Když byl v prosinci roku 2008 můstek navržený architekty mnichovského studia Loenhart&Mayr BDA (architects and landscape architects) zpřístupněn veřejnosti, jednalo se o skutečný unikát. A to nejen proto, že lyžařské středisko ležící pod horským masivem pohoří Wetterstein pamatuje už Zimní olympijské hry a dvoje mistrovství světa v alpském lyžování. Díky modernímu oblačnému designu působí nesmírně lehkým dojmem, a prakticky vůbec nenarušuje celkový dojem z okolí překrásné krajiny. Což je u umělého „kopce“ s výškou přes šedesát metrů a vahou konstrukce 750 tun celkem umění.
Krajina a architektura jsou neoddělitelné!
Nový „SkiJump“ zde na původním místě nahradil rzí rozežraného veterána, který zde sloužil svému účelu úctyhodných 57 let. A prakticky jen krátce po svém slavnostním otevření si odbyl svou premiéru, při tradičních novoročních skocích na lyžích v rámci Turnaje čtyř můstku (už tehdy tu Martin Schmitt z Německa skočil rekordních 135,5 metrů).
Požadavek na výstavbu nového skokanského můstku, který by současně vyhovoval těm nejmodernějším přáním a požadavkům, ležel na pracovních stolech Mezinárodní lyžařské federace (FSI) už několik let.
Soutěže o finální návrh zpracování se v roce 2006 zúčastnila celá řada architektonických studií zvučných jmen. Nechyběly mezi nimi „velké figury“, jako Zaha Hadid nebo Behnisch Architects. Vítězem se ale stal projekt studia Loenhart&Mayr BDA (architects and landscape architects), který svými „lehkými a štíhlými křivkami“ nejvíce ohromil odbornou porotu.
© archive_terrain.de
Ti o svém úspěchu prozrazují: „Vsadili jsme na jednoduchý tvar, a soustředili se především na rysy lokální topografie. SkiJump je „kopií“ hory Gudiberg v pozadí, a přirozeně tak rozšiřuje sousledný řetěz hor.“
Ostatně to potvrzuje i jejich manifest: „Architektura a krajina jsou neoddělitelné! Tímto prohlášením jen chceme dát šanci hlasu, o jehož zjevné pravdivosti se přesvědčujeme každý den. Je to evidentní, krajina utváří architekturu a krajina, naše životní prostředí, je samo stavebním materiálem. Krajina je prostě všudypřítomná část každého prostoru, ve kterém se pohybujeme.“
Tato integrativní estetika mírně zvlněných linií dokázala postihnout vpravdě funkční design sportovního zařízení, a přitom nerušeně „vplout“ do celé scenérie. Architekti dále v souvislosti se SkiJump hovoří o „formální dynamice, neopakovatelném architektonickém vyjádření a skulpturální expresivnosti“, byť přesný obsah těchto dialekticky nesourodých pojmových skupin je zapotřebí nejprve vidět. Jisté je, že Garmich-Partenkirchen získal s novým skokanským můstek mnohem víc, než asi čekal. „Neviditelnou“ a přitom prostor dobře vyplňující dominantu.
Velikost svahu (HS, Hill Size) je měřítkem udávajícím velikost skokanského můstku. Vypočítává se na základě technických dat, v závislosti na velikosti, úhlu inklinace a měřené vzdálenosti. Od roku 2004 nahradila jednotka HS do té doby používaný měřitelnou jednotku K-point. Stupnice rozlišuje „malé kopce“ s HS nižší než 50, průměrné (50-84), normální (85-109), velké (110-184) a „Ski-flying“ (vyšší než 185). V současnosti o světový rekord soupeří dva skokanské můstky – norský Vikersundbakken a slovinský Bratov Gorišek v Planici, s HS 225. SkiJump v Garmich – Partenkirchen má HS 140.
Skok do neznáma
A prakticky? Než se ale odhodláte ke skoku na lyžích, čeká vás buď stoupání po 332 stupních Jákobova žebříku (ze strany zadního nájezdu pod vrchol), nebo můžete podobně jako závodníci, trenéři či zástupci tisku využít boční nakloněnou, sto metrů dlouhou, zdviž diagonálního výtahu.
Konstrukce nájezdu stopy je také novinkou, díky zvýšenému pažení je skok možné realizovat téměř za jakéhokoliv zimního počasí, a ke skoku je zapotřebí jen minimální množství sněhové pokrývky. V letních měsících pak mohou sportovci využít termoplastické stopy, a nemusí přerušovat trénink.
© archive_terrain.de
Celá vnější konstrukce je pokryta průsvitnými deskami z polykarbonátu, jejichž vzhled a barevné vyznění se mění v průběhu dne v návaznosti na podsvícení.
Během dne je skokanský můstek čistě bílý, v harmonické jednotě s okolní zasněženou krajinou. Hra světla a stínu začne fungovat spolu se soumrakem, kdy se postupně rozsvěcují jednotlivé řady světel pod ostěním, a s přibývající tmou vystupuje jas stále více zevnitř skokanského můstku. SkiJump se tak v nočních hodinách skutečně stává jakousi masivní sochou, která je dobře viditelná napříč celým údolím Garmich – Partenkirchen.
ÚDAJE O PROJEKTU:
| Název projektu: | New Olympic Ski Jump |
| Lokalizace: | Garmisch-Partenkirchen, Německo |
| Architektonické studio: | loenhart&mayr BDA architects and landscape architects |
| Vedoucí projektu: | prof. Klaus K. Loenhart, dipl. Ing. Christoph Mayr |
| Strukturální design: | Mayr | Ludescher | Partner, advisory engineers |
| Technické dovybavení: | Architects Sieber+Renn |
| Zahájení projektu: | 2006 |
| Zahájení stavebních prací: | leden 2007 |
| Dohotovení projektu: | leden 2008 |
© archive_terrain.de
PARAMETRIZACE
| Velikost svahu (HS, Hill Size) | 140 |
| Kalkulační K-point | 125 m |
| Váha nosné ocelové konstrukce: | 490 tun |
| Váha interiéru a vnější fasády: | 260 tun |
| Konstrukční váha komplet: | 750 tun |
| Dopadový můstek: | 115 tun, ocelová struktura |
| Kabiny porotců: | 33 tun, ocel a dřevo |
| Zázemí trenérů: | 8 tun, ocel |
| Výška skočné věže: | 60,4 m |
| Převýšení věže nad stadionem | 148,4 m |
| Délka skokanské stopy: | 103,5 m |
| Sklon stopy: | 35° |
| Délka rampy: | 6,9 m |
| Úhel rampy: | 11,0° |
| Výška vzletu: | 3,13 m |
| Průměrná rychlost skokana: | 94,3 km/h |
| Úhel dopadu: | 37,2° (76 %) |
| Kompletní délka trati: | 395 m |
| Délka dopadového můstku: | 203 m |
| Plocha polykarbonátové fasády: | 2400 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek