Skutečně má série otázek jak správně utěsnit a izolovat, odvlhčit a citlivě renovovat v Norsku historické budovy takovou váhu? Cecilie Flyen, výzkumnice ze SINTEF o tom nepochybuje: „Skoro 80 % dnes existujících budov tu bude stát i v roce 2050. To znamená, že většina „budov pro budoucnost“ tu nebude vznikat, ale už tu prakticky je. Pro budoucnost tedy nebudeme stavět nové, ale spíše upravovat ty staré.“ A vzhledem k tomu, že celá řada státních institucí sídlí v objektech, jejichž zrod je datován před rok 1900 (a mají tedy statut historické, památkově chráněné budovy), doplňuje Flyenová: „Bude nezbytné připravit konkrétní adaptační plány, jež zajistí jejich odolnost vůči vlivům klimatu a energetickou efektivitu, ale současně důstojné přežití bez degradace historické ceny.“
K rozhodnutí, kam ideálně upřít onu aktivitu adaptačních plánů, posloužil rozsáhlý výzkum SINTEF (a jejich kolegů z norského památkového ústavu) bloku budov zvaného Grünerløkka, spadajícího do památkově chráněné čtvrti Osla, Birkelunden. Jedná se o kompletní úsek obytných budov z 19. století, včetně parku, kostela a několika průmyslových dílen. Celá čtvrť je vystavena na jílovitém podloží, a základy domů stojí na dubových pylonech. I proto se Grünerløkka stala ideální, místem pro výzkum vlivu vlhkosti a působení vody na staré stavby. „Přímo v praxi se tu řeší sesedání substrátu a problémy se statikou, extrémní vlhkost na uzavřených dvorech, vymývání omítky podél svislých okapů, strukturální narušení kanalizačního systému a působení mrazových puklin na objekty. A my se tu učíme nenahrazovat novým, ale opravovat to staré,“ říká Flyenová.
![OD Kotva [CC BY-SA 4.0 (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0)]](/img/_/12513/od_kotva_2014_tn.jpg "OD Kotva [CC BY-SA 4.0 (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0)]")
Sdílet / hodnotit tento článek