• ESTAV.cz
• Architektura
• Minimalistický byt přináší svým obyvatelům svobodu

Prohlédnout fotogalerii24 fotografií

„Měl bych říci: dům chrání snění, dům chrání snílka, dům umožňuje snít v míru.“

Minimalismus, jako styl, je svoboda vaše, vaší mysli i ducha

Autoři se zde potýkají s otázkou, zda v minimalistickém pojetí lze dosáhnout svobody mysli i ducha. Ten kýžený minimalismus je spíše filozofií než nezbytností, ale pokud na tento model přistoupíte, je jeho průvodním znakem opravdu určitý díl svobody. Domnívám se, že pokud prostor, který zabírají zbytečnosti, abstrahujete na to, co je nezbytné, pak zároveň uvolníte proudění života prostorem, což je dozajista osvobozující. Osvobozující? No, to je ta zmíněná svoboda, ale pozor, ta není pro každého. Lze se jí naučit, lze si ji osvojit, ale pokud vás vaše druhé já nutí nechávat věci tam, kde zrovna přistály a zbytečnosti jsou vaší nutností i naturelem, pak na svobodu příliš nečekejte. Nicméně tohle všechno nezjistíte, pokud vám to není vlastní nebo to prostě nezkusíte. Také vám jistě dochází, že minimalismus není o životě na minimální ploše, i když i to lze zařídit. Většinově však jde o jednoduchost a strohost v mobiliáři, v barevnosti, ve vybavení, ve věcech, kterými se obklopujete. Neznamená to však naplnit kontejner před domem balastem, kterým jsme se obklopili. Je to spíše smysluplné ponechání si všeho nezbytného, což je velmi široký pojem pro každého člena rodiny, rodinu jako celku a jejich společného životního prostoru. To zmíněné proudění života prostorem obydlí je vlastně nejenom o fyzickém pohybu, ale i o volném proudění energií v tomto místě. Pokud postavíte zbytečné překážky v podobě zbytečných stěn, předělů, mobiliáře, užitého umění, materiálů nebo barev, pak nečekejte přemíru svobody fyzické ani duševní. Proč se člověk cítí nespoutaný venku, ve volném prostoru. Příroda nám mimoděk poskytuje jistý organický minimalismus, kdy nadbytečné zaniká a zůstává to potřebné a nezbytné. Jen ji bedlivě sledovat a naslouchat jí. Tudíž nás nemůže překvapit, že v bytě, kde volný prostor je tím základním kritériem, můžete být svobodní při zachování autonomie jednotlivce i celé rodiny. A jsem doma, tedy oni jsou doma.

Členění místnosti závěsy. Foto: Filip Beránek

Minimalistická metamorfóza šitá na míru

Tříčlenná rodina, maminka se dvěma syny, měla jasnou vizi. Oddělený pokoj pro každého syna, vše nezbytné pro společný život, ale nesvázaný zbytečnými stěnami a balastem, který rodinu nespojuje. Podíváte-li se na dispozici původní a změněnou, je vám vše podstatné jasné. Levá část byla změněna jenom částečně, nicméně pravá část s kuchyní, obývacím pokojem a jídelnou naopak seznala změn maximálních. Pokud někdo řekne, že v paneláku nelze vybudovat bydlení snů, protože je svázán stěnami a často nesmyslným oddělením funkcí, pak se právě tímto dobral merita problému, který je třeba vyřešit. Odpověď je, že po tom, co najdete odvahu a také nějaké finance, lze tento rébus elegantně vyřešit. Pochopitelně až poté, kdy zjistíte společně se statikem, že takový zásah lze provést. Zde to možné bylo a obrovský bonus je na světě. Že v obýváku bude někdo rušit někoho v jídelně sledováním televize? Dnes, kdy máme sluchátka, o sobě nemusí ani vědět. Optické předělení závěsem, případné zastínění je velmi prosté a opět elegantní. Je jasné, že volnost prostoru, spojení funkcí kuchyně, jídelny a obýváku lze vyřešit a kolizních chvil zde bude rozhodně méně než toho „společného, propojeného“ života pospolu. Jak to tak můžu tvrdit? Velmi podobnou dispozici totiž máme s mojí rodinou a na prstech jedné ruky bych napočítal, kdy tato dispozice nefungovala. Vlastně si nevzpomínám, že kdy nefungovala. A funguje, i když dcery střídají vnoučata. Vidíme na sebe, jsme spolu, žijeme spolu. To je výhra, kterou bych neměnil. A tuším, že dotyčná maminka s dvojčaty zažívá to samé. Dokonce mě moc těší výrazné hygienické zázemí, které je zdánlivým vybočením ze zbylé strohosti řešení, protože je vlastně takovým vítaným akcentem celé té parády. Postupem času zjišťuji, že v minimalismu a jednoduchosti se skrývá nový rozměr, který jsem díky mojí generaci moc neznal. Rozhodně je estetika celého řešení velmi, velmi zdařilá a vychází, jak jinak než z její funkčnosti.

Hlavní obytná místnost, kuchyně, jídelna a obývací pokoj. Foto: Filip Beránek

Základní popis

Rekonstrukce panelového bytu. Když největší hodnota, která může vzniknout, je více volného prostoru.

Architektonickovýtvarné řešení a ideový záměr projektu

Autorská zpráva

Co všechno je skutečně potřeba k životu? Kolik mentálního prostoru nám zabírají materiální věci kolem nás? Je možné dosáhnout svobody mysli a ducha minimalismem? Co je ještě funkce a co je touha? Jak je možné fungovat v bytě o rozloze 74 m² v panelovém domě tak, aby tři členové domácnosti měli soukromí a zároveň prostor být spolu?

Paní H naši práci viděla v televizi. Ozvala se nám den poté, co v ní odvysílali reportáž o našem projektu Byt architekta (www.rdth.cz/projekt/architektuv-byt). Má dva syny, dvojčata a vychovává je sama. Řekla nám, že má také byt v panelovém domě a že by od nás chtěla, abychom pro ni a její děti vymysleli absolutně „čistý“ a moderní byt. Říkala, že v Praze má i jiný byt, ve kterém lze komfortně bydlet a můžeme tak být v naší práci svobodnější.

Hlavní obytná místnost, kuchyně, jídelna a obývací pokoj. Foto: Filip Beránek

Velká výhoda panelových bytů je, že je lze obyčejně téměř kompletně přeprogramovat.

Největší hodnota, která tak může vzniknout, je více volného prostoru.

S paní H jsme v prvních krocích hledali, kam až nás v rekonstrukci pustí a jaké jsou hodnoty, které by se při rekonstrukci měly projevit. Jednoznačně to byl minimalismus, až asketický přístup k životu, potřeba zbavit se prvoplánových dekorací i potřeby vytvořit “příjemný” interiér a nechat prostor pouze racionálním potřebám členů své rodiny.

Ptali jsme se třeba, jestli opravdu potřebuje ložnici ve dne a obývací pokoj v noci. Její skromnost a otevřená mysl nás dovedla k závěru, že jde o zakořeněný zvyk a že rozhodnutí o zvycích záleží na uživateli a okolnostech jeho života. Vynechat některé návyky je legitimní možností při rozhodování o budoucí organizaci prostoru, ve kterém budete bydlet, a může to přinést řadu výhod. A tak její ložnice vzniká z obývacího pokoje a obývací pokoj naopak z ložnice. Navíc se paní H bez problémů vyspí na obyčejné pohovce. Paní H se však občas hodí možnost alespoň vizuálního soukromí. Stačí jí obyčejný závěs. Uvnitř závěsu vzniká vlastní svět. Není to ovšem jen ložnice s téměř dokonalým odcloněním slunečního světla pomocí blackout-závěsu. Může to být i kino. Pokud se díváte se sluchátky, nikdo, kdo se pohybuje kolem, nemusí vědět, že zrovna běží hlučná akční scéna. Stroboskop filmu zůstává uvnitř a neobtěžuje ty, kteří se nechtějí dívat a poslouchat. Mohou si připravovat oběd nebo večeři a v klidu si ji sníst nebo si spolu povídat, jako by to bylo za stěnou. Situací a scénářů vzájemných kombinací je mnoho. Tyto dva světy za tenkou membránou jsou propojeny, nicméně při vzájemném respektu mohou fungovat dobře i autonomně. Když je závěs odsunut, je to klasický obývací pokoj s kuchyní a jídelnou, kde rodina funguje spolu. Závěs se tehdy stává nejen dekorací, ale zlepšuje i akustiku velké místnosti.

