• ESTAV.cz
• Architektura
• Znovuzrozené Lesní koupaliště

Prohlédnout fotogalerii32 fotografií

„Veřejné záležitosti patří do veřejnosti. Co se všech týká stejnou měrou, měli by všichni řešit, nebo o tom přinejmenším vědět.“

Říční lázně v Krokových Varech

Vzpomenete si někdy na Rudolfa Hrušínského, který s grácií sobě vlastní vede monolog s rozmary přírody slovy: „Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným.“ Ti sečtělejší poznávají Vladislava Vančuru a jeho poetickou knihu Rozmarné léto. Ti, co pamatují i obsah, vědí, že tuhle kouzelnou větu pronesl majitel říčních lázní pan Antonín Důra. Filmová adaptace do této role trefně pasovala nesmrtelného barda pana Hrušínského. Nejde tak ani o Vančuru, Menzela nebo Hrušínského, ale o poetiku místa. Říční lázně, i když už notně zanedbané, byly kulisou skvostného příběhu od spisovatele, bytostného vlastence, který skončil svoji pouť na popravišti za podíl na protinacistickém odboji.

Pohled jihovýchodní. Foto: BoysPlayNice

Říční lázně jako fenomén První republiky

Proč vzpomínám tento příběh? Říční lázně byl fenomén počátku 20. století naší země, asi i dalších míst světa. Řeka Orše u Krokových Varů měla předlohu v lázních ve Zbraslavi. Takové říční lázně byly přirozenou součástí měst a městeček a vesnic s vlastním potokem, říčkou a řekou. Nakonec nemusíme chodit daleko, ještě pamatuji koupání ve Svratce poblíž Riviéry, která se posléze stala říční plovárnou s veškerým příslušenstvím s upravenou vodou ze Svratky. Jak jinak než s názvem Riviéra.

První republika se touto kratochvílí hemžila a ožila tak města Litomyšl, Rokycany, Rakovník, Brno, Volyně, Dvůr Králové, Písek, Třebíč, no a pochopitelně Praha. Některá z těchto koupališť se stala ikonickou vzpomínkou, která se posléze promítla do zrekonstruované plovárny moderního střihu.

Pohled jižní, sauna. Foto: BoysPlayNice

Nabídka lázní a plováren byla rozličná

Co vše nabízela taková říční plovárna a lázně? Ta nabídka byla zároveň společným jmenovatelem pro zařízení tohoto typu, která byla vytvořena posléze i uměle, jako bazény, plovárny, lázně nezávislé přímo na říčním toku. Tato zařízení se stávají součástí městské zástavby i celé infrastruktury. K volnočasové zábavě se ještě vrátíme. Nicméně jedním z atributů těchto zařízení byla primárně hygiena a očista těla. Ne každý měl počátkem 20. století svoji koupelnu s vanou, kde se mohl každý den či dle potřeby umýt nebo vysprchovat. Nakonec tradice zařízení pro osobní hygienu vychází již ze středověku. Zde se o očistu, vypocení, oholení, ostříhání starali lazebníci, kteří často provozovali obecní lázně. To místo mělo spoustu přidružených funkcí, včetně ošetřování, pouštění žilou, menších chirurgických zákroků, ale hlavně bylo i místem společenského života, setkání a domluv včetně obchodu. Tudíž dalším vývojem se dostáváme ke 20. století a posléze i k současnosti. Co naleznete na současných plovárnách a v aquacentrech tušíte i znáte všichni. Vrátím se však k funkcím tehdejších koupališť a lázní, protože naše povídání se týká právě zařízení z období První republiky. Nalezneme zde převlékací kabinky, hygienická zařízení, WC, umývárny, sprchy, občerstvení, od stánků až po restauraci, sauny, masáže a spoustu dalších možností. Pochopitelně skokanské kostky, prkna a můstky, mola, pontony, první skluzavky (předchůdce tobogánů) byly součástí koupališť různého typu. Leckde nalezneme takzvané sluneční lázně nebo oddychové zóny. Často nabídka možností skýtala projížďku na lodičkách a šlapadlech. Kupříkladu Vltava v Praze dokázala nabídnout od koupání až po lodičky.

Pohled jižní, občerstvení. Foto: BoysPlayNice

Říční lázně a jejich přerod

Říční lázně byla zařízení prostší, ale dostačující letním volnočasovým aktivitám širokých vrstev. V meziválečném období jsou tyto typy lázní a plováren doplňovány o samostatné bazény s vlastní infrastrukturou. Opět je cíleno na široké vrstvy a tato masová zábava je jednou z možností zábavy a odpočinku ve městech, kde není možnost přehrady, řeky se setrvale čistou vodou, lomu nebo různých nádrží a rybníků. Víme také jak snadno podléhá přírodní koupaliště okolním vlivům, hlavně sinicím, které vodu znehodnotí do konce sezóny a máme pak smůlu. Potom přečištěná voda a upravené nádrže koupališť jsou jednou z mála možností osvěžení v letních měsících.

Pohled jižní, posezení. Foto: BoysPlayNice

Chvíle pro moderní architekturu a architekty zvučných jmen

Proto ve zmíněném meziválečném období vznikají i v tomto segmentu zajímavé stavby převážně funkcionalistického ražení. Pár příkladů z mnoha dalších. Říční koupaliště v Třebíči navrhl Bohuslav Fuchs (1934), stejně jako koupaliště v Zábrdovicích v Brně (1932), jako součást komplexu Městských lázní, Barrandovské terasy s bazénem: Architektonicky unikátní komplex v Praze, který zahrnoval bazén, terasy a restauraci. Dalším významným architektem byl kupříkladu František Albert Libra, autor dnes už zrekonstruovaného koupaliště ve Mšeně. Architektura funkcionalismu a  nově vznikající koupaliště s betonovými bazény a příslušenstvím se potkaly ve správném čase. Čisté, jednoduché a funkční tvary, balkony, terasy a ochozy, subtilní železobetonové konstrukce, velmi zdařilá estetika, ve které se odrážela funkce stavby, to vše skvěle slušelo architektuře tehdejších plováren, koupališť a městských lázní. Mimochodem první krytý bazén v Praze byl postaven v Tyršově domě již v roce 1925.

Pohled jihozápadní. Foto: BoysPlayNice

Máte bohatě na výběr

Možná není špatné zmínit rozličné možnosti této populární zábavy. Říční toky byly tímto místem primárně. Koupalo se na všemožných místech, u splavů, kde bylo více vody, v tůních a jezírkách, zátokách, v přehradách, jezerech, rybnících, požárních nádržích, zaplavených lomech od žuly až po kaolin. Posléze vznikají uměle vytvořené nádrže, bazény, na tocích potoků a řek, někdy s využitím stávající regulované vody, jindy s přečištěním a důrazem na kvalitu vody. Určitě bychom našli další možnosti, kde bylo možné smočit tělo a oddychnout si. Dnes se ocitáme v jiném levelu – koupaliště, aquapalace, aquacentra a obrovské celky včetně termálních lázní, slané vody jsou běžnou součástí moderního života. V kostce se tedy jedná o volnočasovou aktivitu, relaxaci, oddech, společenskou interakci, moderní a zdravý životní styl, sport, a také hygienu v neposlední řadě, a to jak duševní, tak fyzickou. Ten segment architektury se nám zdá dnes běžný, ale vždy tomu tak nebylo.

Lesní koupaliště, o němž zde bude řeč, je přesně tím zařízením, které si nehraje na žádné opulentní lázně, ale vychází z tradice koupaliště navrženého v roce 1934. Svým provedením odpovídalo době, což se odráží i v dnešní reinkarnaci místa. Ta jednoduchost však není vůbec na závadu, zvláště pokud postřehnete, jak zařízení vznikalo, kolik bylo, či spíše nebylo peněz na realizaci. Výsledek? Místo má určitou poetiku předešlých časů, jednoduché zastřešené části s buňkami infrastruktury a jistou kulisovostí oblouků fasád. Vše tak trochu připomíná paravány a jednoduché části staveb první republiky. Pro tyto účely a v těchto intencích zcela dostačující řešení, které si na nic nehraje, a přesto je svébytné a živé. Jistá poetika místa zde přežila z dob předešlých.

Domnívám se, že pan Antonín Důra by zde byl se svými kumpány spokojený a doutník by si zde rád vychutnal.

Pohled jihozápadní přes nádrž. Foto: BoysPlayNice

Základní popis

Na soutoku dvou potoků, nedaleko Lidových sadů, liberecké výstavné vilové čtvrti, leží místo s hlubokou koupací historií. Voda je tam studená jako led. Každý Liberečák zná tuhle krásu schovanou staletými smrky jako Lesní koupaliště. Před několika lety jsme se rozhodli, že si ho od města půjčíme a vybudujeme v jeho blízkosti zbrusu novou plovárnu. Teď stojím na hrázi a koukám na sněhobílou stavbu, která jako krajka lemuje okraj lesa a čeká na svoje první návštěvníky a říkám si, že naše úsilí stálo za to.

Architektonickovýtvarné řešení a ideový záměr projektu

Autorská zpráva

Stavba

Na soutoku dvou potoků, nedaleko Lidových sadů, liberecké výstavné vilové čtvrti, leží místo s hlubokou koupací historií. Voda je tam studená jako led. Každý Liberečák zná tuhle krásu schovanou staletými smrky jako Lesní koupaliště. Před několika lety jsme se rozhodli, že si ho od města půjčíme a vybudujeme v jeho blízkosti zbrusu novou plovárnu. Teď stojím na hrázi a koukám na sněhobílou stavbu, která jako krajka lemuje okraj lesa a čeká na svoje první návštěvníky a říkám si, že naše úsilí stálo za to.

Když jsme získali Lesní koupaliště do správy, začali jsme ihned řešit, co a jak. Začínali jsme úplně bez peněz a jedinou možností, jak koupaliště zlepšovat, byly brigády. A tak jsme vzali vrtačky, pily – a šlo se na věc. Ze stavebních prken a latí jsme stloukli provizorní nábytek pro stánek, který prošel lehkým faceliftem. Dostal bílý nátěr, nové vybavení a na střeše se objevil nápis „pivo–limo“ a velké srdce, které se stalo symbolem proměny areálu. Začali jsme pracovat na studii a shánět finance. Velkou část rozpočtu tvořily prostředky z participativního rozpočtu města, významná část ale přišla i od soukromých dárců. Následovalo stavební povolení, které jsme získali v květnu 2022. První prostředky šly na opravu základů a čističku odpadních vod. O rok později začaly práce na horní stavbě, to už jsme se ale bohužel potýkali s nedostatkem financí. Co šlo, jsme zvládli vlastními silami nebo za pomoci darů od soukromých podporovatelů. Celá situace vyústila v jednání s vedením města o jednorázové finanční podpoře, která by pomohla dokončit rozestavěnou stavbu a otevřít plnohodnotné zázemí na jaře 2025. To se podařilo – nové zázemí plovárny nyní začne sloužit veřejnosti, která v Liberci nemá mnoho možností, kam se vydat k vodě.

Pohled severní. Foto: BoysPlayNice

Architektura

Nová budova plovárny není manifestem utrácení veřejných peněz. Za minimálních nákladů se podařilo postavit veřejnou stavbu, která by bez občanské iniciativy za tak nízký rozpočet vznikala jen velmi těžko. Naším příspěvkem nebyla jen fyzická práce, ale i projektová a organizační činnost, která s takovou stavbou souvisí. Vznikl návrh, který se soustředil na to, aby byl co nejjednodušší pro výstavbu, fázovatelný a finančně dostupný. Dřevostavba kopíruje dvě výškové úrovně původní základové desky a je základním funkčním prostorem plovárny. Kombinovaný systém dřevostavby z CLT panelů a lehké trámkové konstrukce v sobě integruje sklad, toalety, saunu s odpočívárnou a bistro. Střecha na tyrkysové ocelové konstrukci je deštníkem i slunečníkem plovárny – chrání stavbu i návštěvníky před nepřízní počasí. Pod střechou jsou umístěny sprchy, převlékárny a uzamykatelné skříňky.

Pohled jižní. Foto: BoysPlayNice

Historie

První zmínky o Lesním koupališti pocházejí ještě z období před 2. světovou válkou a vážou se ke spolku „Waldbad in Ruppersdorf“. V roce 1934 požádali zástupci spolku o schválení projektu na zřízení koupaliště. Podle dostupných zdrojů probíhala stavba, které se ujala firma Preibisch a Reinelt spolu se zahradníkem Josefem Peschelem z Ruprechtic, mezi lety 1937 až 1940. Lesní koupaliště bylo rozestavěno už v období druhé světové války. Během války areál využívaly vojenské jednotky ke cvičení, ale zároveň fungoval jako místo běžné rekreace. Po válce pak byly zahájeny práce na dokončení areálu. Úpravami prošla příjezdová cesta, vzniklo parkoviště, byly postaveny převlékací kabiny a restaurace. Zázemí koupaliště tehdy stálo na protější straně než dnes, přiléhající ke komunikaci. Budova, kterou si jistě pamětníci vybaví a která shořela v roce 2010, byla postavena až o dvacet let později. Zajímavostí je také informace, že se nad koupalištěm nacházela nádrž na ohřev vody a dětské brouzdaliště. Od roku 2007 byl areál uzavřen a po požáru zůstala na místě původní plovárny pouze betonová základová deska. Po uzavření místo dál chátralo až do roku 2016, kdy začala jeho revitalizace. Zahrnovala rekonstrukci bazénové vany a kultivaci areálu. Koupaliště bylo znovuotevřeno veřejnosti v roce 2018. První dva roky byly bohužel velmi suché, což se projevilo na kvalitě a množství vody v koupališti. Souběžně s otevřením koupaliště byl zprovozněn také malý stánek s občerstvením a chemické toalety. Na jaře 2020 převzal areál do správy spolek Lesní koupaliště z. s., čímž začala nová etapa historie koupaliště. Tu završilo otevření nové budovy plovárny. Své místo v ní najde potřebné zázemí areálu i sauna, která rozšiřuje možnosti využití i v chladnějších měsících. V plánu jsou další vylepšení – dětský vodní prvek, pobytové schody, nové sportovní zázemí a mnoho dalšího. Práce stále nekončí, a i do budoucna se je na co těšit.

Pohled letecký. Foto: BoysPlayNice

Spolek

Náš spolek Lesní koupaliště z. s. jsme založili na začátku roku 2020, abychom se ucházeli o dlouhodobou správu areálu. Jelikož nám není lhostejné město, ve kterém žijeme, pokusili jsme se získat tento krásný, ale zanedbaný kout Liberce, abychom mu opět vdechli plovárenskou duši, kterou tak dlouho postrádal. Lesnímu koupališti nic nechybělo, stačilo málo. Po pěti letech správy se nám podařilo dokončit nové zázemí a máme z toho obrovskou radost. Vdechli jsme Lesnímu koupališti novou duši. Plovárna tu stojí nejen díky participativním rozpočtům a podpoře města, ale i díky vám. Bez soukromých dárců a partnerů by chyběla nejen zásadní část financí, ale také pocit, že naše práce má smysl. Na příští roky máme připravené další rozvojové aktivity, aby se tento vzácný kout města mohl dál rozvíjet. Stavbou plovárny však naše mise nekončí. Jedeme dál. A tak čistíme, sekáme, prořezáváme, kreslíme, povolujeme, dozorujeme i plánujeme. Chcete-li nám pomoci, budeme rádi – ozvěte se.

Pohled letecký. Foto: BoysPlayNice

Doplňující informace

Použité podklady:

• Citáty – http://www.citaty.net
• Fotografie – BoysPlayNice, info@boysplaynice.com, www.boysplaynice.com
• Fotografie, část textů a tisková zpráva – STUDIO MJÖLK ARCHITEKTI a Vendula Tůmová, LINKA NEWS s.r.o.

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata