Hledat
Nový stavební zákon
estav.tvnový videoportál
Všechna témata

AI a architektura: Jak umělá inteligence mění komplexní obor na pomezí umění a techniky

Přehrát audio verzi

AI a architektura: Jak umělá inteligence mění komplexní obor na pomezí umění a techniky

00:00

00:00

1x

  • 0.25x
  • 0.5x
  • 0.75x
  • 1x
  • 1.25x
  • 1.5x
  • 2x
Umělá inteligence v posledních letech proniká do mnoha oborů, včetně tvůrčích a technických, jakým je architektura. Automatizované skici, strojové optimalizace, či vizualizace podle slovního zadání. Umělá inteligence dnes překotně mění způsob, jak architekti navrhují, analyzují a komunikují své myšlenky. Pojďme se podívat, jak architektura a AI mohou ve vzájemné spolupráci formovat způsob navrhování či jaké nové etické otázky AI v architektuře přináší.
Zdroj: Adobestock – Gorodenkoff
Zdroj: Adobestock – Gorodenkoff

Architekt 21. století

Ještě před několika lety působila myšlenka, že by počítač navrhoval budovy, jako hudba budoucnosti. Dnes však v ateliérech po celém světě vznikají návrhy, které by bez pomoci umělé inteligence nevznikly. Architekti využívají algoritmy k vytváření stovek variant konceptů či k optimalizaci energetické náročnosti budov.

AI v architektuře již není jen experiment, stává se každodenním nástrojem, podobně jako kdysi software pro navrhování, který vytlačil tužku. AI dosud architekta nenahrazuje, ale rozšiřuje jeho schopnosti a stává se jeho „kolegou“, který dokáže během několika minut generovat ideové koncepty či konkrétní vizualizace záměru.

Generativní design: Od stovek variant k jedné vizi

Asi nejviditelnější oblastí, kde se AI prosazuje, je generativní design. Architekt zadá vstupní parametry jako jsou rozměry pozemku, orientaci ke světovým stranám, množství světla nebo základní objemy a algoritmus vytvoří desítky variant, které splňují zadaná kritéria. Architekt pak vybírá, kombinuje a dotváří. AI tak nahrazuje skicování.

Tento přístup využívají platformy jako Autodesk Forma nebo experimentální výzkumné projekty popsané např. v přehledu Generative AI for Architectural Design (Chen & Wang, 2024). Přínosem je nejen rychlost, ale i schopnost objevovat formy, které by architekta nenapadly.

Slabinou generativního designu je naopak uniformita. Modely se často učí z již existujících návrhů, takže reprodukují současný jednotný vkus namísto skutečné inovace.

Automatizace a BIM: Chytrý model, chytřejší rozhodnutí

Druhou oblastí, kde AI mění práci architekta, je automatizace v rámci BIM. Tradičně musel projektant ručně doplňovat data, kontrolovat kolize dat či přepisovat výstupy, dnes zvládne tyto činnosti model sám.

Jazykové modely typu GPT jsou schopny s BIM „mluvit“ v přirozeném jazyce a nahradit tak do určité míry architekta. AI se BIM modelu jednoduše zeptá: „Zkontroluj, jestli okna východní fasády splňují požadovaný součinitel prostupu tepla.“

BIM se tak stává interaktivním partnerem, ne statickou databází, a architekt naopak přestává být technikem dat, ale stává se více „kurátorem“ rozhodnutí. AI totiž zdaleka není neomylná, často generuje logické, ovšem konstrukčně nerealizovatelné nápady. Zde proto stále přichází na řadu zásah architekta – člověka.

Udržitelný návrh: Když algoritmus optimalizuje světlo a teplo

Další oblast, kde AI ukazuje velký potenciál, je udržitelnost.

Algoritmy dokáží analyzovat tisíce kombinací návrhů, aby minimalizovaly energetickou náročnost či spotřebu vody. V praxi to znamená, že AI dokáže odhadnout, jak se bude stavba chovat, než vznikne její první vizualizace.

AI tak může skloubit úvahy o estetické kvalitě fasády s energetickými dopady svých rozhodnutí a od prvopočátku návrhu – udržitelnost přestává být dodatkem, ale stává se východiskem návrhu.

Kvality zohlednění udržitelnosti v návrhu je však opět přímo úměrná vstupům, ze kterých AI vychází. AI sama od sebe neoptimalizuje pro „dobro planety“, ale dle čísel, která jí člověk zadá.

Nová estetika: Svébytný vizuální jazyk AI

V architektonických ateliérech se stále častěji objevují nástroje jako Midjourney, Stable Diffusion nebo DALL·E, které dokáží převést textový popis do obrazu. Architekt může zadat: „Organická betonová knihovna na břehu jezera, inspirovaná Gaudím a brutalismem,“ a během několika sekund získá desítky vizuálních variant.

Vizualizace se z nástroje pro komunikaci s klientem stává zdrojem inspirace. A s tím přichází nový fenomén, který by bylo možné nazvat jako estetická dominanta generovaných obrazů. Obrazy generované pomocí AI mají svůj nezaměnitelný vizuální jazyk a generativní modely tak digitální prostor zahlcují vlastní novou formou vizuálního umění.

Podle Azure Magazine (2024) tato technologie mění i vizuální jazyk architektury: generované obrazy často vytvářejí surrealistické, hyperrealistické kompozice, které formují nové estetické normy. Diskutabilní se pak stává originalita a jednoznačný autorský rukopis, jehož jedinečnost je stírána na úkor efektivity, avšak uniformity, kterou AI generované návrhy přinášejí.

Výzvy a rizika: Autorství a odpovědnost

Disruptivní inovace s sebou však vždy přináší i nové otázky a pochybnosti. AI v architektuře tak otevírá některé zásadní problémy:

  • Kvalita dat – modely se učí z datasetů, které mohou být neúplné nebo zkreslené.
  • Odpovědnost – kdo ponese právní následky, pokud AI navrhne chybně dimenzovanou konstrukci?
  • Ztráta autorské identity – může architekt tvrdit, že návrh je „jeho“, když jej vytvořil model?
  • Eroze estetiky – nemůže AI zploštit architekturu do globálního generického stylu?

Etické otázky jsou neoddělitelnou součástí tohoto trendu a v odborných kruzích jsou aktivně diskutovány. Například The American Institute of Architects (2024) ukazuje, že polovina architektů se obává ztráty originality. Khosravi & Erfani (2025) navrhují model „architekt jako supervizor AI“ a Zhang & Xu (2025) ukazují, že většina AI v architektuře má zatím nízkou vysvětlitelnost, tedy že dochází k fenoménu tzn. „černé skříňky“.

To je v oboru, kde autor nese za svůj návrh odpovědnost, zásadní a toto téma tak bude formovat reálné uplatnění AI v praxi a pravděpodobně se bude také významně propisovat do vývoje estetické podoby architektury.

Budoucnost: Architekt jako dirigent digitálního orchestru

Jak bude vypadat ateliér roku 2035? Zřejmě si ho můžeme představit jako malý tým lidí, který bude obklopený sítí digitálních „asistentů“. Jeden AI agent bude generovat koncepty, druhý bude zpracovávat konstrukční výpočty, třetí analyzovat rozpočet či uhlíkovou stopu. Architekt bude jejich dirigentem, nikoli nahrazeným článkem.

Podle Zhang & Xu (2025) se klíčovým trendem stane tzv. Explainable AI – systémy, které dokáží vysvětlit, proč se rozhodly právě takto. Bez toho stále nelze AI v profesi s právní odpovědností plně integrovat. Explainable AI tak bude pravděpodobně středobodem odborného výzkumu na poli AI jako takové, ať již pro potřeby architektury, nebo jiných.

Budoucnost v každém případě nebude o tom, zda AI nahradí architekta, ale jak se oba naučí spolu tvořit. AI bude partner a pomocník, nikoliv náhradník.

Nová role architekta

AI přináší do architektury to, co industrializace přinesla do stavebnictví – dramatický posun efektivity, ale i potřebu nově definovat roli člověka. AI změnila způsob, jak přemýšlíme o návrhu budov. Přinesla nové možnosti i nová rizika.

Není to technologie, která by architekty nahrazovala. Ale je to technologie, která od nich bude vyžadovat více. Více kritického myšlení, více autorské odvahy a více odpovědnosti. Budoucnost architektury tak nedefinuje AI samotná. Budoucnost architektury definuje způsob, jakým se architekti rozhodnou AI používat.

Použité prameny:

  1. Autodesk. (2024, April 9). How AI in architecture is shaping the future of design and construction. Autodesk Design & Make.
    https://www.autodesk.com/design-make/articles/ai-in-architecture
  2. The American Institute of Architects (AIA). (2024, June 12). Architects are excited about the potential of AI, but concerns abound. AIA Architect.
    https://www.aia.org/aia-architect/article/architects-are-excited-about-potential-ai-concerns-abound
  3. Zhang, L., & Xu, H. (2025). The role of artificial intelligence (AI) in architectural design: A systematic review. Architectural Intelligence, 3(2). Springer.
    https://link.springer.com/article/10.1007/s43995-025-00186-1
  4. Chen, Y., & Wang, X. (2024). Generative AI for architectural design: A literature review. arXiv preprint arXiv:2404.01335.
    https://arxiv.org/abs/2404.01335
  5. Wang, J., & Patel, A. (2024). Interactive design by integrating a large pre-trained language model and building information modeling (BIM). arXiv preprint arXiv:2306.14165.
    https://arxiv.org/abs/2306.14165
  6. Li, S., & Huang, T. (2024). Generative AI-powered architectural exterior conceptual design. Journal of Computational Design and Engineering, 11(5), 125–138.
    https://academic.oup.com/jcde/article/11/5/125/7749580
  7. Azure Magazine. (2024, March 7). A.I. in architecture: The shape of design to come? Azure.
    https://www.azuremagazine.com/article/a-i-in-architecture-the-shape-of-design-to-come/
  8. Khosravi, S., & Erfani, S. (2025). Architectural practice process and artificial intelligence – an evolving practice. arXiv preprint arXiv:2507.23653.
    https://arxiv.org/abs/2507.23653
  9. Alqahtani, F., & Rahman, A. (2024). Generative AI: A systematic review and applications. Multimedia Tools and Applications, Springer.
    https://link.springer.com/article/10.1007/s11042-024-20016-1

Tomáš Kovařík

Ztotožňuje se s citátem H. Holleina „všechno je architektura“. Možná proto, navzdory ekonomickému vzdělání, má k architektuře blízko, často ve spojitosti s fotografováním, které ho naučilo rozhlížet se kolem sebe. Tyto dvě záliby daly v roce 2018 vzniknout výstavě fotografií zobrazující významné stavby z let 1948 až 1989. Středobodem jeho zájmu jsou stavby ve stylu brutalismu, technicismu, konstruktivismu a funkcionalismu. Zajímá ho problematika brownfields a skandinávská architektura, za kterou také rád cestuje.

Sdílet / hodnotit tento článek

Přečtěte si více k tématu Digitalizace a robotizace

Foto: Pexels

Nový evropský Bauhaus hledá cesty k uskutečnění cílů Zelené dohody pro Evropu

Mezi vyhledávané evropské projekty patří interdisciplinární iniciativa nazvaná Nový evropský Bauhaus (New European Bauhaus). S odkazem na legendární výmarskou školu umění (1919–1933) si klade za cíl propojit moderní technologie s tradičními řemesly, s uměním, architekturou a designem a pomoci…

Zdroj: zelivskypoklad.eu

3D technologie oživují poklady z kláštera v Želivě

Digitalizace kulturního dědictví není jen otázkou uchování historie. Tzv. digitální pasy budov (BIM) pomáhají při správě a ochraně památek. Tyto modely umožňují nejen přesné plánování oprav, ale i propojení s dalšími systémy veřejné správy.

REKLAMA