Přehrát audio verzi
Náměstí Jiřího z Poděbrad s odstupem: Žádná proměna důležitého místa se neobejde bez kritiky. Kvalitu prověří čas
00:00
00:00
1x
- 0.25x
- 0.5x
- 0.75x
- 1x
- 1.25x
- 1.5x
- 2x
Od královských Vinohrad k ikoně sakrální architektury
Náměstí Jiřího z Poděbrad vzniklo na přelomu 19. a 20. století jako součást pravidelné urbanistické struktury Královských Vinohrad. Od počátku mělo představovat reprezentativní veřejný prostor nové městské čtvrti – místo setkávání, trhu a centrem dění.
Jeho dnešní identitu však nejvíce ovlivnila stavba kostela Nejsvětějšího Srdce Páně, který podle návrhu slovinského architekta Josipa Plečnika vznikl v letech 1928–1932. Monumentální kostel s charakteristickou věží a obrovským hodinovým ciferníkem patří k nejvýznamnějším stavbám evropské meziválečné architektury a stal se přirozenou dominantou celého náměstí.
Přesto náměstí nikdy nebylo dokončeno přesně podle původních představ. Druhá polovina 20. století přinesla řadu dílčích zásahů – výstavbu stanice metra, nové komunikace, asfaltové cesty, technické objekty i postupně narůstající množství automobilové infrastruktury. Výsledkem byl prostor, který fungoval spíše jako soubor oddělených ploch s různými ději, než jako jednotné městské náměstí.
Náměstí Jiřího z Poděbrad v Praze se proměnilo v živý přírodní park, pomáhá zadržovat dešťovou vodu a reaguje na klimatické změny
přečíst článekPůvodní stav nevyhovoval…
Před rekonstrukcí patřil Jiřák mezi oblíbená pražská náměstí, zároveň ale vykazoval řadu provozních i technických problémů.
Největším problémem byla roztříštěnost prostoru. Před Plečnikovým kostelem se nacházely nepravidelné asfaltové komunikace, výdech metra, nevhodně umístěná zeleň i množství bariér, které narušovaly hlavní pohledovou osu. Přestože se zde pravidelně konaly farmářské trhy a kulturní akce, chyběla zpevněná plocha, která by dokázala pojmout větší množství lidí a zároveň zachovala kvalitní pobytové prostředí.
Dalším důvodem byla klimatická odolnost. Velká část povrchů byla nepropustná, dešťová voda odtékala přímo do kanalizace a stromy měly omezený prostor pro kořeny. V době stále častějších letních veder se ukázalo, že náměstí musí plnit i funkci modrozelené infrastruktury – ochlazovat okolí, zadržovat vodu a vytvářet příjemné mikroklima.
Své sehrála také technická infrastruktura. Stanice metra z 80. let potřebovala nový ventilační systém a řada inženýrských sítí byla na hranici životnosti. Město proto rozhodlo spojit jejich obnovu s komplexní revitalizací celého veřejného prostoru.
Zdroj: Ing. arch. Josef Matyska
Dvacet let příprav a architektonická soutěž
O obnově Jiřáku se začalo vážně diskutovat již kolem roku 2000. Následovala řada urbanistických studií, participačních setkání s obyvateli i odborných debat nad budoucí podobou náměstí. Právě dlouhá příprava se později stala jedním z důvodů, proč je projekt považován za jeden z nejpromyšlenějších veřejných prostorů posledních let.
Klíčovým okamžikem byla otevřená architektonická soutěž, z níž vzešel vítězný návrh MCA atelier architektů Miroslava Cikána a Pavly Melkové. Oba architekti patří dlouhodobě mezi výrazné osobnosti české architektury a věnují se především veřejnému prostoru, krajině a městskému urbanismu.
Jejich návrh nezvítězil díky výrazné formě, ale spíše díky zdrženlivosti. Namísto vytváření nových dominant usilovali o to, aby znovu vynikla ta nejdůležitější – Plečnikův kostel. Architekti často mluví o „dokončení náměstí“, nikoli o jeho přestavbě. Cílem bylo obnovit logiku prostoru, odstranit nahodilé zásahy z minulých desetiletí a vytvořit místo, které bude přirozeně fungovat dalších sto let.
Rekonstrukce: když architektura pracuje s detailem
Stavební práce byly zahájeny v lednu 2024 a probíhaly za plného provozu okolních ulic i stanice metra. Výsledkem není efektní objekt, ale pečlivě navržený celek, jehož kvalita se skrývá především v detailech.
Nové předpolí Plečnikova kostela
Nejviditelnější změnou je vznik velkorysého dlážděného prostoru před kostelem. Stromořadí bylo posunuto tak, aby průčelí stavby získalo důstojné předpolí a návštěvník mohl poprvé po desetiletích vnímat kostel v celé jeho monumentalitě. Nová plocha zároveň umožňuje pořádání koncertů, trhů, slavností nebo městských akcí.
