Přehrát audio verzi
Wintonův příběh obdivuje celý svět. Socha na nádraží v Praze je jen jedna z mnoha. Znáte ty další?
00:00
00:00
1x
- 0.25x
- 0.5x
- 0.75x
- 1x
- 1.25x
- 1.5x
- 2x

Příběh odvahy, který změnil stovky lidských osudů, zůstává živý dodnes. Připomínají ho sochy a památníky na veřejných místech, kolem nichž možná denně procházíme bez povšimnutí. Dnes se u nich na chvíli zastavme.
Na konci roku 1938 se Evropa rychle propadala do temnoty. Nacistické Německo sílilo, antisemitismus se stal státní ideologií a tisíce židovských rodin v Československu žily ve strachu o život. Právě v této chvíli vstoupil do dějin nenápadný britský úředník, Nicholas Winton – muž, který bez rozkazů, bez moci a bez nároku na slávu zachránil 669 dětí před jistou smrtí.
Když se rozhodovalo o životě
Praha 1939 – Winton přijel do Prahy krátce po mnichovské dohodě. Viděl uprchlické tábory plné dětí a rodičů, kteří tušili, že přicházející okupace bude znamenat konec. Většina států tehdy zavírala hranice. Přesto se Winton rozhodl, že zkusí nemožné, tedy dostat děti pryč.
V hotelovém pokoji v Grant Hotelu Evropa (dříve Grand Hotel Šroubek) v Praze si zřídil provizorní kancelář. Začal shromažďovat jména, fotografie, vyřizoval povolení, sháněl britské rodiny ochotné děti přijmout. V Anglii pak po nocích obcházel úřady a vyjednával víza. Jedno dítě znamenalo jednu rodinu, jednu kauci, jeden podpis a stovky administrativních bojů.
Vlaky naděje
Mezi březnem a srpnem 1939 vyjelo z Prahy osm vlaků s dětmi, které projely nacistickým Německem až do Londýna. V Británii na ně čekaly nové rodiny, nový jazyk a nový život – často už navždy bez vlastních rodičů.
Poslední, devátý vlak měl odjet 1. září 1939. Ten den však Německo napadlo Polsko a hranice se uzavřely. Děti, které v něm měly odjet, už nikdy Československo neopustily. Těch 669 zachráněných se později stalo rodiči, prarodiči a praprarodiči tisíců lidí po celém světě. Jeden skromný čin tak ovlivnil celé generace.
Sochy a památníky po světě: Kde dnes Wintonův příběh „žije“. Po světě dnes stojí několik památníků, které vyjadřují různé podoby této záchrany:
- Praha hlavní nádraží – bronzové sousoší „Odjezd“ připomíná okamžik loučení dětí s rodiči. Vyjadřuje bolest obětí i naději na přežití.
- Liverpool Street Station – památník příjezdu dětí do bezpečí zobrazuje jejich první kroky ve svobodě. Symbolizuje nový začátek.
- Maidenhead – město, kde Winton žil, má sochu zachycující ho po boku dětí. Zde je zdůrazněn jeho osobní vztah k zachráněným.
- Jad Vašem v Izraeli připomíná Wintona jako Spravedlivého mezi národy – člověka, který riskoval vše pro záchranu jiných.
- Památníky Kindertransportů najdeme také v Berlíně, Bratislavě a dalších evropských městech – symbolizují nejen Wintonovu práci, ale i tisíce bezejmenných osudů zachráněných před vyhlazením.
Každý z těchto památníků vyjadřuje jinou fázi příběhu: odjezd, cestu, příjezd i paměť. Společně vytvářejí tichou mapu lidské odvahy napříč kontinenty.
Po válce se Winton neprezentoval jako hrdina. O celé záchranné akci téměř nemluvil, ani jeho děti netušily, co jejich otec dokázal. Až v roce 1988 objevila jeho manželka starý kufr plný seznamů dětí, dokumentů a dopisů rodičů. Teprve tehdy vyšel jeho příběh na světlo. Následovalo veřejné ocenění, ale pro Wintona nebyla nejdůležitější vyznamenání, největší hodnotu pro něj představoval fakt, že lidé žijí.
Wintonův příběh není jen historickou epizodou. Je symbolem tří zásadních hodnot:
- Síly jednotlivce – jeden člověk bez moci dokáže změnit osudy stovek dalších.
- Občanské odvahy – Winton nečekal na rozkazy shora, jednal z vlastního přesvědčení.
- Mravní odpovědnosti – neptal se, zda smí, ale zda je to správné.
Památníky připomínají odvahu a lidskost iniciativy běžného člověka. Čin sira Nicholase Wintona lze vnímat jako morální kompas v dobách, kdy se svět potýká s nelehkými časy a situace se někdy zdají bezvýchodné.






























Sdílet / hodnotit tento článek