Členění místnosti závěsy. Foto: Filip Beránek

Na druhou stranu, pro paní H bylo důležité, aby synové měli své vlastní pokoje. Jsou symetricky identické. Každý má stůl přes celou šířku pokoje, zabudovanou skříň a výsuvnou postel. Tu lze používat jako klasické jednolůžko, sedačku, nebo při vysunutí jako skromnější dvoulůžko. Když je potřeba se celé dny učit, dívat se na seriály nebo se válet, lze ji snadno přemístit do středu místnosti. Nastavitelná nástěnná lampa dobře slouží při jakékoliv poloze postele. Když je třeba na chvíli trochu více prostoru, například na cvičení, lze celou postel přesunout pod stůl, který nemá žádné podnože a je kotven na ocelových konzolách ze stěny. Skrze světlíky nad skříněmi se sluneční světlo dostává přes pokoje do vstupní haly a koupelny. Sluneční světlo v těchto prostorách je v panelácích vzácností. Tok světla opačným směrem má však obyvatel pokoje pod kontrolou vlastním ovládáním zatemňovací rolety nad světlíkem.

Přes celý byt, od podlahy až po strop, běží jednotná lineární sestava bílého utilitárního nábytku. Integruje v sobě kuchyni, mnoho skladovacího prostoru, prostor pro pračku a sušičku i samostatnou toaletu.

Ložnice. Foto: Filip Beránek

Strohost, která provází celý projekt a je panelovému domu vlastní, se projevila i v řešení zabudovaného nábytku. Veškerý zabudovaný nábytek i povrchy, kromě závěsů a podlahy z marmolea, jsou bílé. Spolu vytvářejí pozadí umožňující svobodný výběr volně stojícího nábytku, doplňků a pokojových rostlin. Dřevo, které je příjemné na dotek, je použito na jídelním stole a pracovních stolech v pokojích chlapců. V bytě ovšem hraje důležitou roli i modrá barva. Tu má paní H ráda. Je všude a současně nikde. Je skrytá a objeví se vždy, když se cokoli otevře. Je uvnitř každé skříně, kuchyňské skříňky, WC nebo v koupelně. Modrá je ornament, který se rozvíjí různorodostí vybavení, které uvnitř nábytku rodina uskladní. Druhá vrstva ornamentu je méně nápadná, ale dá se najít. Jsou jím styky panelů a ošetřené „jizvy“ po odstranění příček. Podobně jako původní stále dobře fungující článkové radiátory nebo trubkové rozvody vytápění společně představují paměť a charakter původního panelového bytu. Tyto momenty a prvky se nesnažíme skrýt jako by byly něco nehezkého. Panelový byt se za ně nemá proč stydět. Jsou pro něj přirozené.

Ložnice. Foto: Filip Beránek

Doplňující informace

Použité podklady:

• Citáty – http://www.citaty.net
• Fotografie – Filip Beránek, info@filipberanek.com, www.filipberanek.com
• Fotografie, část textů a tisková zpráva – STUDIO RDTH architekti a Vendula Tůmová, LINKA NEWS s.r.o.

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata