Soubor tří budov: stáje, malého kravína a domu hospodáře, utvářel malou zemědělskou usedlost na holandském venkově. Její aktuální majitelka ale měla jen pramalý zájem na tom, aby se věnovala polnohospodářství, a chtěla celé stavení důsledně proměnit, směrem k vyšší obyvatelnosti. Její idea spočívala v přetvoření farmy na letní byt a malý hudební ateliér se zkušebnou (protože je členkou filharmonie), a zbývající budovu v sestavě by nabídla k sezónnímu využití turistům. Narážela přitom na dva nesouvisející problémy. Tím prvním byl omezený rozpočet pro rekonstrukci, druhý pak souvisel s nepochybným klidem a harmonií místa. Výrazná proměna by totiž celou „farmu“ zbavila inspirativní pohody venkova.
Jednoduchost nelehkého života venkova
„Celé to stavení je unikátní svou čistotou, jednoduchostí, askezí zemědělského života,“ popisují Julius Taminiau Architects, kteří byli k vytvoření projektu rekonstrukce a modernizace přizvání. S neskrývanou poetikou přitom líčí, jak jim původní vzhled farmy připomínal výjev rurální chudoby z obrazu Vincenta Van Gogha Jedlíci brambor. Z celkových dispozic stavení bylo skutečně patrné, že se tu dřív žilo prací a pro práci, která nikdy nekončila. Má tato upomínka na minulost snad zmizet? Strhnout stáj a kravín by znamenalo zničit to, co tohle místo činí tak obyčejné a přitom svérázné. Proto byl rozpracován trochu jiný návrh, který více lichotil stavebnímu rozpočtu i geniu loci.
Nebourejme, transformujme
Místo demolice tak nastoupila transformace, změna v rámci přednastavených dimenzí. V původním obydlí hospodáře vznikne ubytování pro hosty, velká, stodolu připomínající stáj se stane víceúčelovou zkušebnou s ateliérem a z malého kravína vyroste letní byt pro majitelku. Zachovány budou dispozice i objemy staveb, přetvořeno bude jen jejich využití. Zakonzervována bude i atmosféra, což podtrhuje i název projektu: Potato Shed, Bramborová chýše. Pro architekty to znamenalo pracovat s jednoduchými tvary a uzavřenými objemy budov v souboru, plné fasády směřující mimo střed farmy a naopak velká otevření směrem do dvora.
Po stránce praktického provedení pak samozřejmě ještě důsledné požadavky na izolaci objektů, které teď místo zvířat mají obývat lidé, a s tím související i nároky klimatizace. „Chtěli jsme obnovit původní hierarchii budov, zachovat jejich vnější charakteristiku,“ říkají architekti. Znovu využít skulpturální kvality původních materiálů, dřeva a kamene. „Zápasili jsme například se zajištěním komfortu, protože třeba přívody tepla, elektřiny a vody se neobejdou bez potrubí a sítí. Nechtěli jsme ale narušovat budovy jako takové, a tak jsme se uchýlili k té jednodušší, asketické formě prostého vzhledu.“ Přívody a sítě tedy „nebourají střechu a strop“, ale vedou dovnitř objektu komínem.
Staré dřevo jako nová fasáda
Bramborová chýše těží z otevřenosti tam, kde dřív stála velká vrata do stájí a chléva. Nahradila je celo-stěnová okna. Zasazena jsou do vložených rámů, jako substruktura původní stavby. Jsou výklopná, mohou být využita k ventilaci. Tím, že byly využity původní proluky ve stěnách a nebylo zapotřebí dalších zásahů, se přitom udržel původní soubor výhledů. Posledním, zato asi nejvíce patrným stavebním krokem, byla transformace bývalých stájí. Z hlediska stavebních kvalit a statiky na tom byly nejhůře. Za druhé světové války byly poškozeny zásahem dělostřeleckého granátu, a jejich pozdější vyspravení v 50. letech jim na integritě zrovna nepřidalo.
Proto se rozhodli objekt stáje zbavit chatrné střechy a očesat jej až na nosné zdivo (takže z ní skutečně moc nezůstalo), a uvolněný profil doplnit o hliníkovou konstrukci, na kterou upevnili fasádu z dřevěných fošen. Materiál z druhé ruky se přímo nabízel. Dřevěná fasáda i střecha je charakteristická svým šrafováním, hrou světel a stínu, které přenáší do interiéru. Výsledek, dílčí i kompletní, příjemně sestavuje. Tři stavby farmy zůstaly na svém místě, a vlastně jako by se tu nic nezměnilo. Čas plyne dál, a Bramborová chýše pořád zůstává sama sebou.
Sdílet / hodnotit tento článek