Zástupce pořadatele Viktor Karlík z Občanského sdružení Baobaby označuje za hlavní cíl konference přinášet aktuální informace a zkušenosti z oblasti přírodního stavitelství, přičemž důležitá související témata by měla být permakultura, úsporné technologie, ekologické stavební materiály, přírodní dětská hřiště a komunitní spolupráce. A čím byl letošní čtvrtý ročník opravdu výjimečný? „Sešlo se zde velké množství zahraničních účastníků, 18 různých národností,“ odpovídá Viktor Karlík a ukazuje směrem do sálu: „Zatímco v loňském roce navštívilo konferenci 280 lidí, letos to bylo něco přes 500. První ročník v novém větším prostoru KZ Domovina se nám podařilo zaplnit do posledního místa,“ dodává.
Přednášky nejenom o stavitelství
Přírodní stavitelství se podle názoru většiny návštěvníků skládá z mnoha fenoménů, které tato akce dokáže dokonale propojit. Potkává se zde komunita lidí, kteří sledují kromě jiného i dopad chování člověka na životní prostředí. Ekologické stavitelství si klade za cíl minimalizovat vliv člověka na životní prostředí při realizaci staveb domů. Zohledňuje se nejenom spotřeba energie při provozu stavby, ale také energie spotřebovaná na výrobu stavebního materiálu a na jeho likvidaci. Upřednostňuje se ruční výroba z přírodních materiálů a uzpůsobují se tomu i technologie v domě. Přednášející mluví nejčastěji o solárních panelech, zadržování dešťové vody, přirozeném klimatu v domě, o konopných tepelných izolacích, konopných lacích a oleji, konopných lanech, o dřevěné ručně štípané šindeli, nepálených cihlách a hlíně a také o starých osvědčených stavebních technikách a ideálním propojení rodinného domu s přírodní zahradou.
Foto Rudolf Karlík
Tyto skutečnosti asi nejlépe pojala ve své úvodní přednášce s názvem Filosofie a krása přírodního stavitelství Američanka Sigi Koko a následně také profesor Gernot Minke, německý propagátor bioarchitektury. V obou případech se jednalo o dobře promyšlený koncept vztahu člověka a jeho obydlí. Přednášející přesvědčili přítomné celostním přístupem ke stavitelství. Interdisciplinární charakter přednášek se promítl také do psychologie a medicíny, sociologie, filosofie a ekologie, přičemž základními pilíři zůstávalo stavitelství, architektura a urbanismus. Německý institut pro baubiologii a ekologii (IBN) v německém Neubeuernu dokonce stanovil v tomto duchu pětadvacet základních pravidel pro zdravé bydlení, která dále postupně rozvádí do detailů, včetně stanovení technických předpisů a norem. Sestavil je před třiceti lety jeden ze zakladatelů institutu profesor Anton Schneider (viz box).
Pravidla zdravého bydlení dle Antona Schenidera
- Výběr stavebního pozemku bez přírodních či uměle vytvořených anomálií
- Umístění obytných domů mimo zdroje emisí a hluku
- Přirozená, decentralizovaná výstavba sídel v prostředí zeleně
- Budování osídlení, které respektuje individuální přístup, potřeby rodiny a důležitost přímého spojení s přírodou
- Výstavba, která nezpůsobuje negativní sociální důsledky
- Používání přírodních stavebních materiálů
- Přirozená regulace vlhkosti vzduchu v místnostech (pomocí materiálů vyrovnávajících vlhkost)
- Omezená a rychle se snižující vlhkost v novostavbách
- Zásada vyváženého poměru mezi tepelnou izolací a akumulací
- Zachování optimální teploty vzduchu a povrchu stěn v místnosti
- Dobrá kvalita vzduchu díky jeho přirozené výměně
- Preference sálavého tepla pro vytápění
- Preference denního světla, případně umělého osvětlení s barevností odpovídající přírodním podmínkám
- Zachování přirozených radiačních polí
- Omezení umělých elektromagnetických polí
- Použití stavebních materiálů s nízkou radioaktivitou
- Ochrana proti hluku a vibracím
- Neutrální nebo příjemné vůně bez přítomnosti jedovatých látek
- Maximální omezení plísní, bakterií, prachu a dalších alergenů
- Zajištění vysoké kvality pitné vody
- Zásada nezhoršování životního prostředí
- Minimalizace spotřeby energie při maximálním využití obnovitelných zdrojů
- Výběr stavebních materiálů přednostně z místních zdrojů, eliminace využívání nedostatkových nebo rizikových surovin
- Využívání znalostí z oblasti fyziologie a ergonomie člověka při vytváření interiéru
- Zohlednění principu harmonických rozměrů, proporcí a forem
Foto Rudolf Karlík
Prostor pro zdravou architekturu
Je třeba zmínit i další časté téma přednášek a hovorů na konferenci, a tím je vnímání architektonického prostoru a jeho vitality. Asi nejlépe to popisuje ve své knize Nature of Order rakouský architekt Christopher Alexander. Jako příklad uvádí mořské vlny, které jsou dle našeho obecného pohledu takzvaně neživé: „Sedněte si na chvíli k mořskému břehu a pozorujte vlny s jakou pravidelností a rytmikou působí na naši mysl. Porovnejte pak tuto zkušenost s dojmem, jenž ve vás zanechá pohled na vodní hladinu jakéhokoliv uměle vybudovaného bazénu. Které vlnění vnímáte jako více vitální? Které vlnění vjemově i duševně vás více naplňuje? Stejnou komparaci můžete provést třeba v případě hodnocení laminátové a dubové podlahy. Která z nich má více vitality? Se kterou nacházíme hlubší pocitové souznění? Kde se cítíte více živí?,“ ptá se Christopher Alexander a navrhuje toto srovnání zkoušet i u mnohem rozsáhlejších celků. Pozorným vnímáním lze objevit fenomén vitality na úrovni materiálů, vnitřních prostor, budov či měst. Architektonický prostor, tak jako vše živé i neživé, má podle slov rakouského architekta svoji úroveň vitality, jejíž intenzita kolísá v závislosti na faktorech, které ji zakládají a bezprostředně ovlivňují. Našim úkolem je vytvářet živé prostory a snažit se chápat nezaměnitelnou duši prostoru.
O vitalitě prostoru jsem hovořil s inženýrem Davidem Eyerem, který je absolventem německého institutu pro baubiologii a ekologii, členem sdružení Ekodům a zakládajícím členem INTBAU Czechia: „Ano, kvalita vnitřního prostředí souvisí s vitalitu v architektonickém prostoru zásadním způsobem. Je ovlivněna použitými materiály a využívanou technikou. V baubiologii se provádí výzkumy vitality prostředí, zabýváme se měřením elektrických a magnetických polí, radioaktivity, geologických poruch, vlhkosti, zvuku, iontového mikroklimatu, chemických látek ve vzduchu a prachu, bakterií. Pro většinu těchto polí již existují technické předpisy, přísnější jsou doporučení Světové zdravotnické organizace a pravděpodobně nejpřísnější jsou doporučení stavební biologie. V domě bez vzduchotechniky je ideální ověřovat kvalitu vzduchu v interiéru měřením CO2. Existují k tomu jednoduše dostupné přístroje se srozumitelným systémem měření. Pokud se překročí hraniční hodnota 1000 ppm, je vhodné vyvětrat křížově okny. Zařízení může mít i zvukovou signalizaci, takže okamžitě víte, kdy okna otevřít. V ložnici je dobré nechávat otevřené dveře do celého bytu, čímž se podstatně zvýší dostupný objem vzduchu a jeho kvalita je pak dostatečná. Přes léto samozřejmě můžete mít otevřená okna. Pokud uvažujete o vzduchotechnice, vhodným řešením je podle zásad stavební biologie například podtlakové větrání či kvalitní lokální rekuperace.“
Foto Rudolf Karlík
Velké téma zahrada
Po pátečním úvodu významných zahraničních hostů a večerní afterparty následoval víkend plný přednášek. Volila se témata více praktická, následovalo více ukázek domů a zahrad i konkrétních příkladů prací i zkušeností z praxe. Za všechny jmenujme alespoň zkušené přírodní stavitele Lukáše Gavlovského, Ondřeje Netíka, Michala Bureše či slovenského kolegu Eugena Nagyho, který nabídl dokonce celý manuál ekologické výstavby. Zkušenosti s přírodním stavitelstvím v Rusku poté představil ve své přednášce s názvem Přírodní stavitelství v 21. století Martin Kautz, který zde staví výhradně montované domy s přírodních materiálů: Dřevěný skelet, přírodní izolace, dřevovláknité desky, hliněné omítky a vkusné difúzně otevřené stavby. Hovořilo se také o legislativě slaměných domů i možnostech dotace Zelená úsporám.
Přestože byly všechny přednášky i praktické vstupy velmi zajímavé, nejvíce pomyslných bodů asi sklidil Petr Hájek se svým konceptem osobního domu a rodové permakulturní zahrady. Osobní dům chápe jako malou obytnou jednotku nejjednoduššího, libovolného tvaru a konstrukce, určenou pro život jednoho člověka. Vnitřní prostor by měl být, pokud možno, nečleněný, čímž dosáhneme největšího užitku při nejmenších nákladech: „K čemu je samostatná koupelna, pokud žijete v osobním domě a nemusíte se před nikým zavírat?“ ptá se Petr Hájek. „Miluji vanu ve velké místnosti hned vedle krbu s výhledem do zahrady. Nemáte-li koupelnu, nepotřebujete chodbu k té koupelně a ušetřili jste třetinu objemu a nákladů na stavbu domu. V zásadě pro jednoho člověka pro dobré bydlení stačí bohatě prostor 25 m2,“ vysvětluje a ukazuje detailně svůj projekt. Hlavní částí je permakulturní zahrada, kde si malé a nenáročné osobní domy postupně pořídí celá rodina. Umístí je podle vlastního vkusu a citu v rodové zahradě. „Nejprve se postaví společný dům pro novomanžele, až se narodí děťátko, může si tatínek postavit třeba svoji dílnu či atelier, aby měl klid a mohl přijímat návštěvy. A až děťátko vyroste, postaví si s tatínkem svůj domeček, nejprve třeba uvnitř toho maminčina, ale později tak, jak sám potřebuje…,“ vysvětluje architekt. Jednoduché osobní domy malého rozsahu si podle jeho slov může postavit každý s nezbytnými náklady kolem 100 000 korun. „Pokud se rozhodnete, že utratíte minimum peněz a vezmete si stavebniny takzvaně rovnou z přírody, pak potřebujete zakoupit jenom okna, dveře, kamna, komín a spojovací materiál. Všechno se navíc dá koupit z druhé ruky. Ideální materiály pro stavbu domu jsou hlína, klacky, sláma, kamení – a to všechno roste na zahradě…,“ dodává architekt. Osobní dům a rodovou zahradu dále představuje jako kousek země, který nás může uživit. „Je to váš vlastní kousek planety Země, za který přebíráte zodpovědnost,“ podotýká a jako inspiraci k tomuto pojetí bydlení doporučuje publikace o filozofii permakultury od Billa Mollisona. Zahrada by ovšem měla mít plochu alespoň jeden hektar, aby na ní mohl vzniknout rovnovážný stav přirozené sukcese, přírodní perpetuum mobile, nastavené přesně tak, jak potřebujete pro svoji obživu a realizaci. „Vtip permakulturní koncepce je kromě jiného i v tom, že pokud pěstujete jedlé rostliny právě pro svoji potřebu, nikdy se nebudete dřít. K údržbě permakulturní zahrady, stačí 1 až 3 hodiny práce denně. Záleží na stupni vašeho perfekcionalismu, vaší dovedností a zralosti zahrady. Za tento čas zregenerujete nejenom zahradu, ale také svoje tělo. A zbytek dne? Můžete dělat, co vás baví. A když vás to baví, budete to dělat dobře. A když to budete dělat dobře, pak si vás lidé najdou…,“ dodává Petr Hájek.
