Střecha chrání před deštěm, větrem a sněhem, umožnuje odtok dešťové vody, poskytuje stínění proti slunečním paprskům, konstrukčně chrání ostatní elementy budovy, přenáší zatížení do nosných stěn a poskytuje tepelnou izolaci.
Tepelná izolace střešní konstrukce je velmi důležitá, protože střechou uniká až 25 % tepelné energie. V základě se ve Skotsku používají dva konstrukční typy nazývané „teplá“ a „studená“ střecha. Hlavní rozdíl mezi zmíněnými konstrukcemi je v umístění teplené izolace. U studené střechy je izolace položena na stropě posledního patra, zatímco teplá střecha má teplenou izolaci umístěnou mezi krokvemi. (V ČR se zde řečená takzvaná studená střecha používá především u jednopodlažních objektů zastřešených pomocí příhradových vazníků. Takzvaná teplá střecha je pak klasické řešení s obytným podkrovím).
Pro konstrukci střechy se ve Skotsku používají všechny známé typy tvarů střech (pultová, sedlová, mansardová, valbová, stanová). Tvar střechy může být dán buď krokevní soustavou od tesaře, či CNC stroje, nebo sestavou z příhradových vazníků, která je nejčastější. Výhodou je, že se vazníky vyrobí jako prefabrikované díly ve výrobní hale. Jako konstrukční spoj se zde používají desky s prolisovanými trny, které spojují prvky nosníku. Nevýhodou většiny klasických příhradových vazníků je, že svými diagonálami (u větších rozponů) zabírají prostor pod střechou, který už nelze více využít. Tento problém konstruktéři řeší poměrně lehce větší konstrukční šířkou pásů příhradového vazníku, který už výztuhy v podobě diagonál nepotřebuje.
Všechny rozměry se odvíjí od statického výpočtu nosníku. Zavětrování u příhradových vazníků se řeší buď křížovým umístěním latí v podélném směru, anebo konstrukčními (nejčastěji OSB) deskami přibitými shora na vazníky. Na konstrukci je umístěná střešní difúzní folie s membránou. Na membráně jsou pak umístěné latě (popř. kontralatě) nesoucí vrchní krytinu. Toto laťování také vymezuje větranou mezeru nad fólií a pod vrchní krytinou. Tento prostor musí být minimálně 50 mm široký kvůli dobré cirkulaci vzduchu v mezeře. Jako střešní krytina se používá nejčastěji břidlice, betonové, nebo keramické tašky, či profilované plechy ocelové z hliníku, zinku, nebo mědi.
Konstrukční detail teplé a studené střechy
Břidlice je jedním z nejstarších a nejvýznamějších stavebních materiálů ve Velké Británii. Používá se již od 18. století až dodnes a to v několika variacích tvarových i barevných. Břidlicová krytina je také velmi žádoucí pro její odolnost a přírodní vzhled. Betonové tašky jsou levnější variantou se vzhledem podobným břidlici. Jejich pokládka je rychlejší a můžou ji provádět i méně zkušení pracovníci. Profilované plechy se stávají hitem poslední doby a používají se zejména u moderních staveb.
Sdílet / hodnotit tento článek