu tedy dnes vypadá?
Od brány porostlé růžemi vede klikatá cestička z červených kamenů hluboko do zahrady. Provází ji světelná instalace, která prosvětluje pěšinu ukrytou mezi stromy a keři. Samotný domek se k vstupu obrací zády. Časem asi úplně zmizí pod popínavými rostlinami a navenek viditelný zůstane jen červený „komín“ koupelny. Vchodové dveře jsou rafinovaně ukryté.
Jedinou nápovědou k tomu, kde se tajný vstup nachází, jsou tři betonové stupně, které vypadají jako abstraktní socha. Za nimi se však domek otevírá okolí velkými prosklenými plochami a prostornou terasou s pergolou. Tu pokrývá osmdesátiletá vinná réva.
„Snažili jsme se zachovat všechnu zeleň, kterou jsme na pozemku našli,“ vypráví architekti. „Nevykáceli jsme žádný strom a právě záchranu této staré révy považujeme za největší úspěch.“ Ta šetrnost vůči existující vegetaci se vyplatila, protože prvek vsazené „novostavby“ vlastně nemůže jakkoliv působit rušivě. Byl hned pohlcen tou divočinou. Do reliktů starého porostu jen hladce vplul malý objekt, odpovídající potřebám současných majitelů. Dalším novým a důležitým prvkem zahrady je betonový stůl zapuštěný do zeleně. Majitelé nestáli o kýč plastových židliček, a tak vsadili na monumentální kus zahradního nábytku.
Stůl je dost velký na to, aby v něm – ve stínu staré třešně – mohli posedět a obědvat manželé Wacławekovi sami i s přáteli. Třeba se zahradníky z okolí, kteří se tu na ostrůvku zeleně rádi navštěvují.
Stěny i stropy chatky jsou obloženy překližkou napuštěnou přírodními, ekologickými oleji. Stěna rovnoběžná s prosklením má malinový odstín. Stejná barva v různých variacích se opakuje na okenních rámech, závěsech, kuchyňském vybavení i mnoha kusech nábytku a doplňků. Vyvažují ji jemné tóny dřeva, přecházející do béžových textilií a šedé podlahy. Vše harmonizuje s organickými tvary vybavení. Najdeme tu obytný prostor s kuchyní a pracovním koutem pro Magdu a Grzegorze, spací zákoutí a koupelnu.
Má podobu červeného komína, vyčnívajícího ze zelené masy domu. A při prohlídce se ukazuje jako oválná kapsle se sprchou, umyvadlem a toaletou. Po setmění tento neobyčejný prostor rozzáří malé kulaté lampy, jejichž světlo se odráží od lesklých kobaltových obkladů a zrcadlových panelů. A pozdě v noci, to už je nejlepší zhasnout světla a vykoupat se tu přímo pod výhledem na varšavskou oblohu přes prosklenou střechu.
Kompaktní místnosti se díky velkým proskleným plochám volně propojují se zahradou a v teplých dnech lze stěny otevřít. Venku ta bujaře rostoucí zeleň kontrastuje s třešňově–malinovými tóny brány, cesty, pergol nebo stolu – a především s barvami interiéru. Barevný dům už snad menší ani být nemůže, ale jeho dopad v zahradě je neopomenutelný. Idea vizuálního maximalismu, malého díla s výrazným efektem, je tu dotažena naplno. To obydlí v zahrádkářské kolonii má přitom charakteru na rozdávání.
Údaje o projektu
| Název projektu: | House of Color Downtown Oasis |
| Typ projektu: | zahradní domek, zahrada |
| Architektonické studio: | NOKE Architects |
| Lokalizace: | Varšava, Polsko |
| Vedoucí projektu: | Piotr Maciaszek, Karol Pasternak, Mateusz Jaworski |
| Design interiéru: | Ania Witko |
| Klient: | Magda Grabowska-Wacławek aka Bovska, Grzegorz Wacławek |
| Rok dokončení (finalizace): | 2023 |
| Počet podlaží: | 1 |
Sdílet / hodnotit tento článek