Güemes je španělským (kantabrijským) malo-městečkem, nacházejícím se nedaleko severního pobřeží Atlantického oceánu. Přímo na vlny a pláže ale odtud ještě vidět není, a tak tohle sídlo uniklo osudu rybářských vesnic, z nichž vyrostla přímořská letoviska.
V Güemes se proto do značné míry zastavil čas, a lidé se tu povětšinou živí tak, jak byli uvyklí. Chovem krav, které se pasou po stráních zdejších kopců. Možná v ne zrovna hezké konotaci pak bývá toto sídlo zmiňováno jako Město důchodců. Odpovídá to věkovému průměru obyvatel i faktu, že to ještě není pořád vysídlené a vybydlené Město duchů. Architekti z ateliéru Zooco eStudio tu navrhli, zpracovali a dozorovali realizaci projektu, který ve svých důsledcích může mít potenciál třeba ke změně ne zrovna lichotivé pověsti městečka.
Přestavbou jednoho ze zdejších starých farmářských domů tu vytvořili prostor pro bydlení mladé rodiny. Která než turisty okupované pobřeží a hlučné město dává přednost klidu venkova. Pokud se sem s podobnými ambicemi (a kvalitativně stejně propracovanými projekty revitalizace starých obydlí) vydá více lidí, přestane být Güemes městem důchodců. A stane se překrásným kouskem Španělska.
Co zbourat a co nechat být
Projekt sám není velkoformátovým dílem, ale právě to, že se přidržuje lidských měřítek, jej činí sympatické. Ve svých hrubých obrysech zasahuje do plochy 310 metrů čtverečních, ale v zásadě se dotýká jen objektu bývalé stáje, jež byla součástí zdejší malé zemědělské usedlosti. Tato zemědělská část starého domu byla nejvíce zchátralou, a v podstatě neměla funkční využití pro zachování původního účelu. Byla osudem předurčena k demolici.
Klienti, mladá rodina, kteří si tuto nemovitost pořídili, řešili, jak komplikované bude do původní kamenné stavby domu, obydlí hospodáře, vměstnat všechny programové funkce. Tedy ložnice, pokoje, hygienické zázemí, kuchyni. Architekti ale navrhli vlastní řešení situace: do obydlí hospodáře přesunout jen pokoje a hygienické zázemí, zatímco v jinak nevyužitelné stáji přestavbou a rekonverzí zkompletovat všechny společenské programy, náročné na prostor – kuchyni, obývací pokoj, televizní místnost, pracovnu.
Bylo to racionální řešení. Starý kamenný dům se totiž nehodil (kvůli síle svých stěn, parametrům oken, celkové dotaci užitné plochy, rozvržení podlaží) k rozsáhlejším úpravám. A současně se muselo nechat, že přístavek stáje rámoval podobu pozemku/dvora, a ke stavbě pocitově patřil. Takže uchovat ji – v modifikované podobě – se jevilo být výhodné. Znamenalo to pozvednout kus historie místa, oprášit ji a znovu použít v odlišném uspořádání.
Původní skladba dává smysl
Jak tedy vypadá „stáj“ dnes? Rekonstruovaná budova věrně kopíruje místní jednoduchý a nenáročný stavební systém, který tvoří kamenné zdi nesoucí sedlovou střechu s dřevěnou konstrukcí a pálenými taškami. Podstata architektonického zásahu je založena na absolutním respektu k tomu, co zde již existuje. „A to respekt nejen k použitým tradičním materiálům, ale také k typu prostoru vytvořeného uvnitř domu,“ vysvětlují architekti.
Proto jsou hlavní prostory domu rozvinuty jako jeden celek, ve velkém centrálním prostoru. Pořád je to stáj, které přehlédnete od vstupu až ke konci. Jen už tu nejsou po stranách stání pro koně s podestýlkou, ale spíše ke středu místnosti přesunuté formy „místností“, lineárně řazené za sebou.
Sled využití tak přechází od knihovny k pracovně (se stolem uprostřed přehlédnete celý prostor), obývacího pokoje, krbu, jídelny a kuchyně. Vše je pod jednou střechou, ale každý z těchto mikro-prostorů je definován svým provedením pro specifické použití. Přičemž se vždy nachází ve stejném neutrálním a globálním prostředí. Pro posílení myšlenky otevřeného půdorysu je po obvodu prostoru zabudován úložný prvek, který uvolňuje vnitřní prostor a zvýrazňuje tradiční dřevěnou střechu. Ložnice, tedy soukromé pokoje, se přesunuly do starého domu.
Malé modifikace zvyšují komfort
Díky tomuto zásahu, který měnil využití, ale zachoval prostor, se mohly další úpravy omezit jen na dílčí zákroky, na úrovni úprav fasád. Stávající otvory byly zvětšeny na východní a západní fasádě, s myšlenkou začlenit více do interiéru přírodu a lákavé výhledy na kantabrijské hory v okolí. Zdi, orientované na sever a jih, byly už ve velmi špatném stavu, a tak byly otevřeny zcela. Zajímavým rysem je i osazení posuvných žaluzií (na fasádě směřující k jihu), jimiž lze podle situace regulovat osvětlení, přehřívání a také komunikaci s venkovním prostředím.
I dům v Güemes musel růst, a proto tu nad rámec rekonverze stáje vznikla přístavba. Ta je ukázkou klasického moderního stylu. Její tvar písmene L a její poloha na pozemku - téměř v kontaktu se stávající budovou, jíž se ale nedotýká - umožnila vytvoření otevřeného prostoru mezi budovami. Právě tady se nachází bazén. Uvnitř této přístavby se nachází technická místnost, skladovací prostory, pokoj pro hosty a přechodová veranda směřující k bazénu.
Z hlediska užitých materiálu se tu pracovalo s tím, co místo nabízelo. Tedy opracované i neopracované dřevo, kamenné obklady, estetika bílých fasád. Beton a kovové nosné konstrukce přístavby pak vnáší stopu modernosti, která ale nikterak nesnižuje původnost tradiční kantabrijské architektury.
Projekt ateliéru Zooco eStudio tu dává vyniknout autentické skladbě materiálů, nenarušuje uspořádání okolní zástavby a uchovává v co největší možné míře původní uspořádání. Namísto demolice, která by utvořila místo pro bezbřehou novotu, se tu raději přidrželi původního modelu. Výsledkem je krásné a přitom moderní bydlení. Takové, které španělskému městečku sluší.
Údaje o projektu
Název projektu: | House in Güemes |
Typ projektu: | rekonverze, rekonstrukce, přístavba |
Architektonické studio: | Zooco eStudio |
Lokalizace: | Güemes, Santander, Cantabria, Španělsko |
Vedoucí projektu: | Javier Guzmán Benito, Miguel Crespo Picot |
Klient: | soukromá osoba |
Realizace: | 2019 |
Rekonstruovaná plocha: | 310 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek