Zděděná rekreační chalupa v Krkonoších
Venkovský domek, postavený kolem roku 1937-39, na úpatí Krkonoš rodina koupila v roce 1977. V té době byl bez elektřiny, bez vody a v přilehlé kůlně byl hned vedle chlívku umístěn suchý záchod. Pro vodu se chodilo do studny k sousední chalupě, bylo proto potřeba provést alespoň nejnutnější úpravy. Zavést elektřinu a v podkroví vybudovat pokoj. V tomto stavu nechávala rodina dům po několik desítek let. Dokud byly děti malé, zcela vyhovoval standardu „chalupářských“ víkendů a dovolených. Později sloužil jako místo, které dospívající syn majitelky využíval pro oslavy s kamarády. Nakonec chalupu od rodiny odkoupil, a když se i jemu narodily děti, rozhodl se jí zrekonstruovat.
Byť byl domek postaven za druhé světové války, jeho vzhled tomu nenapovídal. Na fasádě domku byly původní ozdobné šambrány, které historizovaly jeho vzhled. V obci byly ještě dva stejné domky, postavené stejnou rodinou. Domek měl dvě přízemní místnosti a jednu podkrovní. Na stavu objektu se podepsaly roky pouze sezónního používání, bez jakékoliv údržby. Později byl dům zcela bez využití.
Zdroj: Ateliér míková hexnerová
Nutné opravy nebo generální přestavba?
Prvotní záměr byl jen provést nejnutnější rekonstrukce, aby šlo dům opět používat k rekreačním účelům. Jak už to ale bývá, realita byla zcela jiná. Postupně se zrekonstruoval celý dům, nakonec přibyla i sauna a vířivka.
Majitel chtěl dvě malé přízemní místnosti spojit v jednu, vybudovat koupelnu a v podkroví dvě až tři menší místnosti, bez toho aby se zasahovalo do krovu. Probourání přízemních pokojů předcházelo podložení stropu ocelovým válcovaným nosníkem „traverzou“, která byla uložena na samostatné sloupy. V přízemí vznikla jedna veliká místnost, která slouží jako kuchyně, jídelna i společenský prostor. Do ní je přístup ze vstupní chodby, odkud se dostaneme i do nově vzniklé koupelny a na schodiště, které vede do tří podkrovních pokojů. Volba materiálů a povrchů, veškeré vybavení a interiér domu bylo voleno na základě dialogu majitele s architektem. Zachované původní vybavení domu je použito a doplněno současným nábytkem.
Telefonicky spouštěné vytápění přímotopy je jen jednou alternativou vytápění, doplňkovým zdrojem tepla je krbová vložka s horkovzdušnými rozvody do podkroví. Díky elektrickým přímotopům však rodina i v mrazech dorazí do příjemně vyhřáté chalupy.
Jakmile bylo jasné dispoziční řešení, začal výběr materiálů a zařizovacích předmětů. První na řadě byla koupelna. Jelikož je koupelna nově postavena, byl zvolen jednoduchý koncept interiéru a vybavení. Dominantní barvou obkladů je zelená skleněná mozaika, rovněž jako v kuchyni, která má evokovat typickou zelenou barvu kachlových kamen, která dříve bývala častou výbavou venkovských domácností. V kombinaci s bílým a stříbrným obkladem působí svižně a čistě. Na zeleném obkladu se kontrastně vyjímají zařizovací předměty a elektrický přímotop. Do poměrně malé koupelny se vešel i sprchový kout a dvojumyvadlo.
Zdroj: Ateliér míková hexnerová
Hlavní dominantou společenské místnosti je komín s krbovou vložkou. Je umístěn v centru místnosti a symbolicky odděluje kuchyni od obývací části. Podlaha v místnosti je masivní třívrstvá lepená, ale má reálný vzhled prkenné podlahy. Kuchyňská linka je jednoduchá, plná dvířka mají vyfrézovanou ozdobnou drážku a prosklená dvířka mají ozdobu z lišt, pro kterou byly inspirací venkovské kredence. Kuchyň je vyrobena ze smrkového dřeva, které je namořena na bílo, pracovní deska je masivní, lepená z dřevěných špalíčků, povrchově upravená olejem. Obklad za linkou je opět zelená skleněná mozaika.
Velká část vybavení místnosti, například skříň, polička, gauč, šicí stroj a stolek pod televizí (původně kuchyňský stůl) jsou obnovené původní kousky vybavení, které se dochovaly. Židle, jídelní stůl a konferenční stolek jsou nové. Pár doplňků také přibylo z bazaru. Většina svítidel v budově, kromě mosazného lustru v obývacím pokoji, je novodobých, s historizujícím vzhledem.
Zdroj: Ateliér míková hexnerová
Do patra se dostaneme po smrkovém schodišti, pod jehož ramenem je schovaný bojler a úložné prostory. V patře jsou tři pokoje, modrý červený a béžový. Postel a noční stolky ve všech pokojích jsou vyrobeny na zakázku, opět je tu pár kousků původních. Stolek, židle a malovaná skříňka ovšem opět prošly důkladnou renovací. Pokoje nejsou nijak velké, ale poskytují veškerý komfort, který je třeba. Ve všech třech je kromě dvoulůžka i potřebný úložný prostor. Díky střešním oknům je v místnostech dostatek přirozeného světla. Pro větší pohodlí zde byl jako podlahová krytina zvolen koberec.
Sauna, vířivka a pergola
Po započetí rekonstrukce kůlny, která se proměnila v garáž, se majitel rozhodl přistavět ještě relaxační část, která k horské chalupě neodmyslitelně patří. Saunu s odpočívárnou a vířivkou. Ty jsou umístěny v přístavbě garáže. Vchod do místnosti je opět ze vstupní chodby. Jelikož byla navržena dodatečně, má podlouhlý tvar a dostala název nudle. Sauna je umístěna na jednom konci místnosti a vířivka s odpočívací vyvýšenou palubou na straně druhé. Celá místnost je obložena dřevem, pouze ve střední části, kde se nachází sprcha je obložena stříbrnou mozaikou. Přirozené světlo do místnosti přivádí tři asymetricky rozmístěné světlovody, které jsou doplněny rovněž nepravidelně rozmístěnými svítidly, které byly pracovně přezdívány „kelímky“.
Zdroj: Ateliér míková hexnerová
Architektura s respektem k původnímu objektu
Vnější vzhled objektu byl zachován, a veškeré materiály byly voleny tak, aby se maximálně přiblížily těm původním. Při rekonstrukci byla zachována vnitřní okna, která byla zrepasována, vnější jsou nová. Dřevěná ozdoba ve štítu a vstupní i interiérové dveře jsou věrnou replikou původních, které byly ve špatném technickém stavu. Garáž dostala jako jediná současný kabát, dřevěný obklad, který je trochu neúsporný, tvoří pohledového „ježka“, neboť prkna jsou k líci otočena kratší stranou.
Fasádní omítka na zděné části, která se používá k renovaci památkových objektů, je nasákavá, způsobuje barevnou nejednotnost a působí velmi přirozeně. V kombinaci s bílými šambránami domek působí velmi čistě.
Tento objekt byl přihlášen do prvního ročníku soutěže Česká cena za architekturu. Více o soutěži.
Sdílet / hodnotit tento článek