Foto Rudolf Karlík
Ohlasy návštěvníků konference
Je patrné, že konference je přitažlivá nejenom pro ochránce přírody a takzvané alternativce, ale rovněž pro všechny laické zájemce i stavební odborníky z fakult a výzkumných ústavů, kteří chtějí o stavitelství více přemýšlet. „Žijeme v době supermoderních technologií, ale podstata našeho žití jakoby se vytrácela…,“ uvedl v diskusi jeden z návštěvníků, sklidil obrovský potlesk a rozpoutal uvolněnou debatu. Svůj postřeh z konference nabídl také spolupracovník a recenzent portálu TZB info inženýr Juraj Hazucha: „Milým překvapením je pro mě opravdu velká účast. Je vidět, že lidé mají zájem o přírodní a zdravé materiály, což by mělo reflektovat i takzvaně klasické stavebnictví. Široký rozptyl témat přednášek umožnil zamyslet se z různých stran a úrovní nad koncepcí a směřováním přírodních staveb a vidět i celou řadu inspirativních ukázek. Vícero přednášek ukazovalo světlou stránku přírodních staveb – příjemné materiály, v případě svépomocí i nižší cena, relativní jednoduchost stavební technologie. Ale zde by se hodila trochu větší vyváženost – prostě věnovat čas i problémům na stavbách, aby pak stavebníci a investoři nebyli překvapeni tvrdou realitou. Většímu prosazení v praxi myslím nejvíce pomáhá panelová diskuze, která by mohla být klidně mnohonásobně delší, vzhledem k reakcím účastníků. Zde například legendární německý stavitel z hlíny Gernot Minke odpovídal na otázku, co vnímá jako největší překážku v přírodních stavbách. Odpověděl, že problém bývá to, že si lidé myslí, že přírodní stavby jsou levné, rychlé a jednoduché. Některé věci z toho platí při svépomocné výstavbě, ale při dodavatelské výstavbě to skutečně není pravda. Jak zmínila americká architektka Sigi Koko, v USA existují na přírodní stavby stavební předpisy (Building codes), což u nás není a asi ani dlouho nebude možné. Nicméně profesionalizace a větší rozšíření přírodních staveb se určitě neobejde bez soustavného vzdělávání, které zajistí znalosti vlastností a omezení materiálů a jejich vhodného použití na stavbě a také znalosti základních technologických postupů a konstrukčních řešení. Dalším krokem jsou kontrolní mechanismy, které ani u přírodních staveb nesmějí chybět. Je zcela zásadní, aby zvýšená pracnost přírodních staveb nevyšla nazmar vadami stavby, což může výrazně zkrátit životnost i předražit takzvaně levnou stavbu. Významný posun může znamenat technologický vývoj ve formě prefabrikace konstrukcí (kterou se aktivně zabývám i já), což zabezpečí kontrolu kvality v chráněných podmínkách hal a eliminuje nebezpečí poškození konstrukcí během montáže. Prefabrikované konstrukce mají často již potřebné certifikace a osvědčení pro použití. Je skvělé, že se výrazně rozšiřuje i nabídka přírodních materiálů.“
Foto Rudolf Karlík
Do diskuse přispěl i architekt Radek Hála, který přednesl příspěvek o legislativě slaměných domů a ohodnotil konferenci nejvyšším počtem bodů: „Bohužel jsem byl na konferenci pouze jedno odpoledne, ale zdá se mi, že přírodní stavitelství přitahuje stále více lidí, protože více a více ztrácíme kontakt s přirozenými věcmi a s naší zemí. Tuto tendenci sledujeme i v naší práci. Je skvělé, že přijelo i hodně hostů ze zahraničí, kteří mají co předat. Důležitým tématem začíná být to, jak vrátit přírodní materiály i do takzvaně konvenčního stavitelství, případně rozšířit takzvané alternativy pro rodinné bydlení i dále. Objevují se dvě tendence – idealistická, výtvarná, rukodělná a druhá, která chce používat prefabrikaci, strojové zpracování a firmy. S tím souvisí i větší důraz na kvalitu řešení konstrukcí a detailů. Velkým tématem zůstává vzdělání a příprava mladých architektů a projektantů. Stejně tak přehledné sdílení informací. Je skvělé, že se váš portál chce tomuto tématu věnovat. Konference se příkladně doplňuje s akcí Příběhy domů, kam jsou pozvaní stavebníci společně s architekty a projektanty a ukazuje se kritičtější obraz toho, co obnáší stavba slaměných domů. Přátelská a uvolněná atmosféra těchto akcí nastavuje zrcadlo často škrobeným, formálním stavařským setkáním.“
