Poušť. Dům. Řada speciálních druhů skel a tým zručných odborníků. To je „La Casa del Desierto“ (Pouštní dům). Jeden z nejnáročnějších projektů ve Španělsku. Tento stavební počin měl jasný cíl: Demonstrovat význam skla v každodenním životě napříč všemi ročními obdobími a v jednom z nejdrsnějších prostředí.
Že vám při představě projektu skleněného domu v poušti naskakují myšlenky na letní zalévání okurek v nesnesitelně přehřátém skleníku? Nejste sami. I sám starosta Gorale Miguel Pérez Navarro zapochyboval: „Když jsem o tomto projektu slyšel poprvé, byl jsem zmatený. Nejdřív to působilo šíleně, protože je to jako stavět skleník v poušti, kde se naopak tradičně stavěly sklepní domy, hloubené původními místními obyvateli, aby vyhovovaly zdejšímu extrémnímu podnebí.“
Není skleník, jako skleník
Dům La Casa del Desierto se od vašeho skleníku v mnohém liší. Je vystavěn tak, aby odolal drsným podmínkám na poušti Gorafe (Provincie Granada, Španělsko), která je považována za jedno z nejextrémnějších a nejnepříznivějších prostředí v Evropě. Teploty zde v létě přesahují i 40 °C, v zimě klesají k -10 °C. Jelikož jsme na poušti, není zde žádné přirozené stínění například od stromů, slunce tedy pálí vše ve zdejší krajině.
Pojem „skleněný dům“ vyvolá i asociace s ikonou designu od světového architekta Miese van den Rohe, prosklenným domem pro doktorku Farnsworthovou. Architektka La Casa del Deierto inspiraci označuje za nepřesnou: „Farnswort´s house od Miese van der Rohe nebyl pro nás v tomto projektu zdrojem inspirace. Ale je to zajímavé srovnání. Jeho dům se zabýval otázkami průhlednosti a přímého kontaktu s přírodou, jak propojit interiér s exteriérem. To byl částečně také náš úkol, avšak náš projekt se zabýval také otázkami udržitelnosti, nízké spotřeby energie a jak používat sklo jako konstrukční prvek – to všechno bylo zadání, jaké jsme museli vzít v úvahu.“
Prosklenný dům v poušti? Velká výzva pro designéry i inženýry
Design je výsledkem společného úsilí velkého a zkušeného týmu architektů pod vedením Špely Videčnik z OFIS Architects – spolu s odborníky z firmy Guardian Glass, inženýry a energetickými konzultanty z AKT II aTranssolar. Cílem je čelit současným i budoucím výzvám architektury a stavebnictví a propagovat stavby, které jsou šetrné k životnímu prostředí a energeticky úsporné. Projekt, ve kterém slouží speciální sklo k oddělení každého prostoru, ukazuje, že je možné měnit interiér domu volbou nejvhodnějšího skla pro danou situaci.
Špela Videčnik, architektka v OFIS Architects řekla: „Výzva vytvořit dům s pohodlnou atmosférou v tak drsných podmínkách, jako je poušť, nám přišla velmi vzrušující. Na druhou stranu, ta krajina je krásná, je to dokonalá skrýš nebo únik z městského života. Chtěli jsme vytvořit pohodlné prostředí pro někoho, kdo chce být sám (...) Naším společným cílem bylo prokázat, že dokážeme vytvořit v poušti skleněný dům, který bude navozovat příjemné prostředí.“
Dům o rozloze pouhých 20 m2 se skládá ze tří místností: ložnice, koupelny a obývacího pokoje. Velký prostor přímo komunikuje s okolím, jelikož stěny domu jsou kompletně prosklené. La Casa disponuje i systémem filtrace vody, výroby energie a sadou fotovoltaických panelů.
V domě není žádný nosný prvek ze dřeva či oceli. Skleněné stěny jsou zde konstrukčním prvkem, který nese střechu i se solárním systémem.
Výběr klíčových materiálů (zejména skla) pro vytvoření tepelného pláště budovy byl zásadním bodem projektu. Skleněné stěny jsou vyrobeny z trojitých izolačních skel Guardian. Toto sklo blokuje 75 % energie slunce. Sklo má součinitel prostupu tepla Ug 0,5 W/m2K, aby bylo zajištěno tepelné izolování objektu.
Dům má systém vytápění a chlazení k zajištění tepla během nejchladnějších dnů či chladu v nejvíce slunečných dnech. Předpokládá se ale, že systémy chlazení a vytápění nebude nutné využívat, dům je navržen tak, aby tyto systémy nepotřeboval. Tyto systémy byly osazeny pro zajištění uživatelského komfortu (individuální regulaci teploty).
Jde o experimentální projekt, a teprve měření ukáží, nakolik sklo a celý projekt obstojí a nakolik se bude muset prostředí upravovat technologiemi.
Že nikdo nic tak extrémního dříve nezkoušel, dokumentuje dobře komentář Markuse Krausse, klimatického inženýra v Transsolar: „Jaká byla moje první myšlenka? Něco jako… panebože! To bude docela oříšek. A druhá byla… no dobře, to by mohla být zajímavá výzva.“
Sdílet / hodnotit tento článek