Zdroj: Ing. arch. Josef Matyska
Voda jako součást architektury
Jedním z nejzajímavějších technických řešení je hospodaření s dešťovou vodou. Ta již nekončí automaticky v kanalizaci. Voda ze střechy kostela i z okolních zpevněných ploch je odváděna do velkých retenčních nádrží pod náměstím a následně slouží k zavlažování zeleně.
Pod povrchem se nachází rozsáhlý systém vsakovacích vrstev, který umožňuje přirozené vsakování vody a současně vytváří lepší podmínky pro růst stromů. Právě tato neviditelná infrastruktura představuje jednu z největších hodnot celé rekonstrukce. Voda se zde prolíná i ve formě pítek, mlžítek či loužítek pro ptáčky a hmyz.
Stromy jako klimatická infrastruktura
Na náměstí bylo vysazeno 177 nových stromů několika druhů. Důležitější než samotný počet je však jejich umístění. Každý strom získal výrazně větší kořenový prostor, závlahu i kvalitnější půdu. Díky tomu mají stromy šanci dorůst do velikosti, která skutečně ovlivní mikroklima náměstí.
Zároveň byly omezeny asfaltové povrchy a nahrazeny kombinací žulové dlažby a propustných mlatových cest. Materiálová paleta je velmi střídmá – česká žula, kámen, dřevo a ocel. Architekti tím navazují na tradici vinohradských veřejných prostorů a zároveň vytvářejí nadčasové řešení bez výrazných módních prvků.
Trhy zůstávají srdcem Jiřáku
Přestože se náměstí výrazně proměnilo, zachovalo si svou nejdůležitější funkci – každodenní městský život. Farmářské trhy, které se zde konají již od roku 2010, zůstávají součástí návrhu. Nové uspořádání nabízí lepší napojení na technickou infrastrukturu i větší flexibilitu pro kulturní a komunitní akce.
Co vyvolalo kritiku?
Snad žádná významná proměna veřejného prostoru se neobejde bez negativních reakcí a Jiřák není výjimkou. Diskuse se soustředí především na čtyři témata.
Zdroj: Ing. arch. Josef Matyska
Příliš mnoho kamene?
Část obyvatel kritizuje rozsah dlážděných ploch před kostelem a označuje je za „kamennou poušť“. Díky ploše však vzrostl počet akcí, které je zde možné pořádat, aniž by návštěvníci chodili po travnatých plochách. Architekti naopak argumentují tím, že stromy jsou zatím mladé a skutečný charakter prostoru se projeví až během několika let, kdy koruny vytvoří souvislý stín. Podobná situace nastala i u řady zahraničních revitalizací, kde bylo potřeba vyčkat na dorůstající zeleň. Kromě toho výsadba vzrostlých stromů je násobně nákladnější.
Kontroverzní výdech metra
Největší pozornost médií získal nový ventilační objekt stanice metra. Jeho sochařská forma výrazně vystupuje z jinak střídmého prostředí a část veřejnosti ji považuje za příliš dominantní. Dopravní podnik i architekti však upozorňují, že nový systém odvádí vzduch vzhůru, splňuje současné hygienické požadavky a zároveň zabírá menší plochu než původní zařízení. Výduch neměl být umělecký dílem, které by mohlo být chráněno a bylo by problematické jeho odstranění, jako tomu bylo teď.
Zdroj: Ing. arch. Josef Matyska
Červené lavičky
Výrazným vizuálním prvkem se staly mobilní červené lavičky. Někteří je považují za osvěžení veřejného prostoru, jiným barevnost připadá příliš výrazná vzhledem k historickému prostředí Vinohrad. Jejich hlavní výhodou je možnost přesouvání – lidé si mohou sami určovat orientaci sezení podle slunce, stínu nebo společenské situace.
Mladé stromy a první dojem
Nejčastější výtka není ve skutečnosti kritikou návrhu, ale času. Mnoho fotografií z otevření náměstí ukazuje malé stromky a rozsáhlé dlážděné plochy bez stínu. Projekt je přitom navržen s horizontem několika desetiletí. Teprve až stromy dorostou, vznikne prostředí, které architekti zamýšleli – náměstí s hustou korunovou vrstvou, příjemným mikroklimatem a výrazně menším přehříváním.
Zdroj: Ing. arch. Josef Matyska
Proměna, kterou prověří až každodenní život
Rekonstrukce náměstí Jiřího z Poděbrad nepřinesla ikonickou stavbu ani výrazné architektonické gesto. Její největší hodnotou je obnova logiky veřejného prostoru. Projekt spojuje historický odkaz Plečnikovy architektury s principy současného města – hospodařením s dešťovou vodou, kvalitní zelení, bezbariérovostí i flexibilním využitím pro každodenní život.
Zda se Jiřák skutečně stane vzorem pro další revitalizace českých náměstí, ukážou až následující roky. Právě u veřejného prostoru totiž není nejdůležitějším měřítkem první dojem po otevření, ale schopnost sloužit lidem po celé generace. Tři měsíce od otevření je náměstí vždy plné a lze pozorovat množství lidí při nejrůznějších aktivitách, a to je výsledkem dobře navrženého veřejného prostoru.
Sdílet / hodnotit tento článek