Dalším diskutujícím a zároveň přednášejícím byl Ing. Miroslav Hrib, PhD., který zaujal přítomné v neděli přednáškou s názvem Inovatívne zachytenie a využitie dažďovej vody v mestě. Podle jeho slov byla konference velmi dobře zorganizovaná, s neformální atmosférou a vysokým počtem zahraničních návštěvníků, kteří byli aktivní i v diskusi. „Použitie prírodných materiálov v stavebníctve sú výbornou alternatívou pre obnovu vzťahu ľudí s prírodou v mestách a rozvoj zážitkových a oddychových aktivít pre deti. Očakávam v budúcnosti posilnenie odbornej pozornosti pre biotechnické a adiabatické ochladzovanie priestorov v školách a verejných priestranstiev a využitím zachytenej dažďovej vody pre polievanie trávnikov a stromov i splachovanie na WC a zasakovanie do podložia. Najčastejšie otázky boli venované adaptačným opatreniam ako sú vegetačné strechy a okrasné dažďové jazierka a dažďové záhrady. Prezentované opatrenia na spomalenie povrchového odtoku na lúkach a pasienkach oživilo spomienky na masívne vysúšanie a odkanalizovanie poľnohospodárskej krajiny v minulom storočí na našom území s dôsledkom globálneho prehrievania povrchu krajiny. Vo viacerých príspevkoch boli kritizované a negatívne prezentované poľnohospodárske agrotechnické a osevné postupy založené na veľkoplošnom pestovaní monokultúry s energetickými a technickými plodinami, ktoré sú v rozpore s dobrými praktikami poľnohospodára, ktorými sa podporuje zrýchlený povrchový odtok vody a prehrievanie krajiny, ale s atraktívnou finančnou podporou EÚ.“
Foto Rudolf Karlík
Nápady pro další ročníky konference
Konference byla podle slov zástupce pořadatele Viktora Karlíka velmi náročná na přípravu a už v jejím průběhu se sbíraly názory a témata pro další ročníky. Celý program by měl být i nadále koncipován tak, aby přinesl podněty pro práci jak laikům, tak také odborníkům: „Budeme se zabývat jak základními principy a filosofií přírodního stavitelství, tak různými stavebními postupy a technologiemi, legislativou slaměných domů, dotacemi, ekologickou výstavbou, soběstačnými domy, využití konopí ve stavebnictví, tvořením v přírodním duchu, šetrným hospodařením s vodou, přírodními stavebními materiály a izolacemi, montovanými domy za použití přírodních materiálů, zelenými střechami, zeměloděmi a dalšími podobnými tématy,“ uvedl Viktor Karlík a naznačil i aktuální plány pro nový ročník konference v roce 2018: „V příštím roce bychom chtěli dát větší prostor ženám stavitelkám, chtěli bychom se věnovat přírodnímu stavitelství i v interiérech bytů. Vzhledem k většímu prostoru KZ Domovina by stálo za úvahu vytvořit víceúrovňový program i s praktickými ukázkami. Také bychom chtěli pomocí různých komunikačních technik více podpořit propojování nabídky a poptávky účastníků konference a nastartovat synergické spolupráce účastníků pro rozvoj, inovace a profesionalizaci oboru přírodního stavitelství.“ Další ročník konference se bude konat opět v KZ Domovina v Holešovicích, opět v jarních měsících, s největší pravděpodobností na přelomu března a dubna.
Jednotlivé přednášky k poslechu nabízí Akademie soběstačnosti
Sdílet / hodnotit tento článek