Zní to, jako by se to odehrálo kdysi pradávno. Ve středověku. Ale skutečnosti byli koně na pražských ulicích k vidění běžně ani ne před osmdesáti lety. Ne jako turistická atrakce, ale jako skutečný „dopravní prostředek“ a plnocenná součást městské mobility. A jen o pár desetiletí před tím, ještě než silnicím začaly dominovat hlučné a kouřící automobily, bylo těch povozů a kočárů k vidění na ulicích mnohem víc.
Trajektorií přechodu od koňských potahů k automobilům si pochopitelně prošli ve všech evropských městech, včetně třeba Berlína. Ale ne všude byl vyvíjen tlak na to, aby se čtyřnohé živé stroje okamžitě zaměnily za rachotící vozy. Zrovna v Berlíně (v části Mitte) se tak dodnes ve svých hrubých obrysech nachází mimořádný pozůstatek těch ne až tak dávných časů. Bývala kočárovna.
Co to bylo? V krátkosti, taková trochu jiná garáž. Pro kočáry, pro odstavení a uschování panských povozů. Protože berlínská honorace dávala přednost pohybu na úrovni, za klapotu kopyt po dláždění. Kromě jiného pak takové městské kočárovny v Berlíně sloužily jako dílenské zázemí pro opravy, nebo pro naskladnění sena a píce pro tažná zvířata. Ta v Mitte je jednou z posledních.
Památkovou ochranu nepožívá, nedochovala se totiž v netknutém stavu. V poválečných 60. letech byla přestavěna z dost poškozených obrysů do podoby rodinného domu. Zní to zvláštně, ale paradoxně to vedlo k tomu, že se z ní zachránilo víc, než z objektů, které požívaly privilegia ochrany bez navázaného využití až k úplnému zchátrání.
Architekti ze studia J. Mayer H. Architects si tu pochvalovali, jak milým překvapením bylo, že se uvnitř budovy a zahrady, kterou dostali v zakázce k rekonstrukci, skrývalo takové překvapení. Které se rozhodli určitě nekazit nešetrnými zásahy. Protože, jak sami říkají, v ruchu městského života nabývají malá útočiště stále většího významu a místo připomínající minulost, stará kočárovna, v sobě nesla i zajímavý odkaz historie.
Šance na novou budoucnost
Stará kočárovna jako součást domu, místo nabízejí prostor pro klid, reflexi a kreativitu. Blízko městu a přitom daleko od hluku a neustálého shonu města, to vše pro ně bylo zdrojem inspirace. Proto se rozhodli uchopit celý záměr jako citlivou transformaci historického objektu a jeho na „moderní“ obytný prostor, která nezastírá stopy minulosti.
Pokud jde o postup architektů, ti se rozhodli pracovat z větší části s tím, co se přímo v místě nabízelo. Tato kompozice z nalezených a recyklovaných stavebních materiálů, ve výsledku vedla k potřebě přijímat různá řešení. Vedla k různorodým výškovým úrovním a členitým dispozicím. Tato organická rekonstrukce, skládaná ze zbytků a doplňkových materiálů, pak vytvořila prostor s výrazným charakterem a historickou hodnotou.
Renovace respektuje původní strukturu a zároveň ji obohacuje o moderní designové prvky. Cílem bylo zachovat historickou autenticitu objektu a zároveň přizpůsobit interiér současným potřebám a estetickým standardům. Nábytek byl pečlivě vybrán tak, aby udržel harmonii mezi minulostí a současností. Výrazné kusy nábytku byly zvoleny tak, aby doplňovaly různé části domu a vytvářely plynulý přechod mezi historickými a moderními prvky.
Zahrada pro lišky
Architektonický záměr zahrnoval jemné úpravy fasády a zahrady, které respektují jejich původní podobu, a zároveň přidání současných sochařských prvků a výběru domácích rostlin. Tento přístup vytváří harmonický dialog mezi minulostí a současností. Interiér byl navržen s důrazem na kontinuitu materiálů. Nový zásah zdůrazňuje vývoj kočárovny, posiluje její původní strukturu a zároveň do její bohaté historie vnáší moderní vrstvu.
Fasády a zahrada zůstávají z velké části nedotčené, jemně vylepšené dalšími rostlinami a doplněné současnými sochami a designovými kousky, které vytvářejí výrazné kontrasty. Původní zábradlí, dřevěné dveře, vintage dlaždice a původní vypínače byly pečlivě restaurovány a integrovány do jednotného barevného konceptu. Tento monochromatický přístup spojuje historické textury s moderním minimalismem.
Důležitým prvkem projektu je plynulý přechod mezi interiérem a exteriérem. Svou roli v tom pochopitelně hraje divoká zahrada, která je obývaná městskými liškami, ptáky a drobnými savci, a jako střípek malé džungle se prolíná s obytným prostředím. Tím vlastně projekt navázal na principy ekologické renovace, která není pro městské budovy zrovna typická. K té eko-rovině patří i použití recyklovaných materiálů a integrace přírodních prvků.
Architekti podotýkají, že tuto zakázku rekonstrukce – renovace nechápou jako uzavření příběhu staré kočárovny. Nanejvýš tak ještě jednu uzavřenou kapitolu. Po níž se z objektu odrážejícího minulost města stalo něco trochu jiného, ovšem přepracovaného tak, aby to i nadále neslo onu historickou paměť výjimečného místa.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Coach House and Garden Renovation |
| Typ projektu: | renovace, přestavba městského objektu s minulostí |
| Architektonické studio: | J. Mayer H. Architects |
| Lokalizace: | Berlín Mitte, Německo |
| Vedoucí architekti: | J. Mayer H |
| Zahradní instalace, sochy: | Tony Matelli |
| Klient: | soukromá osoba |
| Rok dokončení (finalizace): | 2024 |
Sdílet / hodnotit tento článek