Přehrát audio verzi
Plovoucí dům je v Londýně unikát. Možná ale přibydou další
00:00
00:00
1x
- 0.25x
- 0.5x
- 0.75x
- 1x
- 1.25x
- 1.5x
- 2x
Život na vlnách zní jako báječné dobrodružství. Zvlášť když se po takovém dobrodružství můžete vydat na bezpečnou souš, kde vám nic s půdou pod nohama nehoupe. Ne každý to tak ale vidí. Například postarší klient architektů ze studia TiggColl se s vodním prostředím sžil dokonale. Natolik, že sám sobě vyvolil bydlení na jedné z pětatřiceti obytných lodí, kotvících na soukromém kotvišti v londýnském Hampton Hall Farm.
Se svým lehce rozhoupaným bydlením byl nadmíru spokojený dlouhá léta. Jenže právě ta léta vstoupila do jeho kalkulací o budoucnosti. I staří mořští vlci dožívají na pevnině. On se s tím ale smířit nechtěl, přestože se mu léta stále výrazněji připomínala. Exotické bydlení na kotvící lodi zkrátka nebylo pohodlné, inkluzivní a už vůbec ne bezbariérové. Vzdát se ale vody kolem svého bydlení nechtěl. Jak ale žít na vodě a přitom ne na lodi?
Proto také při hledání odpovědi oslovil architekty z TiggColl. Aby pro něj navrhli to, co je v Nizozemsku už docela standardní, ale v Anglii pořád ještě výsostně neobvyklé. Plovoucí dům.
Když je voda nadevše
Jako netradiční řešení pro stáří, které se nechce zříct života na vlnách. Bydlení, které by posloužilo jako odpověď na limity místa i výzvy pokročilého věku. Reakce na přání osoby, která si na stará kolena nechce zvykat na to, že ho nebudí houkání sirén mlžných bójek a že se pod ním může podlaha zahoupat, když kolem zrovna proplouvá remorkér. A architekti se toho zhostili se ctí.
Jimi navržený a zkonstruovaný The Float House, Plovoucí dům, je po všech stránkách mimořádným počinem. Je to ukázka inovativního modulárního domu. Současnou interpretaci bydlení na vodě, která kombinuje vysoké nároky na komfort rodinného života s technologickými inovacemi. A též s důrazem na současnou udržitelnost. Klient pravda musel kvůli této stavbě změnit adresu, kotví dnes na kanálu Grand Union v londýnské čtvrti Ruislip, ale svůj životní styl proměnit nemusel.
Plovoucí dům, nový a neotřele řešený, je tak pokračováním života na vodě, ovšem v novém uspořádání a docela jiné úrovni pohodlí. Důležité přitom bylo, aby obydlí více vyhovovalo prostorovým a bezbariérovým požadavkům, kapacitou odpovídající potřebám rostoucí rodiny, s proměňujícími se zdravotními potřebami. Klíčovým bodem zadání bylo vytvoření plnohodnotného rodinného domu s možností bezbariérového přístupu.
Můžete odvětit, že většinu z toho by obsáhl klasický hausbót. Ale tady to bylo jiné. Zásadním rozdílem oproti tradičním hausbótům je tu konstrukční princip. Zatímco běžné lodě mají podlahu pod úrovní hladiny – což vede k docela očekávatelným problémům s chladem a vlhkostí – Plovoucí dům je navržen jako objekt „sedící“ nad vodou. Dalším rozdílem je, že tu nenarazíme na klasické obytné kóje, oddělené kajuty a přepážky. Interiér domu je koncipován jako otevřený, světlý.
Budiž světlo!
Ta otevřenost, která by se asi s funkcí lodi či hausbótu příliš neshodovala, pak vede k tomu, že maximálně efektivně je využitý celý zastřešený prostor. Velkoformátová okna poskytují výhledy na vodní hladinu i okolní krajinu a vytvářejí přímé vizuální propojení s přírodou, aniž by byla narušena míra soukromí a bezpečí.
Což vypadá sice hezky, ale neskryje to skutečnost, že architekti ze studia TiggColl tu museli opravdu „sáhnout do hloubky“ při hledání technicko-materiálových řešení. Tohle opravdu nebyl normovaný nebo nějak typizovaný projekt, klasická zakázka. Povětšinou se tedy architekti opírali o to, čeho má být dosaženo a promýšleli k tomu různé cesty. A každé „pro“ se obvykle pojilo s nějakým „proti“, které bylo třeba vyvažovat.
Například pro exteriér objektu byl jasnou volbou obklad horizontálními lamelami ze dřeva Accoya. Proč? Protože je velmi odolné, s vysokou hustotou. Skvěle se hodí do prostředí s vysokou vlhkostí, je bezúdržbové, přirozeně stárne. Tenhle materiál postupně pak vizuálně splývá s okolním břehem, čímž dům získává dynamický charakter v čase. Paráda.
Jenže nevýhodou Accoya je jeho hmotnost. Není to lehké dřevo, a tak se tento obklad musel kompenzovat odlišnou formou konstrukce. Přeci jen, tenhle dům stál na vodě.
I proto, že nebylo možné dále zvyšovat hmotnost sekundárním vnitřním obkladem, je v interiéru přiznána dřevěná nosná konstrukce. Naštěstí to nepůsobí nějak samoúčelně nebo nedotaženě. Tahle forma sjednocuje prostor a dodává mu hřejivý, klidný a přirozený výraz. I proto, že použité materiály jsou kvalitní a střídmé: podlahy z vrstveného dubu, černě lakovaná kuchyň s pracovními deskami.
Stavěno námořníky
Specifické podmínky lokality ovlivnily celé konstrukční řešení. Přístup ke kanálu je omezen nízkými mosty na obou stranách a chybí zde suchý dok či nábřeží, což znemožňuje běžnou údržbu lodí pomocí jeřábu. Ve spolupráci s námořním a statickým inženýrem proto vznikl unikátní systém deseti vzájemně propojených ocelových trupů, které jsou spojeny nosnou konstrukcí. Tomu se v námořních stavbách říká gantry.
Každý segment lze samostatně odpojit, odplavit a vyzdvihnout na břeh, což výrazně zjednodušuje údržbu bez potřeby rozsáhlé infrastruktury.
Samotná stavba probíhala jako prefabrikovaný proces. Po sestavení a spuštění plovoucí základny byla na místě rychle instalována dřevěná konstrukce, čímž se minimalizoval čas výstavby na vodě i dopad na okolní komunitu. I tak bylo třeba se vypořádat s jedním z největších omezení projektu. A to, že stavba Plovoucího domu byla jasně omezená samotným rozměrem parcely, trupu. Ukročit tu zkrátka nebylo kam. K dispozici byly pouhé 4 × 20 metrů, dané šířkou kanálu, manipulačními vzdálenostmi a délkou kotviště.
Na této ploše bylo nutné vytvořit plnohodnotný rodinný program: otevřený obytný prostor s kuchyní, hlavní ložnici, dva pokoje se společnou koupelnu. Architekti z TiggColl přitom reagovali inovativně. Snažili se, například s pomocí vyložených okenních arkýřů, rozšířit interiér o další funkční plochy. V kuchyni slouží jako pracovní desky, v pokojích jako niky pro vsazené postele. Tyto prvky spolu s integrovanými ventilačními panely a stíněním zároveň utvářejí výraz fasády směrem k břehu.
Vedoucí architektka, Rachel Coll, neskrývá ambici, že jejich Plovoucí dům se stal docela zajímavým prototypem pro kvalitní bydlení na vodě. Takže těch Plovoucích domů možná uvidíme na hladině britských řek a kanálů brzy možná víc.
Údaje o projektu
| Název projektu: | The Float House |
|---|---|
| Typ projektu: | plovoucí dům, modulární stavba |
| Architektonické studio: | Tigg + Coll Architects |
| Lokalizace: | Grand Canal, Ruislip, Londýn, Spojené království |
| Vedoucí architekt: | Rachel Coll |
| Hlavní dodavatel stavby: | Stella Rossa |
| Statika: | Engenuiti |
| Konzultace – námořní stavby: | Marmus |
| Truhlářské práce: | Sten Tanneberger |
| Krajinářské řešení: | Topia Landscapes |
| Klient: | soukromá osoba / Phil a Narinda Desrosiers |
| Rok dokončení (finalizace): | 2025 |
| Užitná plocha: | 80 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek