• ESTAV.cz
• Architektura
• Dům pod topoly ukazuje slovinský model bydlení, který mohl konkurovat panelákům

Prohlédnout fotogalerii32 fotografií

Začít je tu třeba trochu zeširoka. A to odpovědí na to, co je to vlastně murgle. Murgle, přesněji tedy Naselje Murgle, je rezidenční čtvrť ve slovinské Lublani. Ovšem ne tak úplně obyčejná čtvrť. Budována byla mezi lety 1965–1982, přičemž za její návrh jsou převážně odpovědní architekti Ivana a Marta Ivanšek. A je to čtvrť, která vznikala jako na svou dobu i své umístění velmi odvážné experimentální sídliště. Složené ne z věžáků, jak se experimentovalo u nás, ale z rodinných domů.

Typické pro to plánování byla velmi malá měřítka, plynoucí tak nějak z principu z volby rodinných domů. Jež byly velmi citlivě komponovány do krajiny. Přesně tak, bavíme se o „sídlišti“, jehož podstatnou složkou byla krajina. Životní prostředí. Do nějž pod taktovkou Ivanšeků elegantně zapadaly jednoduché dřevěné domy. Skoro vypadající jako bungalovy, jen tedy v menších měřítcích.

Architekti se pro jejich tvorbu inspirovali, po stránce provedené i materiálu, ve Švédsku. Ale rozvedli je do podoby ryze slovinského modelu. Ty domy byly skutečně konstrukčně jednoduché. Nízko-technologické, dalo by se říct. Což ale umožňovalo velmi přímočaré a nenáročné zásobování materiálem, a především stavbu svépomocí. Jejich budoucí obyvatelé si je podle jednotných urbanistických plánů mohli stavět sami. S tím, že malá měřítka a rozplánování zasazení těch domů do krajiny vytvářelo velmi přehledné, lidsky příjemné obytné prostředí.

Tady se žije pomalu. Přestavba chaty inspirovaná skandinávskými barvami

přečíst článek

Příběh slovinského domu

V němž bylo místo pro lidi i pro stromy. Shrnuto a podtrženo, celý ten projekt byl na svou dobu nesmírně vyspělý v oblasti stavební i bytové ekologie. Za murgle tedy bývají označovány domy onoho typu, zatímco Murgle je pak názvem čtvrti, která ten průkopnický model proslavila. Čtvrti, kde vznikalo „ekologické bydlení“ dlouho před tím, než někdo ve světě vůbec začal ekologické bydlení řešit.

Murgle byl (a stále je vysoce) průkopnickým počinem. Přírodní materiály, integrace staveb s okolím, důraz na životní prostředí i ten nízko-technologický přístup se staraly o to, že murgle budily velký rozruch.

Funkčně si je zařadit? To by šlo nejsnáze asi coby protipól našich panelových sídlišť. S nimiž sice nesdílely kapacitní nahuštění obyvatel na jednotku plochy, protože prostor, zábor půdy, potřebovaly větší. Ale po stránce rychlosti výstavby mohly vznikat ještě rychleji. A s mnohem menšími materiálovými náklady. V daleko vyšší pozorované kvalitě života, bydlení. Protože se neodříkaly toho přirozeného členění a kontaktu s přírodou.

Foto: Tomaz Gregorič

Dá se říct, že výstavba panelových sídlišť ve srovnání s nimi vyhrává na plné čáře v dosažené kapacitě. Ale to vítězství je draze zaplacené tím, že později víc problémů vytváří, než řeší. Tam, kde není problém s dostatkem stavebních parcel, se naopak murgle ukazuje jako mnohem příhodnější a lidsky snesitelnější přístup. Zachovávající soukromí i soukromé vlastnictví obyvatel. Což je taky možná jeden z důvodů, proč se v socialistických zemích o tomto slovinském experimentu nemluvilo.

Panelák byl totiž prezentován jako to jediné a nejlepší řešení. A murgle byl přitom docela jiné řešení, které nebylo dražší, bylo rychlejší na výstavbu a zajišťovalo lidem bydlení kvalitnější. Svépomocně, bez schvalovacích komisí, pořadníků a úplatků, rozvíjel reálný sociální kapitál obyvatel tím, že jim nezapůjčoval družstevní byt, ale reálné bydlení.

Z éry Socialistické federativní republiky Jugoslávie, jejíž bylo Slovinsko od války až k roku 1991 součástí, se už ale můžeme přenést do současnosti. Do „osady“ Naselje Murgle, kde pod korunami rostlých topolů stojí jeden takový murgle.

Zelený dům ve svahu dali architekti dohromady podle plánů uložených ve vzpomínkách

přečíst článek

Murgle, který už nutně potřeboval rekonstrukci. Počítal se k jedněm z prvních, které tu vznikly. Dokončen byl před šedesáti lety, a proto byla jeho aktualizace nezbytná. Rok Oman a Špela Videčnik, vedoucí architekti studia OFIS, museli najít takové řešení, které by nesetřelo Domu pod topoly jeho identitu, a přitom by umožnila celou stavbu reinterpretovat v novém duchu.

Největší výzvou pochopitelně bylo to, že renovací jednoho domu tu velmi pravděpodobně kolíkovali cestu k opravám dalších murgle. A s tím se pojila otázka, jak renovovat osadu postavenou soukromými majiteli, kde si každý postavil svůj dům podle jednotných plánů, aniž by se vymazala ekologická a sociální DNA, která ji činí výjimečnou? Projekt se stal testovacím případem budoucnosti celé čtvrti. U ukázkou, zda moderní obnova může zlepšit výkon a zároveň chránit křehkou architektonickou konzistenci, díky níž jsou Murgle jedním z nejžádanějších míst k životu v celém Slovinsku.

Foto: Tomaz Gregorič

Síla je v myšlence

Jak oba současní architekti zmiňují, síla Murgle netkví v tom, že by čtvrť byla jednolitá, historická nebo ikonická (byť tyto příměry nese). Její síla je v tom, že prezentuje kolektivní nízko-technologickou inteligenci: dřevěnými domy na jednoduchých pásových základech v bažinaté půdě, s odvětrávanými střechami, porézními uličními okraji a plánovací logikou založenou na geometrii existujících stromů. Že je naprogramovaná na pro lublaňské klima, kulturu a materiály.

Proto také celý záměr pojímali ne jako náhradu nového za staré, ale spíše oživení kontinuity. Protože původní konstrukci už nebylo možné zachránit - fasádní desky i střešní krytina byly z azbestu a dřevěný skelet již nesplňoval současné požadavky – zvolili architekti rozhodný, ale kulturně citlivý postup: dům byl pečlivě rozebrán a znovu postaven z křížem lepených dřevěných panelů (CLT), přičemž byla zachována přesná objemová logika, proporce a charakteristický minimalismus původní typologie Ivanškových.

Jednoduchá elegantní dřevostavba. Zasadili ji do starého sadu. Životu rodiny plně postačuje

přečíst článek

Ta nová konstrukce je ekologická, vzduchotěsná a tepelně odolná. Její architektonická přítomnost, novota, zůstává záměrně nenápadná. Cílem nebylo Murgle „přepsat“, ale opravit jejich fragment, aniž by se vizuálně narušil celek. Dům tedy nyní splňuje vysoké současné standardy, a přesto si zachovává skromnost, čitelnost a lidské měřítko, které určují identitu celé osady.

Nový objem je koncipován jako lehký pavilon připomínající skleník: dřevěno-skleněný prostor pod prodlouženou střechou propojující staré i nové do jedné siluety. Dva cihlové sloupy, identické s těmi na původní fasádě, fungují jako kotvy – jemný signál, že přístavba patří do tradice Murgle. Vertikální dřevěné boční stěny poskytují útočiště a soukromí, zatímco transparentní fasáda se zcela otevírá do zahrady.

Foto: Tomaz Gregorič

Výsledný prostor funguje jako obytné rozšíření i jako klimatická mezizóna, současná reinterpretace nízko-technologické environmentální logiky, která činila původní domy murgle tak úspěšnými.

Architekti ze studia OFIS si tak na základě této jedné úspěšné renovace – rekonstrukce troufají naznačit i další plány pro Naselje Murgle. Respektovat archetyp, nikoli jej přepisovat. Použít ekologickou moderní konstrukci tam, kde staré stavby nevyhovují dnešním normám. Zachovat stromy a krajinnou geometrii, protože ty vždy určovaly zdejší tvůrčí princip. A zachovat onu jednoduchost, skromnost a lidské měřítko, jako nepřekročitelné hodnoty. Protože ty činí murgle jedinečné.

Foto: Tomaz Gregorič

Údaje o projektu

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata