REKLAMA
Hledat

Fotosoutěž Otevřená Praha Pořádá ESTAV.cz a Open House Praha.

estav.tvnový videoportál
Všechna témata

Chcete ušetřit za vytápění snížením teploty? Nepřežeňte to, můžete si zadělat na problémy

Energie zdražuje, každý hledá, kde ušetřit. Jedním z prvních nápadů, který mnoho lidí má je obléci si dva svetry navíc a snížit teplotu v domácnosti. Je to ale dobrý nápad? K čemu dojde, pokud budete mít doma například 15 °C? Zeptali jsme se dvou odborníků: energetického specialisty a odborníka na vytápění bytových domů.
Zdroj: AdobeStock - Solarisys
Zdroj: AdobeStock - Solarisys

Prvním problémem, který napadne asi každého je zvýšené riziko výskytu plísní. Místnost s nízkou teplotou bude mít i vysokou relativní vlhkost, popřípadě nízkou povrchovou teplotu konstrukcí. Na chladných stěnách bude relativní vlhkost nejvyšší, především v koutech místnosti či za přistaveným nábytkem mohou růst plísně produkující zdraví nebezpečné spóry. Kondenzace na stěnách bude poškozovat výmalbu.

Jak může nízká vnitřní teplota ohrozit samotou stavbu?

Komentář Ing. Zdeňka Petrtyla:

Vnitřní prostory budov jsou v rámci stavebních projektů navrhovány na hodnoty tzv. vnitřní výpočtové teploty. Návrhové hodnoty jsou uvedeny v české technické normě ČSN EN 12831-1 Energetická náročnost budov – Výpočet tepelného výkonu – Část 1: Tepelný výkon pro vytápění, Modul M3-3 ze září 2018 a dále v technické normě ČSN 73 0540-3 Tepelná ochrana budov – Část 3: Návrhové hodnoty veličin z listopadu 2005.

Občas je možno se setkat s názorem, že lze ušetřit náklady na vytápění bytu nebo budovy snížením úrovně vnitřní teploty vzduchu. Příkladem může být názor, že namísto normové teploty pobytových místností +20° C se bez dalšího sníží náklady na otop tím, že se pobytová teplota sníží na např. +15° C. Situace však není tak jednoduchá, jak by se na první pohled mohlo zdát. K vysvětlení je třeba vzít v potaz fakt existence technických norem uvedených v prvním odstavci a důsledky, které z jejich platnosti plynou.

V tomto příspěvku pomineme důsledky snížení vnitřní teploty na účinnost zdroje tepla a otopné soustavy a soustředíme se pouze na tzv. obálku budovy. Obálkou budovy se rozumí zjednodušeně řečeno veškeré stavební konstrukce, které oddělují vytápěné (nebo chlazené) prostory od venkovního prostředí nebo od dalších prostor v budově, které jsou nevytápěné.

U starších staveb, které byly tradičně zděné a se špaletovými či zdvojenými okny zasklenými dvojitými obyčejnými skly, se kolísání vnitřní teploty v podstatě nijak negativně neprojevovalo, snížení pobytové teploty místností v těchto stavbách není z pohledu fungování stavební konstrukce problém (snad až na to, že při teplotě +15° C není pobyt v místnosti úplně komfortní). U staveb moderních je však situace podstatně odlišná.

Nová výstavba – moderní konstrukce

Problém nižší než standardní (normové) návrhové vnitřní teploty spočívá ve vlivu vlhkosti vnitřního vzduchu na stavební konstrukce. Co dříve ve stavbách nevadilo, může v moderní výstavbě být problémem zcela zádaního rázu. Odlišnosti spočívají v zásadě ve dvou hlavních oblastech:

  1. namísto netěsných špaletových a zdvojených oken a dveří s třídou průvzdušnosti I a II se používá extrémně těsných oken moderní konstrukce ať už z plastových, dřevěných či hliníkových profilů s třídami průvzdušosti IV;
  2. oproti tradiční výstavbě zděnou případně panelovou technologií se u systémů moderní výstavby používají moderní technologie s častým využíváním lepených prvků, sendvičových konstrukcí a dřevostaveb.

Těsné okenní a dveřní prvky – viz bod č. 1 – způsobují problém nárůstu úrovně relativní vlhkosti vnitřního vzduchu, pokud není zavedeno řízené větrání místností (což je v běžných obytných budovách jen velmi zřídka). Je to proto, že přirozená vysoká průvzdušnost starých oken a dveří zabezpečovala dostatečnou výměnu vzduchu a tím se vlhkost automaticky udržovala na víceméně optimální úrovni, samozřejmě odhlédnuto od vyšších nákladů na vytápění.

Vlhkost ve stavbách

Je obecně známou skutečností, že vlhkost jakéhokoli druhu a původu je přirozeným nepřítelem většiny stavebních materiálů a konstrukcí. A tady je nutno vzít v potaz zcela zásadní fakt, kterým je princip vzniku kondenzace vzdušné vlhkosti. Kondenzace vzdušné vlhkosti vznikne vždy a všude, je-li dosažena kombinace určité teploty vzduchu a jeho relativní vlhkosti. Obecně platí, že ke kondenzaci vzdušné vlhkosti dojde vždy, když dostatečně vlhký vzduch dosáhne dostatečně nízké teploty.

V praxi se lze velmi často setkat s tím, že v bytech je naměřena úroveň relativní vlhkosti vzduchu přesahující 60 % a nezřídka i 70 %. Přitom často nejde o jednorázové měření nýbrž o měření kontinuální v úseku např. 2 - 3 týdnů, takže je vyloučeno náhodné změření maxima. Přitom jako doporučená hodnota se v technické normě uvádí rozsah od 40 do 60 % při normové vnitřní teplotě 20° C +/- 1°C.

Nyní se dostáváme k podstatě problému, kterým je vliv kondenzované vzdušné vlhkosti na stavební konstrukce. Jak bylo výše uvedeno, riziko vzniku kondenzace vzdušné vlkosti se zvyšuje s nižší teplotou vzduchu a zvyšováním jeho relativní vlhkosti. Při vhodné kombinaci těchto dvou faktorů ke kondenzaci vždy dojde a stavební konstrukce je vystavena vlivu vody. To, jak bylo výše uvedeno, vede k negativnímu vlivu na stavební dílo nebo jeho část. Pokud vliv trvá dostatčeně douho, může dojít až k úplné degradaci materiálu, ze kterého je konstrukce zhotovena.

Běžně známým jevem je vznik plísní na vnitřním povrchu různých stavebních konstrukcí (typicky okna, povrchy stěn, podlah a pdobně). Což je jeden negativní výsledek nízké teploty uvnitř budovy.

Méně známým faktem je to, že ke kondenzaci dochází i uvnitř stavební konstrukce, přičemž v zásadě je možný vznik kondenzátu v kterémkoli jejím místě. Což se nemusí projevit hned, ale třeba i v horizontu roků.

Tím se dostáváme zpět k úplně prvnímu odstavci s citací technických norem. Podle údajů zde obsažených a použitím normových výpočetních postupů se navrhují skladby moderních stavebních konstrukcí tak, aby vznik kondenzace vzdušné konstrukce uvnitř byl vyloučen nebo případně aby v celoroční bilanci bylo zaručeno kompletní odpaření. Toto všechno za předpokladu dodržení návrhové teploty vnitřního vzduchu dle uvedených norem. Tedy jak bylo již opakovaně uvedeno při teplotě +20 °C +/- 1°C.

Celkem logicky ze všeho dosud uvedeného pak vyplývá, že v případě poklesu teploty vnitřního vzduchu z normové hodnoty +20° C na pouhých +15° C dochází ke změně okrajových podmínek, při kterých byl výpočet navržené stavební konstrukce proveden a konstrukce nemusí normovým požadavkům vyhovět.

A zde se dostáváme k výše uvedenému bodu č. 2. Nové materiály a z nich vytvořené stavební konstrukce bývají na vliv vlhkosti ještě výrazněji citlivé než plné cihlené zdivo nebo železobetonový panel, přičemž zcela zásadní problém může nastat u dřevostavby. Každý člověk zřejmě přirozeně cítí, že dlouhodobá přítomnost vlhkosti ve stěně dřevostavby asi nebude pro její životnost vhodná. Nicméně lze říci, že to platí o všech stavebních konstrukcích, jen se rychlost celkového poškození může případ od případu lišit.

Z uvedeného rozboru celkem jednoznačně vyplývá závěr, že snižování vnitřní teploty v místnostech určených k pobytu osob může vést k velmi nepříjemným důsledkům a nelze jej v žádném případě doporučit. Nechtěné dopady na užitnou hodnotu budovy mohou být velmi nepříjemné jak pro stavbu, tak i pro jejího uživatele.

Co způsobí snížená teplota s náklady na vytápění v bytě?

Odpovídá Ing. Jan Blažíček, odborník na vytápění a rozúčtování tepla:

S ohledem na nízký tepelný odpor dělicích konstrukcí mezi byty (zejména v panelácích, kde jsou železobetonové stropy a příčky bez jakékoliv anebo s minimální izolační vrstvou), se snížená teplota v jednom bytě či místnosti promítne do tepelné bilance sousedících bytů (místností).

Teplotní rozdíl mezi vytápěnými a nevytápěnými byty způsobí, že mezibytová tepelná ztráta bude srovnatelná se ztrátou do venkovního prostředí (sice menší teplotní gradient, ale zato větší součinitel prostupu tepla). A na z toho plynoucí navýšení spotřeby se legislativa dívá jako na přetápění, byť ve skutečnosti může být teplota v dotčeném bytě i nižší než projektem předepsaná, protože výkony otopných těles nejsou dimenzovány na vytápění sousedících prostor.

Zatímco ti s vypnutými radiátory nákladově nic moc neušetří (pokud měrná spotřeba klesne pod 80 % průměru domu, bude automaticky upravena na tuto mezní hodnotu), těm, co jim budou nedobrovolně teplo dodávat skrz zdi a stropy, jejich navýšenou spotřebu nikdo neodpáře. Až do 200 % průměru domu se vypočtená spotřeba bere za odpovídající a nijak se nekoriguje… A to bez ohledu na to, že značná část dodaného tepla skončila mimo příslušný vytápěný prostor, byla jednoduše ukradena.

Takže jediným viditelným efektem (vedle degradace vnitřního prostředí) bude totální zničení mezilidských vztahů v domě.

Ing. Zdeněk Petrtyl

Autorizovaný inženýr a energetický specialista, jehož hlavním zaměřením je snižování energetické náročnosti všech typů budov – od rodinných a bytových domů po průmyslové objekty. Kromě toho se věnuje i optimalizaci projektů novostaveb do pasivního standardu. Podílel se na vývoji okenního systému Euro IV-78 a jako jeden z prvních jej uvedl na trh. Je spoluautorem odborných publikací (Okno – klíčová součást staveb, Moderní okna) i článků. Je také podepsán pod sekcí Okna – dveře na serveru TZB-info.cz. Mezi lety 1993 a 2007 působil ve vedení firem zaměřených na produkci dřevěných, dřevohliníkových a plastových oken a dveří. Promoval na Fakultě stavební ČVUT v Praze a stavebnictví se profesně věnuje již více než 30 let.

Ing. Jan Blažíček

Předseda výrobního družstva REKOM, které se specializuje zejména na oblast měření spotřeby tepla a rozúčtování nákladů na vytápění a ohřev teplé vody. Autor aktuálně nejpřesnější metody stanovení korekcí na polohu pro zohlednění různé energetické náročnosti jednotlivých vytápěných prostor v objektech s ústředním vytápěním. Provozovatel blogu zabývajícím se otázkami měření a rozúčtování tepla www.peklo.net.

Sdílet / hodnotit tento článek

Mohlo by vás zajímat

REKLAMA