• ESTAV.cz
• Témata
• Plánujeme
• Výstavba a rozvoj měst a obcí
• Architekt Milan Kopeček: Mým úkolem je hlídat charakter města spojeného s Vltavou

Prohlédnout fotogalerii11 fotografií

Cena Architekt obci vstoupila již do 10. ročníku a klade si za cíl upozorňovat na význam spolupráce architekta a samosprávy při rozvoji sídel. Cenu tak získává nejenom tvůrce architektonických řešení, ale zároveň i zástupce města či obce. V případě Libčic nad Vltavou porota soutěže ocenila kromě architektonické úrovně připravovaných staveb a estetiky prostředí také spolupráci v rámci samosprávy a příkladnou participaci s občany. Dlouhodobě zde probíhá úspěšná přeměna industriálních brownfieldů na místa pro bydlení i kulturní a společenské akce, pamatuje se také na sportovně-rekreační aktivity, na přímý kontakt s řekou a nádhernou okolní přírodou.

Katalánský architekt Ricardo Bofill svého času s nadsázkou říkával, že město, které nemá řeku, je velmi, ale velmi, ošklivé… Souhlasil byste s tímto názorem?

Bez výhrad. Bofill byl mistrem v tom, jak starým strukturám vdechnout nový život. Ať už je to dánská Kodaň, nebo pražský Karlín, tamní brownfieldy ožívají i proto, že se integrují s vodním živlem. Voda dává městu zrcadlo, bez nich krása rychle vadne.

Jakou výhodu mají v tomto smyslu Libčice nad Vltavou?

Opravdu velkou, ale je potřeba si tento benefit hlídat. Úkolem městského architekta je kromě jiného i posuzování investičních záměrů a zajištění, aby nové projekty respektovaly charakter města v údolí Vltavy. Krajinářské projekty tvoří zelenou páteř identity Libčic, obnova historických polních cest společně s výsadbou nových alejí je dlouhodobým projektem s cílem propojit město s okolními obcemi pro pěší a cyklisty. Součástí jsou pravidelné komunitní výsadby – například v lokalitách Chýnov a nad Moráňskými stráněmi –, které posilují vztah k okolní krajině. Máme v plánu umocnit vztah k řece a náplavce. Na náplavku proběhla architektonická soutěž v roce 2022, kterou vyhrál Till Rehwaldt, s konceptem revitalizace cenného prostoru u Vltavy pro sport a rekreaci při zachování přírodního charakteru a biotopu. Jeho návrh řeší i retenci vody a kontakt s řekou, což považujeme v době klimatické změny za klíčové. Do třetice bych ještě uvedl úpravy Parku rodiny Fischerů podle návrhu Lucie Sedláčkové z projekčního atelieru JENA ve spolupráci s místostarostkou Libčic Terezou Nehasilovou. Jde o komplexní revitalizaci dokončenou v září 2025. Projekt vrátil prostoru atmosféru, bezpečnější a hravější design a arboristickou hodnotu. Zahrnuje rovněž obnovu cestní sítě v podobě cihlové dlažby a mlatu, nový mobiliář a veřejné osvětlení, ošetření vzrostlých stromů a instalaci originálního herního prvku potrubního mluvítka.

Zimní náplavka. Foto: Jan Hodač

V čem podle vás spočívá role městského architekta – s jakou vizí jste na pozici nastupoval?

Myslím si, že městský architekt může být hybatelem pro kvalitní rozvoj měst, který prokazatelně vede ke zvýšení komfortu bydlení i hrdosti místních na své město. Není to jenom poradenství, ale také odborná opora při rozhodování městské samosprávy ohledně rozvoje města, férovosti přístupu k jednotlivým aktérům v území i garance odbornosti prezentace směrem k místním obyvatelům. Nesporným benefitem je navázání na práci mého předchůdce Jiřího Opočenského. Já jsem nastupoval s ambiciózní vizí zásadních změn v nastavení klíčových pravidel pro spolupráci s investory, usiloval jsem o zajištění transparentního a srozumitelného přístupu samosprávy směrem k dalším aktérům rozvoje města. Spolupráce trvá již řadu let, je založena na vzájemné důvěře mezi vedením města a architektem a není omezena pouze jedním volebním obdobím. Klíčová témata se konzultují a hledá se pro ně podpora napříč politickým spektrem ve Výboru rozvoje města, kde je zastoupeno jak vedení, tak opozice. Společně se samosprávou jsme vybudovali transparentní systém konzultací, který umožňuje předcházet urbanistickým chybám. Začíná to u přípravy koncepcí a formulace zadání pro strategické stavby, kde klade důraz na funkční propojení již existujícího města s novou výstavbou. Zavedli jsme transparentní metodiku pro jednání s investory, což jsou sepsané Zásady pro spolupráci s developery definující nároky města na kvalitu veřejných prostranství, občanskou vybavenost a podíl investora na nákladech vyvolaných novou výstavbou. Tím se předchází vzniku izolovaných satelitních celků bez vazby na existující město; se Zásadami souvisí i nastavená kontribuční politika, která zahrnuje jak nároky plynoucí z vlastních ploch v plánovaných objektech, tak i stupeň přípravy území, během něhož probíhá parcelace a členění území na menší celky. I v této fázi má město nastavené mechanismy, kdy je developer povinen spolupodílet se na budoucích nákladech rozvoje infrastruktury města. Společně jsou prosazována řešení, která jsou ekonomicky udržitelná a odolná, čímž vytváří hodnoty, které nebudou pro příští generace zátěží, ale přínosem.

Z veřejné diskuse vyplývá, že dáváte velký prostor studentům. Mohl byste uvést některé příklady?

Město dlouhodobě spolupracuje s vysokými školami, zejména s ČVUT FA a FSV v urbanistických tématech. Neopomíjíme ani na téma krajinářských architektů. Studentům se nabízí místní lokace jako výzva a laboratoř pro tvůrčí potenciál. V minulých letech bylo například Městské koupaliště zdrojem pro úvahy o přípravě revitalizace areálu, rozvržení ploch pro pevnou sportovní halu, zázemí plovárny i další služby navázané na sportovní areál. Nejede ale jenom o studenty urbanismu, zajímavá zkušenost vzešla třeba ze spolupráce s DAMU a studenty produkce, která přinesla Libčicím dokument zvaný Kulturní koncepce města. Ten reflektuje aktuální stav komunity a naznačuje, jakým směrem by se kultura a komunitní život mohl rozvíjet. V této myšlenkové linii se protínají potřeby života města s tím, co nabízí a umožňuje kvalitní urbanismus a architektura. A opačně, kvalitní architektura ve veřejném prostoru kultivuje vnímání místních obyvatel k místu bydliště.

Našel jsem zde dokonce zmínku o inkubátoru vizí a živé laboratoři. Co si pod tím máme představit?

Jsem zastáncem systematického propojování akademické sféry, studentů, se stavebními úkoly běžného života města a jeho obyvatel. Takovýto koncept Young guns může být inkubátorem vizí nejenom pro Libčice. Je to skutečně taková živá laboratoř pro vysokoškolské studenty architektury. Nejde o nárazové akce, ale o dlouhodobý a řízený stav, kdy město ve spolupráci s městským architektem aktivně nabízí lokální témata pro ročníkové a diplomové práce. Tento přístup má několik rovin, a to nejen pro město, které získává neotřelé, nekonvenční pohledy na problematické lokality bez zatížení provozní slepotou nebo rozpočtovými limity. Studenti získávají cennou zpětnou vazbu ke svým tvůrčím nápadům a to skutečnou – reálnou, nikoliv jen podle akademických kritérií. Tyto vize slouží jako cenný podklad pro budoucí reálná zadání. Důležitý je i vliv na veřejnost, pro kterou jsou studentské práce ideálním mostem. Občané si skrze ně mohou zaostřit vnímání prostoru v širších souvislostech, diskutovat o urbanismu a nebát se moderní architektury. Pohled a přístup Young guns sice nejsou stavby z cihel a betonu, ale jsou kromě své urbanistické báze i projekty sociální infrastruktury. Jsou to takzvané soft aktivity s největším dlouhodobým dopadem. I díky nim je dnes v Libčicích nad Vltavou možné realizovat i odvážnější architektonické kroky, protože studenti do města přinášejí neotřelý pohled. Pravidelné pořádání besed, výstav studentských prací v prostorách úřadu nebo v areálu plovárny a jejich sdílení na sociálních sítích vytvořilo v Libčicích specifické klima s řadou benefitů pro budování identity. Libčice se díky těmto projektům profilují jako moderní, otevřené město, které se nebojí diskuse a s vyjádřeným respektem dává prostor mladým talentům.

Vizualizace z diplomové práce, lze ověřit v archivu ČVUT. Zdroj: Tom Bartoň

Podílejí se studenti i na participaci s místními obyvateli?

Ano. Představují obyvatelům své projekty a návrhy, provádějí průzkumy. Obyvatelé jsou takto informováni o uvažovaných změnách již ve fázi přípravy podkladů a studií. Jedním z příkladů může být Obnova venkovních pozemků ZŠ Karla Hašlera, což byl klíčový projekt v oblasti participace. Debata se zde nesoustředila pouze na estetiku, ale také na funkční využití pozemků pro výuku, sport i odpočinek o přestávkách. Do procesu byli přímo zapojeni uživatelé areálu – žáci a pedagogové, jejichž podněty se staly závaznou součástí zadání pro následnou architektonickou studii. Výstupy z debat byly prezentovány širší veřejnosti, čímž se eliminovaly budoucí konflikty a zajistilo se široké přijetí záměru.

Konzultujete takto i nový územní plán? Už je hotový?

Ano, je hotový a čerstvě schválený v zastupitelstvu. Oproti předchozímu územnímu plánu navrhuje optimalizaci zastavitelných ploch, která koreluje s předpoklady plynoucími z požadavků Strategického plánu na období do roku 2030. Město si jako velkou hodnotu cení, že nebylo zasaženo překotnou výstavbou, a proto hledí na podporu růstu s opatrností. Hodnotou v rámci urbanistické koncepce je udržení soudržnosti města, proto klademe velký důraz na předcházení vzniku konfliktních situací při přípravě i realizaci nových developerských záměrů. Nová výstavba nesmí narušit negativními zásahy, zejména dopravními, atmosféru města. Díky tomu jsou obyvatelé z nových lokalit následně pozitivněji přijímáni do komunity města. Urbanismus cílí i na promyšlené navrhování nových lokalit. Proto se v novém územním plánu zakotvuje požadavek na koordinovaný návrh těchto území. Zakotvuje přímo zadání pro pořízení regulačního plánu pro konkrétní lokality. Všechny připravované a realizované projekty demonstrují schopnost Libčic nad Vltavou pracovat s různými měřítky a typologiemi. Od drobných úprav v ulicích, novostavbu dětské skupiny, přes racionální byť dočasné řešení chybějících sportovních kapacit nafukovací halou, až po zásadní urbanistický zásah do centra města.

Co považujte za největší architektonicko-urbanistický problém vašeho města a jak jej řešit?

Jsou to takové ty relikty minulé doby v oblasti architektury a necitlivé zásahy do okolní přírody. U nás je to například bývalý průmyslový areál šroubáren, který má svůj industriální půvab, ale taktéž mnohé nástrahy. Pro Libčice je to téma desetiletí. Diplomová práce architekta Toma Bartoně přinesla hlubokou analýzu a návrh transformace části tohoto nejvýznamnějšího libčického brownfieldu, budoucího města ve městě. Veřejná prezentace této práce byla emotivním setkáním nad budoucností. Pro občany, kteří v areálu generace pracovali, šlo o důležitý moment smíření se s koncem průmyslové éry a přijetí nové, městotvorné funkce. I když vlastník areálu má své renomované architekty, kteří rozvíjí kvalitní koncept, byla konfrontace s nezaujatým pohledem diplomanta velmi osvěžující. Problémem je dopravní situace ve městě. Dopravní politika se v aktuálním období zaměřila na dva zásadní aspekty: Řešení parkovacích kapacit a zvýšení prostupnosti a bezpečnosti v rezidenčních čtvrtích prostřednictvím zklidňování dopravy. Postupně jsou zpracovávány architekty ve spolupráci s dopravními inženýry návrhy řešení jednotlivých ulic na základě analýzy širších souvislostí s cílem optimalizace veřejného prostoru. Základem je identifikace ploch, kde lze parkování legalizovat a usměrnit tak, aby nebránilo průjezdu záchranných složek ani pohybu pěších. Jedním z cílů je prioritizace lokalit, coby podkladu pro postupné investice města do parkovacích zálivů a odstavných ploch s důrazem na propustné povrchy pro hospodaření s dešťovou vodou. Dalším z cílů je postupně proměňovat tranzitní charaktery ulic na sdílený prostor, kde je upřednostněn bezpečný pohyb obyvatel před rychlou průjezdností automobilů. Před zadáním celoměstské dopravní studie proběhla unikátní on-line participace občanů na definování problematických míst v dopravě. Obyvatelé prostřednictvím mapování a dotazování označili z jejich uživatelského pohledu kolizní či až nebezpečná místa a úseky. To umožnilo projektantům zaměřit se na skutečné, nikoliv jen teoretické problémy mobility ve městě.

Šroubárny z vyhlídky z protilehlého břehu Vltavy. Foto: Tomáš List

Zaujal vás nějaký model, případně inspirace z podobných měst v zahraničí?

Kodaň, Vídeň, to jsou samozřejmě architektonické evergreeny. Od kterých lze převzít jednu z nejdůležitějších lekcí, která zní: vtáhněte lidi do hry. Mě ale nejvíc baví ten moment, kdy se z architektury stane věc veřejná a lidé o ní u piva nediskutují jako o nutném zlu, ale jako o společné budoucnosti.

Jak vnímáte architektonické soutěže a čím je pro vás ocenění Architekt obci?

Soutěže jsou nejlepší filtr na kvalitu. Je to poctivý způsob, jak z hromady nápadů transparentně vybrat ten nejvhodnější. To, že Libčice získaly ocenění Architekt obci, mě samozřejmě těší. Uznání si velmi vážím. A ač s letošním vítězstvím je spojováno mé jméno, já to chápu především tak, že ocenění patří všem městským architektům za jejich mnohdy neviditelnou práci a našim městům za to, že v nás mají důvěru.

Děkuji za rozhovor

Mgr. Ing. Milan Kopeček, MBA, LL.M.

Architekt, právník a městský architekt Libčic nad Vltavou. Je autorizovaným architektem ČKA a věnuje se architektuře, urbanismu a rozvoji měst. V roce 2026 získal ocenění Architekt obci.

Soupis všech připravovaných a realizovaných projektů s příslušnou urbanistickou a architektonickou tématikou, vlastním rozvojem města v technické i komunitní oblasti, najdete na stránkách obce Libčice nad Vltavou (www.libcice.cz).

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata